Když píšete, vidíte před sebou konkrétní tváře?
Nic si nepředstavuji. Měl jsem to tak od začátku. Ani poté, co natočili film, se nic nezměnilo. Když píšu třeba o paní Tiché, nevidím Elišku Balzerovou. Navíc třeba až teď v poslední knize trochu popisuji, jak vypadá zahradník pan Spock. Že je extrémně štíhlý, ačkoliv pořád žere…
To naštve. Prý ale tentokrát vstupujete do děje i vy.
Až na konci. Víte, pořád se mě všichni ptali, jestli tedy Marie umře, nebo ne. Manželka dokonce říkala, že Aristokratka nesmí zemřít. No tak jsem to nakonec udělal trochu nejasně. Nechal jsem konec a kurzívou k němu dopsal takovou poznámku autora. Všechny čtenářky budou, doufám, spokojené. Dcera mi dokonce řekla, že si u toho pobrečela.
RECENZE: Vkusná Poslední aristokratka bude trvalkou televizních Vánoc |
Manželka a dcery jsou vaše první čtenářky?
Manželka to vždycky čte po částech. O první knize jsem jí ale ani neřekl, když jsem ji psal. Až pak. Vlastně nikomu.
O to víc si ale určitě pamatujete manželčinu první reakci.
Dal jsem jí to přečíst ještě na počítači. A asi to teď bude trochu smrdět samochválou, ale říkala, že u toho řvala smíchy, až ji rozbolelo břicho. Pak to jako první celé v kuse dala Bára Reinerová z nakladatelství Druhé město. A od ní mi taky přišla reakce ve stylu, že celá slzí, teče jí z nosu a kdoví co ještě... Tak jsem si řekl, že to asi bude dobré. Ačkoliv to nikdo nemohl tušit. Pan nikdo vydal knížku a najednou tu máme půl milionu výtisků.
Vy tomu prostě pořád úplně nevěříte.
Já to asi říkám trochu, jako bych tím úspěchem trpěl, ale to samozřejmě ne, je to krásné a vážím si toho.
Trochu podezřelé vám to ale stejně přijde.
To víte, že je to trochu nenormální. Když vycházel druhý díl a volal mi Martin Reiner z nakladatelství, že si Kosmas objednal jen do Velkého knižního čtvrtka pět tisíc výtisků druhého dílu, přišlo mi to šílené. Byl jsem vyřízený.
Kolik bylo v tu chvíli prodáno první knihy?
Právě, že asi čtyři nebo pět tisíc dohromady. To ještě nebylo tak velké. Možná čtenáři trochu Aristokratku znali, ale rozhodně ne tak moc.
Aristokratka pod palbou lásky (2022)
Když jsme u těch druhých dílů: bude se teď točit i druhý film. Znovu v režii Jiřího Vejdělka. Jak se těšíte, až vám filmaři znovu obsadí zámek?
Je to jiné. Teď už aspoň tak nějak vím, kdo přijede. Má se vrátit stejný tým. Třeba rekvizitáři už u nás byli jako doma, chodili si do kuchyně půjčovat věci, které jim chyběly. Bude to pro mě určitě příjemnější než minule. I počasí snad bude lepší, protože se má točit v dubnu, a to už by mohlo být tepleji. Víte, minule se točilo v zimě, což bylo celkem náročné, protože místností na zámku, které se dají vytopit, je málo. Teď třeba budou moct chvíli sedět i venku.
A vy s nimi.
To ano, těším se, až se na mě znovu usměje Eliška Balzerová nebo Táňa Dyková. S manželkou jsme z toho byli paf.
Z čeho konkrétně?
Že k nám na zámek přijede Eliška Balzerová, je milá a zdraví nás jako první. Dokonce mi od té doby volá k svátku. To ani není možné! A dcera, hlavně ta mladší, byla hotová z toho, že v tom filmu hraje Vojta Kotek. Vždyť to je takový náš Belmondo! I já dokážu ocenit, že je to šikovný chlap.
Máte nějakou fotku?
Ano, jsem tam já, dcera, Vojta Kotek a producent Ondřej Zima. Líbí se mi moc, protože na ní vypadáme jako novovlnná kapela z osmdesátých let.
Minule jste se mihl i před kamerou. Jak to vidíte tentokrát?
Nevím! Ale já je znám, oni mě vždycky nějak přemluví. Minule jsem podlehl a přešel asi sedmkrát až dvacetkrát nádvoří.
Takže jste v titulkách i jako herec!
Ano. A jakkoliv jsem odmítal, dostal jsem i honorář. Asi, aby je jednou nějací mí potomci nežalovali…
Tušíte, o čem bude děj tentokrát? První film je asi tak sedmdesát stránek první knihy.
Vidíte, to máte pravdu. Víc, než sto stránek to nebude. Kdybych to byl tenkrát věděl, tak jsem jim to mohl prodat na víckrát! Ale o čem bude příběh, nevím. Scénář jsem ještě neviděl a nějak ho z nich ani nedoluji.
„Nejšílenější dva dny mého života. Čekal jsem, že si pro mě přijede komando, každou noc jsem spal v jiné místnosti. Vím, že je to úplný nesmysl, ale já tyto situace nesnáším. Tak proto ta scéna.“
Evžen Boček o své noční můře
Co v něm určitě nebude, jsou scény z nejnovější Aristokratky. Třeba o policejním zásahu na Kostce si čtenáři píšou na internetu dost živě.
To je jedno z mých traumat, které ze mě tak nějak vyhřezlo. Jak jsem si začal vydělávat jako spisovatel, a ne jako zaměstnanec, rozvinul se ve mě takový pocit, že třeba něco špatně zaplatím, zapomenu nebo pošlu jinam a přijedou si pro mě. Viděl jsem to v televizi, jak někoho ráno vyvlekli z baráku ještě v pyžamu. Ani kartáček si nevzal!
(hodně nahlas se směji)
Nesmějte se! To mi takhle jednou přišel dopis, že mám za rok zaplacených nula záloh. No já myslel, že umřu! Asi jsem do internetového bankovnictví zadal ty stálé platby nějak blbě, jak se to prostředí pořád upgraduje.
No a jak jste to vyřešil?
V tu chvíli nijak! To bylo právě nejhorší. Byl totiž pátek odpoledne. Mně se udělalo úplně zle, protože se nedalo nikam dovolat, účetní telefon nebrala. Nejšílenější dva dny mého života. Čekal jsem, že si pro mě přijede komando, každou noc jsem spal v jiné místnosti. Vím, že je to úplný nesmysl, ale já tyto situace nesnáším. Tak proto ta scéna.
Ještě nějak se to na vás podepsalo?
Mám na stole v kanceláři od té doby připravenou taštičku s kartáčkem…
Ještě mi něco řekněte k té další Aristokratce. Prý se bude odehrávat v osmdesátých letech, takže takzvaný prequel.
Ano, dokonce jsem si původně myslel, že ho vydám dřív než ten poslední díl, ale přišlo mi to moc vyšpekulované. Bude to o zámku Kostka v roce 1983.
Tam ale Marie určitě nemohla být.
Ne, ale vyprávět to bude podle toho, jak se k ní dostanou vzpomínky pamětníků. Samozřejmě i těch nejmilovanějších: personálu Kostky. A ještě vám prozradím něco zásadního: bude tam vysvětlené, proč se muflonům říká mufloni a kdo ten výraz vymyslel.
Tak to je velké lákadlo.
Ano.
