Zvíře, které neexistuje, vydělá na turistech jednu miliardu korun ročně

Zdejší poněkud chladnější příroda má rozhodně své kouzlo a četné zříceniny hradů vyprávějí o přebohaté historii. Jako by to však Skotům nestačilo, přibájili si další magnet na turisty. V opravdovém ledovcovém jezeru Loch Ness má žít vodní příšera. Legenda je nestála nic. Ale vydělává neuvěřitelně.

Ponuře lákavý Edinburgh, nedobytný Stirling, památky města Glasgow, Inverness. Svéráz Skotské vysočiny, golf a ochutnávka whisky, obří viadukt Glenfinnan, výšlap na Ben Nevis. To všechno jsou pamětihodnosti, které nechybí v žádném výčtu toho, co prý musíte ze Skotska vidět a zažít. Máte pravdu, žádný bedekr neopomene zmínit ještě jednu populární destinaci – jezero Loch Ness.

Toto rozlohou druhé největší sladkovodní jezero Skotska má jistě svou osobitou krásu. Ale pokud byste si měli vybrat mezi ním a zhruba 30 000 dalších, která se tu rovněž nacházejí, narazíte nejspíš i na hezčí. Přesto právě ke břehům jezera Loch Ness zamíří každou průměrnou sezonu 1,5 milionu zahraničních turistů.

Jen pro porovnání: do mnohem lépe dostupného zámku v Edinburghu, který nabízí přehršel památek a historie tu promlouvá z každého nároží, zavítá každý rok „jen“ 2,2 milionů lidí. Není to malé číslo, ale ve srovnání s jezerem, ztraceném kdesi v pustinách vysočiny, je to přeci jen trochu nepoměr.

A znovu: Loch Ness se svými 37 kilometry čtverečními není největší skotské jezero. Tím je Loch Lomond s šestapadesáti čtverečními kilometry. Dokonce to není ani nejhlubší jezero, primát má s 230 metry Loch Morar. Není ani tak fotogenické jako Loch Shiel. A nemá tak čistou vodu jako Loch Maree. Čím je tedy Loch Ness tak unikátní, že z 3,58 milionů zahraničních turistů, kteří do Skotska zavítají, se skoro každý druhý vydá zrovna sem? Ano, odpověď se dá předpokládat, všechen ten povyk je kvůli lochneské příšeře.

Příšera, která dostala Skotsko do světa

Záhadnému tvorovi se familiárně přezdívá Nessie. Toto kryptozoologické zjevení by snad mělo být živoucí fosilií prehistorického ještěra, možná plesiosaura. Poprvé ho mdle zmiňují křesťanské misionářské legendy z 6. století, aby si na něj pak nikdo z místních po generace nevzpomněl. 

Lochneska burcuje fantazii. A představa, že by snad přivedla na svět potomka a podivuhodný živočišný druh by v jezeře žil další staletí a tisíciletí, je zkrátka vzrušující.

Tedy až do roku 1933, kdy historii lochneské příšery oprášil Rupert Gould, poručík z Královského námořnictva v důchodu. Měl ve svém držení několik dopisů, jež na podivné úkazy na hladině upozorňovaly.

Jejich zveřejněním pak strhl lavinu zájmu, a doslova vepsal neznámý kraj Skotska do světové mapy. Jak se jeho „zpráva místního dopisovatele o hrůzyplném monstru z jezera“ z regionálního deníku Inverness Courier dostala do národního tisku a později si uloupila palcové titulky v mezinárodním tisku? 

Vysvětlení je možná až bolestně prosté. Senzace propukla dva měsíce po uvedení filmu King Kong do kin. „Lidem toto téma prostě učarovalo, byli nažhavení na pořádný příběh o velké příšeře,“ vysvětluje Garry Cambell, zakladatel a prezident fanklubu Loch Ness Monster. Klíčové pro mediální úspěch prý bylo slůvko „monstrum“ v názvu záhadného tvora ze Skotska. Zvyšovalo totiž náklad do extrémů.

Loch Ness

Stará legenda, její prehistorická hlavní postava a počítačový pohled na onen mýtus.

Deník Daily Mail krátce na to vyčlenil zpravodajství o příšeře samostatnou část, a zaplatil výpravu známého safari lovce Marmaduka Wetherella. Cíl byl jasný – najít a ulovit onoho záhadného tvora. Dopadlo to neslavně, prokázaným podvodem. 

Zrození legendy

Vůbec poprvé se o ní dozvídáme v díle popisujícím činy křesťanského misionáře Kolumba z Iony, později svatořečeného. To on měl kolem roku 565 n. l. zachránit příslušníka severoskotského kmene Piktů před apetitem oné příšery. Žel bohu však k oné památné události mělo dojít kdesi u řeky Ness, a nikoliv u tolik populárního jezera. A podle všeho se měl světec utkat o život pohana s dočista jinou bestií. Nejspíš s Caoránachem či Oilliphéistou, hadovitými stvůrami, přináležejícími do lokálního folklóru.

Podstatné je, že hon na mýtickou příšeru trvá dodnes, poutá pozornost amatérů i profesionálů, je cílem nespočtu výprav, organizovaných expedic i festivalů.

Bájný a velmi pravděpodobně neexistující tvor se stal fenoménem, který z velmi průměrného skotského jezera udělal světový unikát. A pro severozápad Skotska generuje nemalý ekonomický zisk.

Možná neexistuje, ale vydělává na chleba

Kolik takový fenomén vynáší? Garry Campbell se to v roce 2018 pokusil přesně stanovit. Čerpal přitom z oficiálních i vyžádaných dat provozovatelů místního cestovního ruchu a přidružených podnikatelů, doplnil je o důsledný průzkum trhu a digitálních informací. Zjistil například, že každý měsíc v roce se v průměru 200 000krát někdo pokouší vyhledat v Googlu heslo „Lochneská příšera“, aby pak následně (120 000krát) dohledával informace o ubytování blízko jezera.

„Za poslední čtyři roky bylo dohromady jen asi 10 dní, kdy o Nessie ve virtuálním prostředí nepadla zmínka, nevyšel o ní nějaký příspěvek, blog, článek,“ doplňuje Campbell. „Lochneska je globálně rozpoznatelnou značkou, která činí kraj v okolí Loch Ness jasně definovaným a přivádí turisty do Skotska.“

Vtipné na tom je, že na lochnesku nemusíte věřit, dokonce se můžete její domnělé existenci klidně vysmívat. Ale přesto je pro vás Loch Ness nejspíš jednou z lokalit, kam se při výletu do Skotska rádi podíváte. Protože Skotsko, to je strašidelný hrad v Edinburghu, whisky, kilty, golf… a příšera v jezeře, ne?

Loch Ness sice není nejhezčí jezero oblasti, ale zato nejhlubší a plné magie, hlavně při východu slunce.

Sami místní přiznávají, že zrovna Loch Ness je mezi jinými ledovcovými jezery v regionu spíše fádní. Nicméně je přirozeným magnetem pro turisty. Výsledkem jejich přítomnosti, byť třeba jen jednodenní, je pak celoroční obrat 40,7 milionů liber (asi 1,2 miliardy korun) cestovního ruchu.

Jen pro srovnání: byznys plynoucí z golfové turistiky ve Skotsku činí 286 milionů liber, cyklistika 116 a galská kultura 149 milionů. Jenže to jsou atrakce plošné a široce disponované. Osídlení na březích jezera Ness je přitom silně koncentrované a upíná se k jedné jediné, byť nejspíš neexistující atrakci. V celkové bilanci skotského cestovního ruchu, který ročně generuje kolem pěti miliard liber, se to může zdát nepatrné.

Ale pro obyvatele Great Glen, Velkého údolí s jezerem Ness, je zásadní. I když na ni zhusta sami nevěří, příšera tu dává lidem živobytí. Její domnělá existence má velmi reálné ekonomické dopady a je pro všechny po čertech výhodná. Bez lochnesky by zkrátka Loch Ness bylo jen další tuctové ledovcové jezero ve Skotsku.

Blízká setkání rozostřeného druhu

Žádné šupiny či kůže, trus, měkké části tkání, anebo rovnou celá mršina. Ani jedna biologická stopa, vzorek DNA, přesvědčivý otisk v blátě či jiný důkazní materiál, o který bychom se mohli opřít. Legendární Nessie nám toho po sobě zatím zanechala překvapivě málo. Její existenci má dokládat, pokud tedy vynecháme prokazatelné fotomontáže, jen několik zrnitých a černobílých snímků a jedno filmové setkání rozostřeného a zpochybnitelného druhu. Ostatní dostupné „důkazní“ záznamy a materiály jsou spíše předmětem debat fandů konspirací a kryptozoologie, a při kritickém pohledu skutečných odborníků většinou nabízejí velmi střízlivá vysvětlení.