RECENZE: Vkusná Poslední aristokratka bude trvalkou televizních Vánoc

Přepis knižního hitu Poslední aristokratka se drží slibu „kino pro normální lidi“. Vypravěčský půvab dívčího deníku sice musel režisér Jiří Vejdělek obětovat, přidal však kouzlo jiné: sníh, který komedii předurčuje k trvalce televizních Vánoc.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Humoristický román z dílny kastelána Evžena Bočka vypráví v první osobě mladičká Newyorčanka Marie Kostková z Kostky, kterou i s její americkou matkou přivezl otec, potomek českých emigrantů, do navráceného sídla předků. Námět lehce připomíná hollywoodský Deník princezny, v němž také středoškolačka musí změnit svůj život kvůli tradici urozeného rodu, ovšem na rozdíl od jejího prosperujícího minikrálovství se zámek Kostka včetně personálu nalézá za restitučních 90. let ve stavu rozkladu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Právě střet představ s realitou tvoří osu příběhu, jejž Vejdělek přepsal i zrežíroval přehledně, věcně, věrně, bez sebestředných ozdob. Ovšem zasazením děje do zimního času, jakkoli si tím ztížil natáčení, přidal Poslední aristokratce na příjemné, lehce neskutečné, bezmála pohádkové náladě. Na sněhu zkrátka každý jezdec vypadá jako princ na bílém koni, přestože po nádvoří pobíhá drůbež, do střechy zatéká, kastelán odhání turisty, z kuchařky táhne ořechovka a údržbář se místo práce oddává hypochondrii.

Nejde o vyloženou taškařici, která co vteřinu vyrábí účelově smích pro smích, nicméně původní žerty Poslední aristokratky většinou zabírají i na plátně, zvláště tam, kde se mohou opřít o groteskní rekvizity v čele s výbavou někdejších Himmlerových komnat. Hlavní těžiště však zůstává v praktické každodennosti zdánlivě drobných trampot, nabývajících rozměrů bezmála osudových bitev o základní civilizační potřeby, teplo, světlo, telefon.

Ve službách látce

Hravě morbidní motiv báchorky o rodové kletbě všech nositelek jména Marie, který krachující hrdinové promění ve výnosný obchodní trik, se navíc potkává s vánočním obdobím v obalu novodobé potěmkiniády, kdy „panstvo“ zve na svátky zvědavé plebejce. To jsou okamžiky, které si vychutnali jak kameraman Vladimír Smutný, tak architekt Martin Kurel, jenž bohužel ještě před premiérou zemřel. Právě Kurelově památce je film věnován.

Poslední aristokratka

60 %

Česko, 2019, 110 min

Režie: Jiří Vejdělek

Předloha: Evžen Boček (kniha)

Scénář: Jiří Vejdělek

Hrají: Hynek Čermák, Tatiana Vilhelmová, Yvona Stolařová, Eliška Balzerová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, Pavel Liška, Zdeněk Piškula, Táňa Pauhofová, Zdenka Procházková, Petr Nárožný, Dana Syslová

Kinobox: 60 %

IMDb: 5.5

Navzdory hvězdnému obsazení, ze kterého asi nejvíce sympatií sklidí lidová kuchařka Elišky Balzerové, nelze mluvit o vyložených hereckých sólistech, spíše o společné nevtíravosti. K ní Vejdělek přidává trošku své speciality, něžně tesklivé melancholie, a svůj díl dostanou i milovníci romantických komedií.

Znalci Bočkovy série mohou tvrdit, že knihám se film nevyrovná, pravda také je, že spisovný jazyk zní z plátna občas nepřirozeně a že Vejdělek tentokrát látce spíše slouží, než aby ji po svém obohacoval. Nicméně v době, kdy na českých komediích člověka místo radosti jímá stud, reprezentuje Poslední aristokratka vkusnou, uměřenou, v dobrém slova smyslu většinovou zábavu, jejímž hájemstvím se stane obrazovka. Lze si docela snadno představit, jak aristokraticky se bude za rok vyjímat po boku Andělů Páně ve vánočním programu koprodukční České televize.