Dvakrát také koncertoval v Praze, jeho písně zpívali i čeští zpěváci. Narodil se 22. května 1924, zemřel 1. října 2018 ve věku 94 let.
Přitom ještě v devadesáti letech absolvoval „francouzský Frank Sinatra“ světové turné. V březnu 2018 v Praze zpíval, žertoval a tančil. Byl to jeho druhý pražský koncert, poprvé v hlavním městě vystupoval o dva roky dříve. V bývalém Československu koncertoval jen jednou – v Bratislavě v listopadu 1978. V Praze měl vystoupit už v roce 1969, koncert ale v souvislosti se smrtí Jana Palacha zrušil.
Místo koncertu setrval Aznavour v zamyšlení nad Palachovou rakví v Karolinu a pak tiše prohlásil: „Mám pocit, že ten nepochopitelný čin chápu. Nezapomeňte, že jsem Armén, ač jsem se narodil v Paříži. Náš národ má také zkušenost s nenávistnou totalitou a nadvládou cizí moci.“ V Praze pobýval i v červnu 2001, kdy tam natáčel film Angelina.
Náměty pro své písně čerpal ze života obyčejných lidí. Zástupy příznivců po celém světě si získal šansony s všedními příběhy mužů, kteří žijí ze vzpomínek a trvalé vztahy nejsou jejich silnou stránkou.
Úspěch u žen skrze slávu
„Jeho hubená postava a nervózní, vyhublý obličej tají neuvěřitelnou sílu. Aznavour připomíná Edith Piaf. Tak jako ona zpívá o fyzické lásce, jazyk jeho písní je pravdivý a vášnivý. Je v tom kus posedlosti,“ napsal muzikolig a hudební kritik Guy Erismann v knize Cesta francouzského šansonu.
Úsporným, spíše deklamativním projevem a drsným hlasem Charles Aznavour zpíval písně plné lyrismu, zásadně odmítal playback. K nejznámějším patří Sur ma vie, On ne sait jamais, Sa jeunesse, Tu te laisse aller, La mamma, La Boheme, Il faut savoir, Non, je n’ai rien oublié, Emmenez-moi či Comme ils disent. V této písni z roku 1972 se vážně zabýval tabuizovanou homosexualitou.
Ve světě jeho písně nazpíval například Ray Charles, Bing Crosby či Liza Minnelliová, s níž nazpíval duet Mon emouvant amour. Z českých interpretů jmenujme Jaromíra Nohavicu, Marii Rottrovou či Karla Gotta.
Vlastním jménem Chahnour Vaghinag Aznavourian pocházel z rodiny chudého pařížského kavárníka. Jeho otec, Armén původem z Gruzie, a matka, Arménka z Turecka, uprchli krátce po tureckém masakru v roce 1915 z Arménie do Francie. Jako dítě zpíval v kostele a již v devíti letech opustil školu a vydal se na dráhu umělce.
„Bylo mi asi patnáct, když jsem pochopil: jestli nejsi, hochu, urostlý, modrooký blondýn, nýbrž malý, černovlasý, neduživý a s dlouhým křivým nosem, můžeš získat úspěch u žen jedině tím, že se staneš slavným,“ vzpomínal jednou.
Vzorem mu byl Zátopek
Charles Aznavour vystupoval v divadle a operetě a skládal. V roce 1946 se setkal s Edith Piaf, pro niž skládal písně a která mu pomohla v začátcích. V roce 1952 složil pro Juliette Gréco známý šanson Je hais les dimanches a o dva roky později debutoval jako zpěvák v marocké Casablance.
Přestože někteří kritici tvrdili, že neumí zpívat, šel poté od úspěchu k úspěchu. Pařížskou Olympii dokázal vyprodat víckrát než slavná Edith a obrovské úspěchy slavil nejen doma ve Francii, ale i jinde ve světě.
U filmu debutoval v roce 1955 a hrál ve více než 60 snímcích. Například Střílejte na pianistu, Ďábel a desatero, Velká nevěra, Plechový bubínek nebo Edith a Marcel. Ve filmu režiséra Michaela Winneta The Games z roku 1969 představoval českého běžce, jehož vzorem byl Emil Zátopek. V roce 1999 dostal divadelní cenu Moliere za celoživotní dílo a roku 1997 čestnou filmovou cenu César.
V roce 1989, po velkém zemětřesení ve vlasti svých předků, kterou poprvé navštívil v roce 1963, byl jmenován stálým vyslancem UNESCO pro Arménii. V této zemi je uznáván a ctěn. Má tam muzeum, zpěvákovo jméno od roku 2001 nese také jedno z náměstí v Jerevanu, kde stojí i jeho socha.
Třikrát ženatý otec šesti dětí, který jednou řekl, že mu „život dal víc, než si přál,“ byl v anketě televizní stanice CNN jmenován největším umělcem 20. století a od roku 2017 měl hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
