Moderujete Televizní noviny, kde pracovní dress code patrně diktuje ryze elegantní oblečení. Jste spokojená s modely, které nosíte během vysílání?
Můj obraz, který vidí diváci v televizi, určují stylistky a kostymérky. Můžeme to ale společně konzultovat, takže když se mi něco vyloženě nelíbí nebo mi to podle mého nepasuje, rozhodně se tím netajím. Ve výsledku je totiž důležité, abych se cítila dobře a sebejistě. Zároveň ale respektuji jejich práci a snažím se jim do toho příliš nemluvit. O to víc si však užívám uvolněné outfity ve chvílích volna. Baví mě pestrost. Třeba teď při focení jsem lehce extravagantní, v televizi jsem seriózní a doma nejčastěji vyhrají tepláky s vytahaným tričkem.
Přibližte nám o něco víc, jak je to s výběrem modelů, ve kterých moderujete.
Moderuji ve dvojici s Martinem Čermákem, takže naše outfity musejí být sladěné. Mají nás na starosti dva hlavní stylisté, kteří určují, co budeme nosit, a vždy je už týden dopředu určeno, co budeme mít na sobě v konkrétní den. Obměňuje se to s ročním obdobím tak, aby byly outfity třeba teď na jaře pestřejší, na zimu přibudou věci s delším rukávem, a zároveň si stylisté vždycky dávají záležet i na tom, aby každá z nás moderátorek vypadala trochu jinak. Osobitě. Mě třeba diváci nejčastěji vidí v červených, modrých a zelených barvách, což jsou obvykle „moje“ barvy. A také se hodně řeší, aby byly outfity vysloveně na míru, takže když mi šaty někde jen malinko odstávají, hned se zapošívají. Všechno musí sedět na milimetry.
Nákupy Ona Dnes15. – 21. 5. 2023 Slevové kupony jsou součástí pondělního vydání MF DNES s magazínem Ona Dnes v pondělí 15. května, najdete je také v aktuálním vydání časopisu Žena a život, ve čtvrtek 18. května také ve čtvrtečním vydání MF DNES s Magazínem DNES+TV a také v aplikaci Portmonka. Se slevovými kupóny můžete nakupovat po celý týden ve více než dvou tisícovkách kamenných obchodů a ve více než 110 e-shopech po celé České republice. Vybírat je možné z množství známých značek, například Apart, CCC, GAP, Astratex, Celio, Manufaktura, Under Armour, Orsay, Douglas, Sephora, Super ZOO či Modivo. Seznam všech obchodů, v nichž lze kupóny uplatnit, najdete na webu www.nakupyonadnes.cz . |
Čili není možné, abyste šatník sdílela s kolegyněmi?
To ne, ale zároveň se samozřejmě hodně myslí na to, aby se šaty maximálně využily. A protože je nás na Nově opravdu hodně – jsou mezi námi reportérky a ženy na dalších různých pozicích – funguje to tak, že když už se šaty nehodí do šatníku mně, posunou se někam dál, případně se na chvilku uloží do fundu a pak se zase příležitostně využijí. Nikdo tedy po nikom cíleně nedědí, outfit by měl vždy sednout konkrétnímu typu, postavě, ale i pořadu. Móda se točí i vrací, takže se s našimi šatníky pracuje dál. Rozhodně to není tak, že bychom si oblečení vzali jednou dvakrát a vyhodilo se.
Už víme, jaké barvy vám sluší. Ovšem v jakých se cítíte nejlépe?
Stylistky mi doporučily šaty v délce do půli „jablíčka“, tedy kolen, a protože mám úzký pas, můžu mít tak šaty vypasované. Vždy se pracuje s tím, že se různě zdůrazňují přednosti a naopak zakrývají nedokonalosti.
Kdybyste měla moderovat nějakou událost mimo televizi, můžete sáhnout do svého moderátorského šatníku nebo si musíte outfity opatřovat jinde?
Záleží na druhu akce. Každopádně to vždy konzultuji s kolegyněmi kostymérkami. Také mám spoustu kamarádů stylistů, kteří mi řeknou a poradí, co se ke mně nehodí nebo co už je moc. Snažím se o trochu odlišný styl, když jdu moderovat třeba ples nebo večírek, ale zároveň chci stále držet svou image. A především nebýt moc vyzývavá v příliš krátkých šatech nebo velkých výstřizích. Snažím se prostě udržovat nějaký styl, za který nejdu.
V jaké módě se cítíte nejlépe v soukromí?
Když mám náladu, zachumlám se do mikiny, tepláků a klidně tak vyjdu do pražských ulic. Ale jako každá holka mám občas potřebu vyjít si ven v krásných šatech, na vysokých podpatcích, takže se to více či méně řídí mou náladou a tím, co mám na programu. Ale jinak si nemyslím, že jsem nějak vyhraněná. Dřív jsem byla hodně extravagantní, hlavně v pubertě, užila jsem si i hippie styl a v době, kdy se utvářelo mé já, se mi nevyhnulo ani striktně černé období. Teď je ale moje já pestré jak stylově, tak i co se barev týče. Jsem takový chameleon a líbí se mi to.
Díky vašemu povolání musíte poměrně často vyrážet na společenské akce. Máte pořádek v dress codu, nebo občas tápete?
Tápu, proto styling vždy konzultuji. I v časech, než jsem se začala radit se stylisty, jsem vždycky posílala fotky kamarádkám. Ne že bych nevěděla, co se mi líbí, ale jsem ráda, když mi to někdo schválí. Dodnes se s kamarádkami radím, anebo případně s bráchou, a jsem za to ráda, protože se pak cítím jistější. Když je to tedy událost typu Český slavík, radím se s odborníkem, když jde o rande, večeři nebo večírek, spolehnu se na kamarádky.
A kamarádky vám to řeknou opravdu na rovinu?
To si pište, o tom přece přátelství je. Chci od nich na férovku slyšet i negativní věci. Už se mi ostatně několikrát stalo, že jsem měla na oblékání jen pár minut a kamarádky mi na můj outfit řekly: „Ježiš, to vypadá hrozně.“ A já na to: „O. k., díky, holky, takže znovu.“ Jsem jim vděčná za upřímnost i ostrost v jednom.
Máte svého oblíbeného módního stylistu, případně návrháře?
Mám ráda Michaela Kováčika, se kterým jsem už párkrát spolupracovala. Líbí se mi jeho osobitý styl,se kterým se částečně ztotožňuji, i když jak už jsem řekla, jsem chameleon. A kromě Michaela se zároveň radím i s dalšími stylisty, třeba s Lenkou Pavlů. Nemám tedy jen jednoho rádce, sleduji na instagramu spousty stylistů, ale celkově mě baví trendy a snažím se jimi inspirovat.
My ženy nikdy nemáme dost kabelek, botiček… Čeho nemáte nikdy dost vy?
Černých punčoch. Ráda nosím kraťasy, sukýnky a vždycky s černými punčochami, jenže ty se rády trhají, takže jsou u mě neustále nedostatkovým zbožím. Také bot nebudu mít nikdy dost. Ty nakupuji moc ráda, jen se trochu ztrácím ve velikostech. Měla bych mít devětatřicítku, ale mám doma boty v rozptylu od sedmatřicítky po dvaačtyřicítku. A pořád se mi stává, že jsou mi buď velké, nebo malé. Tudíž mám doma dost botiček, ale málokteré mi stoprocentně sedí.
Tak schválně – kolik párů bot máte na léto?
Neznám přesný počet, často se to mění. Mám hodně sestřenic, které vždycky uvítají, když jim na Moravu přivezu pytel věcí, které už z nějakého důvodu nenosím. Snažím se to takhle točit. I mně samozřejmě vyhovuje, když mám doma jen pár kousků, které ale fakt nosím, než když mám botník nebo šatník plný, ale nosím jen jeho část. Snažím se tedy „recyklovat“ tak, že leccos posílám dál, a všichni jsou spokojeni.
Veronika Petruchovámoderátorka (28)
|
Jste spíš tenisková, nebo podpatková? Podpatky mám ráda, ale tenisky jsou nejvíc. Bydlím v centru Prahy, kde jsou kočičí hlavy a ty jsou na kramflecích dost náročná disciplína. Navíc je nosím i v práci, kde jsou součástí mého outfitu. Do poslední chvíle, než jdu před kameru, sice pobíhám v bačkůrkách, ale když jdu na plac, vezmu si podpatky, přestože na obrazovkách nejsou vidět. Stát se totiž může cokoli, a kdybych si najednou musela stoupnout a někam popojít, aby to nebylo faux pas.
A co třeba spodní prádlo – jste fanynka až sběratelka, nebo jen praktická uživatelka?
V práci máme předepsané hladké tělové prádlo, aby outfit jen doladilo a zůstalo skrytým ženským tajemstvím, ale co se týče modelů, které nosím mimo práci, tak ty jsou opět velmi pestré. Nemám sice padesát různých druhů, ale líbí se mi, že se i v tomhle směru můžu vyřádit. Takže opět barvy: černá, růžová, červená.
Musím se zeptat i na plavky.
Mám ráda rafinované střihy, asymetrické, s různými šňůrkami a nebráním se experimentům, ale spíš jen v představách. Mám jich sice opravdu plný šuplík, ale když jdu někam k vodě, tak po té extravaganci sáhnu málokdy. Jsem prostě celkově na veřejnosti stydlivá, a v plavkách obzvlášť.
Jako každá holka mám občas potřebu vyjít si ven v krásných šatech a na vysokých podpatcích.
Pocházíte z Hodonínska, kde jsou stále živé zvyky spojené s tradičními slováckými kroji. Jaký k nim máte vztah vy?
Pocházím konkrétně z Hroznové Lhoty nedaleko Strážnice, takže mám ke krojům blízko. Jsme rodina, která žije folklorem a v krojích chodí často. Já mám doma dva, možná tři. Jeden slavnostní a druhý pracovní, jak se mu říká. Kroje mě provázejí od dětství, první jsem měla už ve dvou letech. Jde o nákladnou věc, ale babička kroje šila, navíc se na vesnicích točí, dědí. Kromě toho se spousta šikovných žen umění výroby krojů pořád věnuje.
U nás folklor neumírá, naopak. I mladší brácha František je v kroji vždy, když to jde, a má kolem sebe partu mladých, kteří to vnímají stejně. Jsou tam spousty spolků, kde se zpívá, tančí, hraje se v cimbálovkách… Tradice se pořád rozvíjejí a přecházejí na další generace. To je moc dobře. Kroje jsou dnes pro mě spíš už jen zpestřením, přece jen jsem deset let v Praze, ale mám je ráda a je to pro mě i určitá nostalgie. Kroj je navíc ideální oděv pro všechny ženy – udělá krásnou siluetu, stáhne pas a dá vyniknout těm správným slováckým tvarům a přednostem.
Strážnice – to je také typické nářečí. Jak jste zvládla přechod do „pražštiny“ a na obrazovkách do spisovné češtiny?
Naši hroznovolhotskou mluvu používám pořád. Když jsem v práci, nebo třeba teď během našeho povídání se snažím trochu to tlumit, ale s kamarády nebo rodinou mluvím stále po našem. Je mi to blízké, když se chci vyjádřit sama za sebe. Takže umím mluvit i „normálně“ nebo spisovně, chcete-li, a podle potřeby přepínám. Ze začátku jsem s tím trochu bojovala, protože máme určitá slova, která se mi těžko nahrazují, ale šlo jen o maličkosti. Teď už je to spíš legrace. Lidé se ale často diví, když mě vidí v televizi, že nemám přízvuk. Moravanku by ve mně nikdo nehledal.
Jste tváří Nákupů Ona Dnes. Máte ráda slevy?
Miluju je! Jako každá žena najdu vždy ve slevách kousek, který se mi skutečně hodí. Využívat slevy je prostě moc fajn, protože kolikrát nakoupím o polovinu levněji. Mám ve svém šatníku pár luxusních kousků, ale když někde vidím tričko za pár korun, které budu umět hezky zkombinovat s něčím dražším, vždycky mě to potěší. Už se mi ale stalo, že jsem měla v jednu chvíli doma troje stejné kalhoty. Asi se mi tedy opravdu líbily, jen jsem nějak zapomněla, že už je doma mám. Přinejhorším pak takové neuvážené nákupy rovnou posílám sestřenicím, jak už jsem řekla.
Zmínila jste pár luxusních kousků ve skříni. Co mezi ně patří?
Myslím, že je dobré mít luxusní boty, ty se nikdy neztratí. Nelituji ani investice do kabelky, protože to je věc, kterou nosím každý den a mám v ní spoustu věcí. Je to v podstatě takový můj druhý domov v ruce. Kabelky si tedy určitou kvalitu zaslouží. Dál tam patří ještě nadčasové kousky, jako třeba kabát, pěkná košile, kalhoty, šaty, které se dají vzít kamkoli. Ve slevách pak kupuji spíš věci, které vytáhnu třeba jen jednou za rok, ale oživí mi šatník. No a pak samozřejmě ty moje černé punčochy.
Když je kabelka vaším druhým domovem, máte v ní striktní pořádek, nebo chaos a věci, které tam rozhodně nemají co dělat?
Mám v ní opravdu všechno, od svačiny po pytlíky na psí hovínka, které se ve finále hodí na všechno možné. Také v ní většinou nosím nějaký talisman pro štěstí. Kolikrát se mi jich tam ale sejde hned několik, a když je pak vyndám, mám kabelku o kilo lehčí. Je v ní určitě další spousta zbytečností, ale vždycky tam jsou klíče, rtěnka, peněženka, mobil a v kapsičce dobrá nálada.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Mám hodně plánů. Chci se zlepšit v angličtině, tak jsem se přihlásila na intenzivní kurz, protože v létě pojedu do Mexika. Tam sice, pravda, angličtinu až tak moc nevyužiji, ale chci se v ní prostě cítit jistější. Také jsem začala víc sportovat, abych se v létě cítila ve formě. Něco chystám společně s kamarády, uvidím, co z toho klapne, co mi dovolí práce, protože se pořád něco děje a my o tom musíme diváky informovat. Každopádně se snažím spravedlivě dělit svůj život mezi práci, oddych a zábavu.
