Pocházím z jednoho malého městečka na jihu Čech. Kousek od nás měli chalupu starší manželé. Neměla jsem prarodiče a oni mi je nahrazovali. Paní mě hlídala, když jsem byla nemocná a máma se mnou nemohla být doma. Tátu jsem neměla a maminka pracovala na poště a musela se hodně ohánět, aby nás dvě uživila.
Bylo mi skoro šestnáct, když moji adoptivní prarodiče zemřeli, nejdřív paní a do dvou měsíců i pán. Nějakou dobu byl domek prázdný, pak přijeli manželé, kteří ho zdědili, prý starý pán byl jejich vzdálený příbuzný. Dům zrekonstruovali a jezdili tam na chalupu na víkendy. Máma se s novou majitelkou dost spřátelila. Doma mi pak vykládala, že mají dceru vdanou někde na severu a syna, který studuje vysokou v Praze.
Láska nám dlouho nevydržela
Jejich syna Radima jsem poznala až skoro za rok, když na chalupu přijel i s kamarádem. Prý se tam chtěli učit na zkoušky, ale jak jsem poznala, stihli se i bavit. Jeden večer jsem se s nimi potkala na zábavě ve vedlejší vesnici. A tento večer beru i jako den D, kdy jsem se do Radima bezhlavě zamilovala. Bylo to vzájemné, jak jen to šlo, trávili jsme čas spolu. Pochopitelně musel jezdit domů a do školy, ale snažil se udělat si čas i na mě. Naštěstí brzy přišly prázdniny a my mohli být spolu skoro neustále.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Moje máma nebyla nijak nadšená, že s ním chodím. Říkala mi, že se bojí, že mě zklame. Mně bylo sedmnáct a jemu o čtyři víc, navíc žil a studoval dost daleko ode mě. Ale já jí nevěřila, vždyť jsme oba tak zamilovaní, že všechno překonáme. Bohužel, maminka měla pravdu. Radim dostal nabídku odjet na půl roku na výměnou stáž do Belgie a on to pochopitelně přijal. Ujišťoval mě, že se mezi námi nic nemění, jen prostě budeme nějakou dobu udržovat vztah na dálku. Nevydrželo nám to ani měsíc a zavolal mi, že je mezi námi konec, že mi byl nevěrný a asi se zamiloval. Tak skončila moje první velká láska.
Svatba, dítě, rozvod, nový vztah
Radim prý nakonec v Belgii zůstal celý rok. Když se vrátil, já už s mámou nebydlela, odmaturovala jsem a odstěhovala se o padesát kilometrů dál. Našla jsem si práci a časem i přítele. Maminka nakonec po několika letech prodala náš dům, koupila si malý byt ve stejném městě, kde jsem žila i já. To už jsem byla pár let vdaná a čekala jsem dítě. Mamka nám chtěla být poblíž, vlastně nikoho kromě mě a mé rodiny neměla.
Moje manželství bohužel nevydrželo, po deseti letech jsme se s mužem rozvedli. Zůstala jsem jen se synem a maminkou, ale byla nemocná a za rok po mém rozvodu zemřela. Na pohřeb přijeli i Radimovi rodiče a od nich jsem se dozvěděla, že i on je ženatý a má dvě děti. To bylo vlastně poprvé po mnoha letech, kdy jsem o něm slyšela. I když už to bylo tolik let, pořád ve mně bylo ještě trochu lásky k němu. Byla jsem tenkrát tak zamilovaná, že to nemohlo ze mne vyprchat.
Po nějaké době jsem si našla přítele, rozvedeného a bezdětného. Jeho manželství skončilo, protože on nemůže mít děti. Stal se fajn tátou pro mého syna, který si ho také oblíbil. Svého vlastního otce vídal jen občas, věčně na něj neměl čas.
Návrat o dvacet let zpátky
Je to asi tok, kdy mě kontaktoval Radim. Našel mě na Facebooku a ozval se mi. Nejdříve jsme si vyměnili jen pár vzkazů, pak jsme se sešli a dnes jsou z nás milenci. Já se zase zamilovala jako před dvaceti lety. Radim to má stejně. Jenže oba jsme zadaní, on ženatý, já mám přítele. On mi tvrdí, že se ženou není šťastný už delší dobu. To byl prý i důvod, proč mě začal hledat, prý se mu po mně zastesklo, často na mě za ty roky myslel a zjistil, že se mnou mu asi bylo nejlépe. Dobře se to poslouchá, ale jsme už někde jinde, už jsou kolem nás lidé, kterým bychom ublížili, kdybychom chtěli začít spolu nový život.
Ale pak si řeknu, že bych ho už nechtěla podruhé ztratit. Co kdyby nám to teď vyšlo a byli jsme spolu šťastní? Můj současný přítel je fajn chlap, mám ho ráda, ale je s ním nuda. Všechna rozhodnutí nechává na mě, prý se rád podřídí. A mě to moc nebaví o všem rozhodovat.
Radim začal mluvit o tom, že své ženě všechno řekne a domluví se s ní na rozvodu. Prý ona na to kývne, už se o tom před časem i bavili, byli i v manželské poradně, ale moc jim tam nepomohli. Na jednu stranu bych chtěla, aby byl volný, třeba by mě to taky rozhoupalo. Ale na tu druhou se toho všeho bojím, ublížím příteli a nevím, jak to vezme syn, přítele bere jako tátu.
Milena
Názor psycholožky čtěte na další straně.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 2, Mánesova 53, kontakt: magdalena.dostalova@csspraha.cz
Názor odbornice: věčné čekatelky
Vážená Mileno! Na vašem místě bych byla poměrně obezřetná. Nevrhala bych se do žádných unáhlených rozhodnutí a kroků. Je to přesně, jak říkáte – už jsou okolo vás lidé, kteří by vaším rozhodnutím byli – pravděpodobně negativně – zasaženi. Synovi byste vzala tátu, který jej vychovává a se kterým má pěkný vztah. A sebe byste připravila o partnera, na kterého je spolehnutí. Když se podíváte na přítelovu povahu z jiného úhlu, nuda nemusí být nudou, ale může se naopak jevit jako stabilita, ohleduplnost a spolehlivost. Se svou první láskou Radimem však máte neblahou zkušenost – opustil vás při první možné příležitosti. Když to řeknu hodně jednoduše, jistou roli při vašem znovuzrození (mileneckého) vztahu tak mohla hrát vaše snaha dokázat si, že na něj máte.
Nyní možná budu znít jako cynik. Avšak pracuji-li v poradně s milenkami ženatých mužů či přímo s ženatými muži, kteří jsou zároveň v mileneckém vztahu, téměř ve stu procentech slýchám, jak jim žena nerozumí, vztah je už jen formální, byli na terapii, ale poradna nepomohla, určitě ženě o milence řeknou, určitě se v nejbližší době rozvedou… Tedy milenka je udržována v naději, že se ledy hnou. Muž však velmi často nemá nejmenší zájem cokoliv měnit, proč by měl? Doma má ženu, která se mimo jiné stará o jejich společné děti a vedle toho milenku vždy k dispozici. Tudíž se nic z jeho slibů často neděje, milenecké vztahy běží drahně let a milenku staví do nezáviděníhodné pozice té druhé, věčné čekatelky.
Rozhodnutí bude samozřejmě jen a pouze na vás. S postupujícím věkem, vztahy a potomky však již nejsme na světě sami. Následky ponesou všichni (nechtěně) zainteresovaní – váš přítel, váš syn, Radimova žena i jeho děti, když tedy nemluvím o širších rodinných vazbách, ty bývají pochopitelně rovněž negativně zasaženy. Je tedy dobré zvážit, zda vám vztah s Radimem za toto vše stojí.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
Co mám podle vás dělat?
