Nejen herečka, ale také scenáristka a matka tří synů, která pravidelně upozorňuje na radosti i strasti života s Downovým syndromem (jeden z jejích synů jej má) se narodila v Hong Kongu. Kvůli otcově zaměstnání u letecké společnosti British Airways vyrůstala na mnoha místech, od Itálie přes Blízký východ až po Austrálii. Do Austrálie se nyní díky komedii Jak obšťastnit ženu vrátila. Ve filmu ztvárnila padesátnici, která se kvůli vlastním frustracím rozhodne založit uklízecí firmu, jejíž pracovníci ženám pomohou s prachem, špínou i orgasmem.
Jeden by řekl, že natočit v dnešní době film o ženském orgasmu nikoho nešokuje a pak jsem se podívala na internet…
…zajímavé co? Mně to ale nepřekvapilo. Já mám pocit, že obzvlášť my tady v Anglii jsme se úplně zasekli, když přijde na diskuzi o sexu. Vtipkuje se o něm pořád, ale to právě proto, že se k tomu tématu nedokáže nikdo pořádně postavit.
Určitě teď ale není tak složité otevřít toto téma jako když vám bylo třeba dvacet.
Teď je mi 52 let a když si vzpomenu, rozhodně tehdy nešlo mít vyváženou a zdravou diskuzi o sexu. Buď jste byla ta odvážná špatná holka, které to bylo všechno jedno anebo jste prostě tradičně o svých potřebách nemluvila. Bohužel i dnes z průzkumů vychází, že heterosexuální vdané ženy mají méně orgasmů než jakákoliv jiná zkoumaná skupina.
Není to ale vlastně o rozhodnutí s tím něco udělat?
Určitě, spousta z nás se tak i rozhodla. O tom ten film je. A já jsem ráda, že se ho povedlo udržet v lehčím tónu. Aby byl přístupný a srozumitelný co nejširšímu publiku. Určitě to není film, co by třeba měl šanci v Cannes. Nemá velké umělecké ambice, má však velké ambice, když přijde na své poselství.
Vím, že herečky vašeho věku často hovoří o tom, že pro ně není dostatek zajímavých rolí. Máte stejnou zkušenost?
Pamatuji si, jak jsem se kdysi snažila prodat jeden scénář a začala jsem větou: je to o ženě středního věku, která není příliš atraktivní.. Ten producent mě to ani nenechal doříct a rovnou mě zastavil s tím, že nejníže, kam jde, je Kelly MacDonaldová, což je jen pro vysvětlenou talentovaná a krásná herečka…
Protože si myslel, že by na takový film nikdo nepřišel?
Ano, ale nejen to. Historicky se dělo, že po nějaké době ženy prostě z plátna zmizely, protože mužskou optikou přestaly být krásné a tudíž zajímavé. Taková blbost! Jenže tomu samy věřily i ty herečky, jak silná ona mužská rétorika byla... A mnozí se dodnes bojí tento koncept prolomit.
Určitě bychom ale nějaké příklady za poslední léta našli, kdy se povedlo výrazně divácky uspět i filmu, který tyto myšlenky popíral.
Jasně, ale nebude to závratné číslo. Takhle si vzpomínám třeba na Ženy sobě. Pak se ale dívám třeba na loňské Ricardovi a říkám si, proč Nicole Kidman nemůže hrát ženu svého věku? Není to už trochu moc? Změníme takhle něco, když se i herečka jejího významu bude neustále takhle přizpůsobovat?
Třeba to i některým ženám může vyhovovat.
A taky by asi nebylo fér je o právo takhle vystupovat připravovat. Obrázek si z toho, myslím, pak udělá každý sám…
Takže jste zastánkyně nějakých výraznějších opatření?
Myslím, že kvóty do určité míry mohou být cesta. Třeba na udílení britských filmových cen BAFTA se pravidelně děje, že nejmladší nominovaný herec je o pět nebo deset let starší než nejstarší nominovaná na nejlepší herečku. Trochu zvláštní, ne? Jak jinak ukázat trhu, že rozmanitost prodává?
Ženy jsou superhrdinky, konečně si to uvědomte, vzkazuje Natalie Portmanová |
Asi právě takovými filmy… Někde jsem četla, že Jak obšťastnit ženu, původně neměla být taková komedie, to je pravda?
Ne vyloženě, spíše jsme se tu komedii vždy snažili trochu umírnit, když už nám to přišlo hodně, protože jsme tušili, že čím vtipnější budeme, tím více může to naše poselství mizet.
Někteří kritizovali, že ve filmu vyobrazujete muže jen jako sexuální pracovníky. Co na to říkáte?
Upřímně, já si to v sobě taky řešila, jestli tím nepropagujeme prostituci. Na druhou stranu každý, kdo film uvidí, musí uznat, že je tam více vyjadřování souhlasu, když přijde na sex, než bychom třeba ještě před deseti lety ve filmu mohli vidět.
Celosvětově vás proslavila role ve filmech o Bridget Jonesové. Ve své době to byl velký fenomén a vlastně dodnes je. V čem byla, respektive je jeho největší síla?
Bridget ukázala, že pro vás rodinou mohou být i přátelé. Ti, které si vyberete. A že je to úplně v pořádku, když to třeba právě nejsou ti, se kterými vás pojí geny. A můžete si všechny oslavy, Vánoce, bolesti i radosti užít a prožít úplně stejně, respektive lépe.
Taky tam ale v průběhu let došlo k jakémusi posunu.
To je pravda. Před uvedením třetího filmu se všichni báli, jak diváci zareagují na to, že se Bridget vlastně vymaňuje z té své škatulky. Že už nebude jen počítat kalorie, cigarety, zajímat se o délku své sukně a muže, se kterými může či nemůže být… Dostala skvělou a váženou práci, novou emancipovanou mladší kamarádku a hlavně: sama se rozhodla, jak naloží se svou budoucností i budoucností dítěte, které čeká… Dokonce existuje verze scénáře, ve kterém Emma Thompson počítala s tím, že Bridget neskončí ani s jedním z potenciálních otců.
Sally Phillips a Renée Zellwegger ve filmu Dítě Bridget Jonesové (2022)
Tak to jsem zvědavá, kam se posune dál.
To já taky! Máme se všichni setkat v září, kde by nám měli říct ke čtvrté části víc. Už teď ale víme, že natáčení, o kterém se původně psalo, že by začalo už letos, začne nejdříve příští rok.
Zníte trochu skepticky.
Ne, vůbec, ale já vždycky počítám s tím, když dotočíme, že už další Bridget nebude. Že už se řeklo vše, co mělo. A pak mi najednou zase někdo volá s nabídkou na pokračování. Takže já už radši nic neříkám. Po druhé Bridget, která se podle mě příliš nepovedla, jsem jistojistě říkala, že další už nebude. A pak se vrátila režisérka prvního filmu Sharon Maguire, Renée změnila svůj názor a vznikl podle mě nejlepší díl celé série, se kterým se stejně jako v případě prvního dílu, ženy rády ztotožňují.
Včetně vás?
Hm, zajímavé, nad tím jsem asi nikdy nepřemýšlela.
