RECENZE: Forma přebila obsah. Spejbl si Hotelem dospělé ctitele nezíská

Byla by škoda spojovat si produkci legendárního pražského Divadla Spejbla a Hurvínka pouze s dětskými diváky. Zdejší tým o tom přesvědčil už v nedávném noir muzikálu Spejbl a město hříchu. Na dospělé publikum cílí i aktuální novinka Hotel Spejbl.

K divákům se dostává v roce, kdy postavička z hlavy Josefa Skupy slaví sto let. Autoři v čele s Mikim Kirschnerem se inspirovali osm let starým koncepčním hudebním albem Blázinec, na které textař Robin Král a skladatel Jan Lstibůrek sezvali přední interprety, aby zpívali o duševních poruchách či odchylkách.

Právě písně z alba v podání Ewy Farné, Jiřího Suchého, Ivana Hlase, Tomáše Kluse, ale třeba i Wabiho Daňka se staly hlavním pilířem představení. Spejbl s Hurvínkem totiž putují jakýmsi hotelem, hledají svůj pokoj, ovšem všechny jsou obsazené právě nocležníky s různými diagnózami. Divák tuší, však to také postavičky několikrát zmíní, že hotelem je Spejblova hlava, s tímto motivem se však nijak více nepracuje.

Výraznou rovinou novinky je idea, že tvůrci vedle diagnóz představují i nejrůznější loutkářské a divadelní postupy. Písně tak doprovázejí například černé divadlo, japonské bunraku, ale i třeba moderní videomapping. 

Vizuální krásu střídají originální nápady i klasické loutkářské postupy. Po technické stránce tedy dokáže Hotel Spejbl dospělého diváka skutečně okouzlit. Horší je to však se zbytkem. Jednotlivé čarovné výstupy totiž propojuje pouze opakující se motiv putování Spejbla a Hurvínka zákoutími hotelu (hlavy). Obě postavy zde vedou svůj klasický dialog: neposedný Hurvínek pokládá svému otci všetečné otázky, na které šosácký Spejbl nedovede nebo nechce odpovědět.

Hotel Spejbl

45 %

Divadlo Spejbla a Hurvínka

premiéra 7. října 2020

režie: Miki Kirschner

mluví: Martin Klásek, Marie Šimsová

vodí: Richard Maška / Michal Barták / Ondřej Lážnovský / Zita Morávková / Michaela Jandlová / Gabriela Berková / Barbora Bártová / Matěj Kopecký / Jan Levý / Jakub Hojka / Michal Šturman / Richard Vokůrka

Vzhledem k tomu, že největším vtipem večera zůstává slovní záměna splynout – zplihnout, případně stát a stát!, začne být Hotel Spejbl monotónní už před přestávkou. Ani po pauze se nic nezmění a putování postav nezvyklým hotelem ve finále vyzní spíše do ztracena. Zdá se proto, že je Hotel Spejbl promarněnou šancí. Po vizuální stránce totiž opravdu stojí za to, ovšem skvělá forma jen málokdy stačí, aby zakryla slabý obsah.

Svou novinkou si tak patrně Divadlo Spejbla a Hurvínka nové dospělé diváky nezíská.