„Na začátku roku 2020 jsem koupil přes internetový bazar za 5 000 korun 81 let starý německý vojenský motocykl DKW RT3 z roku 1939,“ popsal historii opravy. Motorka stála od konce druhé světové války v kůlně a málem skončila v kovošrotu.
„Stav byl zoufalý, ale díky lockdownu jsem měl dost času si s ní pohrát. Nejdříve jsem celou motorku rozebral, plechařinu opískoval, vyklepal, zavařil, vytmelil a nastříkal základem a potom vrchní barvou WH Feldgrau, tedy polní šedí,“ shrnuje krátce.
Takto ve zkratce to vypadá snadno, ale až tak jednoduché to nebylo. Na takto starý motocykl není vůbec jednoduché sehnat díly, ovšem Petr měl výhodu, že staré motocykly sbírá a opravuje, takže mohl použít některé z dílů z asi deseti rozebraných motorů, které má v dílně. Navíc už měl zkušenosti z oprav jiných motorek.
Rozebral tedy motor, koupil nová ložiska, gufera, těsnění, pístní kroužky a čep. Udělal vrtačkou výbrus válce a do lamel spojky dal nové korky a celý motor po generálce složil.
„Tyto motorky, a hlavně jejich nástupci DKW RT 125, byly tehdy jedny z nejlepších na světě a kopírovaly se od Ameriky až po Japonsko. Tehdy to byla jedna z nejlacinějších motorek, prodávala se za zhruba 300 marek, což byla asi jedna měsíční gáže, takže to tehdy hodně nakoplo mobilitu obyvatel, aby mohli dojíždět do práce. Měla obsah asi 100 ccm a označení RT3 znamená, že měla výkon tři koně,“ popisuje svoje soukromé pátrání v archivech.
Staňte se kutilem iDNES.cz |
A pak udělal opravu přední vidlice. Demontoval na kolech špice, koupil nové, udělal výplety kol a vyměnil ložiska. Kola nastříkal barvou, koupil nové pláště a kola obul.
Pak celou motorku složil, namontoval nová lanka, gumy stupaček a rukojetí a natáhl novou elektriku. Vyčistil karburátor, namontoval jej a motor nasadil na motorku.
„Nalil jsem benzín, seřídil karburátor a projel se po dvou měsících pohodové práce na skoro nové motorce, jejíž hodnota se teď pohybuje kolem 100 000 korun, a pak ji zaparkoval do garáže k dalším pěti již opraveným německým vojenským motorkám,“ pochvaluje si.
Tato motorka je v podstatě malá a před druhou světovou válkou sloužila pro Hitlerjugend jako cvičný stroj k osvojení základů jízdy, než budou mladíci nasazeni do armády, aby pak zvládali už i těžké válečné motocykly třeba od BMW.
Je paradoxem, že během války se Wehrmacht začal vracet k těmto lehkým motorkám, protože se zjistilo, že v polních podmínkách se těžká, čtyřistakilogramová motorka lehce „utopí“ v bahně, kdežto lehká je vhodná pro rychlé spojky nebo zdravotníky, a tak poslouží daleko pružněji.
