GLOSA: Tulák Hašek na pivu s Mussolinim mohl v televizi bavit i víc

Dokument, který natočil Vít Olmer, používá i hrané scény se Švejkem. Ministerstvo obrany je zaskočeno, když se dobrý voják v dobové uniformě hlásí opět do služby.

Nechtěli oživit životopisné heslo, nýbrž humor Jaroslava Haška, což jde ztuha. Přesto se o to Vít Olmer pokusil v hraném dokumentu Toulavé house, jejž ČT odvysílá v úterý 30. dubna, kdy uplyne sto třicet let od spisovatelova narození.

Toulavé house

50 %

ČT2, 30. dubna, 20.50

Režie: Vít Olmer

Hrají: Martin Dejdar, Radko Pytlík

Na jedné straně haškologové citují ze Švejka v norštině či maďarštině, na druhé straně náctileté Pražanky jméno Hašek nikdy neslyšely. "Haška znám, i Hašlera," padne naopak mezi bezdomovci. A nabito je na konkurzu, kam si ctitelé Švejka ucházející se o jeho roli nosí vlastní dýmky i kostýmy.

Role pro Dejdara

Místo "oprašování busty" v naučném medailonku se dokument snaží spisovatele přiblížit současníkům. Proto používá hrané pasáže, kde Hašek v podání Martina Dejdara vede schůzi recesistické Strany mírného pokroku v mezích zákona nebo do ní rozdává přihlášky na náměstí, pozorován pouze hrstkou zvědavců a policistů. Film dokonce přináší rekonstrukci údajného setkání Haška s budoucím italským vůdcem Benitem Mussolinim: v Tridentu u piva.

V duchu hesla "Haška je potřeba odpivnit" sleduje snímek autorovu bolševickou éru, návrat, působení a umírání v Lipnici až po drobnou posmrtnou kuriozitu. Spisovatelova socha se prý ve tváři nápadně podobala Klementu Gottwaldovi, protože vzešla z dílny dobového specialisty, sochaře "hromady Gottwaldů".

Nakonec štáb doprovází Švejka v historické uniformě až na vedení současné armády, kde se zkoprnělým úředníkům hlásí znovu do služeb ohrožené vlasti. Jenže k smíchu to moc není, v Toulavém houseti, kdy vynalézavá forma vítězí nad uměle uzpůsobeným obsahem včetně prostřihů do dnešní politiky, vyhrává také pokus o satiru nad legrací.