Ratibořice, dějiště Babičky Boženy Němcové, zná téměř každý. Podobně je tomu i s Máchovým Křivoklátskem nebo s Hrabalovým Kerskem. Jsou však místa, která tvoří podstatnou část známých knih a o nichž se toho tolik neví. Knihu s názvem Místopis české prózy, skoro stovku oblastí, měst, zámků i studánek, dali dohromady Petr Kovařík a Blanka Frajerová.
Socha Babičky Boženy Němcové patří k lákadlům spisovatelčiných Ratibořic
Kromě nejproslavenějších je tu i Vieweghova Sázava, Příbram z Hrdého Budžese nebo Demlův Tasov. Tedy místa spjatá s podstatnými knižními tituly 19. a 20. století do roku 2000.
Tady hrával, tady sedával
Autoři přejí šťastnou cestu i šťastnou četbu: "Čtenáře může kniha inspirovat k výletům, pak poslouží jako literární průvodce, avšak uvedená místa mohou čtenáře také naopak přivést k zájmu o vybraná díla," vysvětlují v předmluvě. Jen čtyři spisovatelé mají zastoupenou více než jednu knihu: Vančura, Hrabal, Škvorecký a Jirásek.
Třeba Škvoreckého Zbabělci jsou situovaní do Náchoda, přejmenovaného na Kostelec. "Podle Škvoreckého Zbabělců bychom mohli chodit po Náchodě jako s průvodcem v ruce. Začít u domu, kde autor v mládí bydlel (ulice Kamenice čp. 136, ve Zbabělcích ulice Jiráskova), projít po náměstí s hotelem Beránek, kde hrdina Danny sedával nad bukvicovou kávou a kde je dnes Dannyho kavárna," vysvětlují autoři. Je tu i Port Artur, pivnice, jež se v románu jmenuje Port Arthur a v níž Josef Škvorecký alias Danny Smiřický hrával ve swingové kapele na večírcích. A nedaleko stojí gymnázium v ulici Řezníčkově, kde Škvorecký maturoval a kam byl Danny ve Zbabělcích eskortován německými vojáky.
Švejka v Místopisu zastupuje jihočeská Putim.
Jižní Čechy mají svého Švejka, který jak známo putoval pěšky z Tábora do Budějovic. Podstatná je tu Putim, vesnička šest kilometrů od Písku, kde leží četnická stanice. Zahrála si i ve filmu, Švejka tu rafinovaně vyslýchal strážmistr Flanderka, který v něm rozpoznal ruského špiona.
Místopis české prózy se zastavuje třeba i v Bílovicích nad Svitavou, v kraji Lišky Bystroušky, který si zamiloval kvůli hlubokým lesům její autor Rudolf Těsnohlídek. "Turistickou atrakcí je dnes údajný příbytek revírníka Bartoše, známý z knihy jako Jezerská myslivna. Zde mohla také žít liška Bystrouška. Hájovna, která byla postavená vroce 1908, se nachází u cesty na východním okraji Bílovic. Na zrekonstruovaném stavení má Bystrouška pamětní desku a nedaleko odtud najdeme Janáčkovu studánku," popisují Kovařík s Frajerovou.
Ludvík Vaculík
Těsnohlídek je s okolím Bílovic spjatý i jinak. V roce 1919 tady s přáteli těsně před Vánocemi našli v lese odložené dítě, které zachránili. Holčička dostala jméno Liduška a dodnes je nedaleko Liduščin památník. Na základě této zkušenosti zorganizoval Těsnohlídek první charitativní sbírku na pomoc opuštěným dětem. Kraj však nelákal jen Těsnohlídka a Janáčka, ale také Stanislava Kostku Neumanna, který tu napsal Knihu lesů, vod a strání, nebo Jaroslava Tomečka. I on má svoji studánku.
Vaculíkův Brumov
Na východě u Valašských Klobouk leží dvojměstí Brumov-Bylnice, kde má své místní kořeny román Sekyra Ludvíka Vaculíka. Autoři místopisu nabízejí dokonce i fotografii domu v Brumově, kam vypravěč ve slavném románu po smrti otce přijel za bratrem. Nebo železničního tunelu, na jehož stavbě Vaculíkův tatínek pracoval.
Místa, která si čtenář mohl představovat, tak dostávají jednoznačný obraz, ten reálný. Jsou však i romány, které sice věrně popisují místo, jež už dnes vypadá úplně jinak, a čtenář si musí vystačit s vlastní představivostí. Třeba zbraslavské Důrovy, ve skutečnosti Šůrovy říční lázně z Vančurova Rozmarného léta.
