RECENZE: Dorostenecká hokejová Smečka šíří docela věrný strach

Na útlá bedra dospívajícího hrdiny snímku Smečka naložili tvůrci pořádnou zátěž. Protekční syn vlivného boháče budí v hokejové kabině mezi novými spoluhráči opovržlivou nedůvěru, navíc má cukrovku, jemný vzhled a pohlednou přítelkyni,

Suma sumárum tedy dost existuje důvodů pro to, aby se křehký mladík v přirozeném podání Tomáše Daleckého stal vysmívaným otloukánkem klubu Vlků.

Přesný opak zosobňuje herecky nejsilnější člen týmu Tomáš Mrvík v roli chlapce, který má jen chudého otce a svůj post brankáře; s vetřelcem tedy svede bitvu nejen o bránění hokejové svatyně, ale také o jeho princezničku, a nejenom pěstmi, nýbrž i posměchem na sociálních sítích, což je pro náctileté možná vůbec nejzranitelnější místo.

Z věrně výstižného prostředí dýchá dokonce až strach, zejména však nálada drsného rádoby chlapského poměřování, siláckých vtípků a bizarních bojových rituálů, zkrátka podivného hájemství, kterému ženský svět pouze přihlíží z ochozů a svůj obdiv k borcům pak přenáší na půdu tanečních kurzů.

Ovšem spíše než k vrstevníkům mladých sportovců se Smečka obrací k jejich rodičům, protože kam se hrabe ctižádost hokejového dorostu na fanatickou posedlost jejich otců. „Zatni zuby, když se jim postavíš, sice nevyhraješ, ale najdou si někoho slabšího,“ předává šikanovanému potomkovi svou zkušenost z vojny Jiří Vyorálek coby vysoce postavený tatínek. 

Naopak maminka žádá zásah přímo u trenéra, což synovi v očích mužstva ještě víc uškodí. A odveta je skutečně zlá, snad ještě krutější než originální výslech, jímž kouč své svěřence doslova uštve a donutí ke vzpouře.

Smečka

60 %

Česko, 2020, 95 min

Režie: Tomáš Polenský

Scénář: Tomáš Polenský, Irena Kocí

hrají: Tomáš Dalecký, Tomáš Mrvík, Anastasia Chocholatá, Jiří Vyorálek, Patrik Děrgel

Streamovací služby: Netflix, HBO Max (CZ zvuk)

Kinobox: 56 %

IMDb: 7.9

Na to, že jde o celovečerní hraný debut, si režisér Tomáš Polenský počíná obratně, zkušenost dokumentaristy a střihače se mu hodí zejména při takřka reportážním snímání zápasů včetně pohledů skrze mřížku brankářovy helmy. Také generační slovník zní autenticky, dokonce natolik, že pro menší děti by mohl být film označen varovnou hvězdičkou.

Na druhé straně se zejména společenské kastování a zákulisní machinace dospělých přibližují zjednodušené šabloně a ve finále musí divák přijmout poněkud nucené směřování k pozitivní naději ve stylu „mladí mají nakonec víc rozumu než jejich rodiče“.

Jako způsob řešení sledovaného problému to rozhodně nestačí, ale jako filmová prvotina z neotřelého prostředí Smečka obstojí. Pouze zůstává otázkou, které pokolení na ni vlastně hodlá jít do kina.