Jiří Menzel ve filmu Třicet panen a Pythagoras (1973). Na snímku s Vlastimilem

Jiří Menzel ve filmu Třicet panen a Pythagoras (1973). Na snímku s Vlastimilem Brodským | foto: © Bontonfilm

Přinesl našemu filmu světovou slávu, vzpomínají na Menzela kolegové

  • 8
Odešel velký kus české filmové poezie. Český film ztratil filmaře, který mu přinesl světovou slávu. Velká slova padají při vzpomínkách na zesnulého režiséra Jiřího Menzela. Mezi dalšími na něj vzpomněli režiséři Jitka Němcová a Ondřej Kepka či herci Karel Heřmánek a Josef Dvořák.

Na režiséra mezi prvními pro iDNES.cz vzpomněla jeho kolegyně Jitka Němcová. „Poprvé jsme se potkali, když mi bylo asi tak devatenáct. Měli jsme rande, ale připadal mi trochu starý a ani jsem pořádně nevěděla, kdo to je, tak jsem na to rande nešla. Ironie osudu. Za tři roky jsem se na FAMU seznámila s režisérem Otakarem Vávrou a pak jsem moc dobře věděla, kdo je Jiří Menzel,“ popisuje režisérka. 

„Ti dva se měli velmi rádi. S Vávrou jsem prožila čtyřicet let a viděla jsem, když se ti dva potkali, jakou lásku měli v očích. Když Menzela zpovídali při předávání Oskara za film Ostře sledované vlaky, tak se divili, že je to jeho první film a tak profesionálně odvedený, vysvětlil jim, že je to zásluhou profesora Otakara Vávry. Řekl: Byl to můj učitel a myslím, že to bylo pro mě velké štěstí. Nejen pro mě, ale pro český film,“ uvedla dále Němcová. 

Veřejné poslední rozloučení s režisérem Jiřím Menzelem se konat nebude. Rodina a blízcí tak plní přání zesnulého, uvedla jeho asistentka.

„Já jsem s ním natočila Setkání v Praze s vraždou, kde hrál velkou roli spolu s panem Třískou a Pavlem Landovským. Vávra se přišel podívat na natáčení, aby se s panem Menzelem viděl a popovídal si. Seděli v rohu, asi si povídali o úrovni českého filmu. Jsem velmi smutná, ztratila jsem spřízněnou duši, člověka, který měl velmi rád mého manžela profesora Otakara Vávru, jako jeden z mála, ztratila jsem opěrnou zeď. Český film zase ztratil jednoho umělce, který měl úctu k řemeslu, mravnost, věcnost a vědomí souvislostí. Filmaře, který přinesl českému filmu světovou slávu,“ uzavřela vzpomínku režisérka.

Slavný režisér zanechal stopu nejen ve filmu. Vzpomínají na něj i v pražském Divadle Na zábradlí, jedné ze scén, kde režíroval divadelní představení. „Na Jirku máme v divadle všichni krásné vzpomínky, protože u nás režíroval čtyři velice úspěšné komedie. Hrají se dodnes a myslím, že ještě dlouho budou. Je to smutné, ale na druhé straně si myslím, že to pro něj bylo i určité osvobození, asi si vytrpěl své. Vzpomínám na něj opravdu s láskou, moc pro nás znamenal,“ uvedl zakladatel a ředitel scény Karel Heřmánek.

„Jiří Menzel byl báječný a inspirativní člověk. Dokázal ze svých spolupracovníků dostat úplné maximum bez toho, že by jim přesně říkal, co mají dělat a jak to mají dělat,“ uvedl pak hudební skladatel Aleš Březina. „Když si někoho vybral, dal mu naprostou důvěru a k případným připomínkám přistupoval s velikou laskavostí. Myslím, že právě proto s ním všichni tak rádi spolupracovali. Bude nám chybět,“ dodal Březina, který s Menzelem pracoval na jeho posledních snímcích, tedy Obsluhoval jsem anglického krále a Donšajni.

Na Jiřího Menzela jako herce vzpomněl Josef Dvořák. „Ač jsem si to vždycky moc přál, nikdy jsem pod jeho režijní taktovkou nehrál. Ale sešli jsme se na place při natáčení seriálu Hospoda, kde jsme oba hráli. Moje postava kuchaře Kachny tedy nepatřila mezi tu partu štamgastů, do níž náležel i doktor Prášek, kterého hrál pan Menzel, takže jsme měli jen pár společných scén,“ uvedl. 

„Ale jednou jsme se sešli na chodbě a povídali jsme si o Bohumilu Hrabalovi, kterého já bezmezně miluju a jehož knížky Jiří Menzel tak nádherně adaptoval. Ptal jsem se ho tenkrát, jestli připravuje nějaký další film podle Hrabala. On mi řekl že ne, že prý by na to nesehnal peníze a nezaplatilo by se to. Z toho mi teda spadla čelist... Podle mě to byl génius a když se ještě vrátím k té Hospodě, tak jeho jméno pro mě bylo zárukou toho, že to bude dobré natáčení. I když tam fungoval jen jako herec,“ dodal Dvořák.

„Když jsem před časem chtěl vyjmenovat jednomu cizinci naše nejlepší české filmy, bylo mezi nimi hned několik od pana Menzela. Naše brána do světové kinematografie, tvůrce, který tak krásně spojil hereckou a režisérskou práci,“ shrnul pak na svém facebookovém profilu herec a režisér Ondřej Kepka. „Jsem hrdý na to, že nás učil na pražské FAMU, že jsem od něj dostat 6 bodů z 10 za filmovou povídku - a to bylo od něj hodně! Ve výsledcích práce poetický, při práci někdy velmi pragmatický,“ pokračoval Kepka, který působí jako prezident Herecké asociace. 

„Nikdy nezapomenu na jeho první větu na úvodním soustředění studentů v Poněšicích: ‚Na jedné straně je velké filmové umění, kterému často divák nerozumí, na druhé straně je divácká komerce, která často uráží skutečné umění. Já chtěl být vždycky někde mezi.‘ (volně parafrázováno) Odešel velký kus české filmové poezie,“ dodal.

„Pro nás s Láďou Smoljakem to byla veliká čest pracovat s oscarovým režisérem. Na prvním filmu, co jsme pro něj napsali, to bylo Na samotě u lesa, jsme si dávali hodně záležet. Při té spolupráci jsme si uvědomili, jak mu záleží na obsazení. Tenkrát byl v nemilosti Jan Tříska a Jirka byl paličák, zdržoval to natáčení, dokud mu Třísku nedovolili. Řekl, že jiného představitele nevidí, a tím vymohl, že se Jan Tříska mohl vrátit na plátno,“ vzpomněl pak pro ČTK na režiséra Zdeněk Svěrák. Připomněl, že ve filmu dostali spolu se Smoljakem jako neherci první větší filmové role.

, ,