Klasické veršování ani rýmy však nečekejte. Google poezie se řadí ke krátkým formám slovesné tvorby, které získávají na popularitě především díky jednoduché prezentaci a rychlému sdílení na sociálních sítích. Slovní útvary vznikají nahodile, na základě databáze dotazů, které uživatelé do vyhledávače zadávají. Tím prvním, který celý projekt odstartoval, bylo prosté a možná i mnohým známé „jsem alkoholik?“.
V praxi to tedy znamená, že když do Googlu uživatel napíše třeba slovní spojení „nejsem r“ vyjede mu níže značně bizarní nabídka jako „nejsem rasista ale“, „nejsem robot“, „nejsem rulička od toaletního papíru“ nebo „nejsem rodinný typ“. Podobných příkladů existují stovky i tisíce (další naleznete v galerii). Pro některé jsou zábavné a hravé, pro druhé naopak banální a nudné. V Česku má facebooková stránka sdružující nejzajímavější tvorbu našeptávače přes patnáct tisíc fanoušků. Tipy správcům posílají sami uživatelé.
Podle Karla Pioreckého z Ústavu pro českou literaturu není Google poezie v kontextu literárních dějin typologicky ničím novým, jak se může na první pohled zdát. „Akcent na komunikační hru a vůle zapojit do tvůrčího procesu nahodilost sbližuje Google poezii se záměry dadaistů,“ uvádí v předmluvě k plánované knize věnované nejlepším tuzemským výtvorům. Dále zmiňuje i podobnost s generativní literaturou produkovanou počítači. Existují však i rozdíly. Zatímco dadaisté usilovali texty o změnu a počítače zase sloužily k experimentu pro omezenou skupinu odborníků, básně z našeptávače mají za účel hlavně bavit.
Kdyby však někdo chtěl, dá se podle Tomáše Miklici našeptávač i zmanipulovat. „Třeba pokud by si dotyčný dal tu práci a vytvořil program, který Google zaměstná vyhledáváním toho samého výrazu pořád dokola,“ uvádí. Při vyhledávání navíc hraje roli i to, jestli uživatel stránku využívá pod svým přihlášením nebo anonymně.
K vydání knihy se Miklica společně se spoluautory Tomášem Coufalem a Danielem Poláčkem, rozhodl, aby uspořádal to nejlepší, co může jejich stránka nabídnout. „Přišlo mi dobré z toho nepřehledného kvanta vytáhnout ty nejlepší objevy a nabídnout je čtenáři v koncentrované a konečné podobě. V knížce spatřuji vrchol celého toho projektu a něco, co tady zůstane nezávisle na všech Faceboocích a Instagramech,“ vysvětluje.
Rodí se nový žánr. „Jsi k mání? Řekni bod tání,“ veršují na Instagramu |
Zviklat se nenechal ani koronavirovou pandemií. „Nakonec nám s nakladatelem Martinem Tomanem přišlo lepší pokračovat podle původního plánu. Práce na knize ostatně začala už koncem minulého roku. A kdybychom ji odložili, znamená to, že nezaplatíme grafika, korektorku, tiskárnu... Celkově knižnímu trhu nepomůže, když teď všichni budeme na něco čekat. Lepší je, když budou vznikat knížky a někdo si je bude kupovat,“ míní. Nejprve však bude potřeba vybrat v probíhající internetové sbírce potřebných 55 tisíc korun. V tuto chvíli mají nasbíráno téměř 80 procent finální částky.
Součástí knihy je i rozhovor s finským otcem celého projektu, který v současné chvíli pracuje jako obsahový a kreativní šéf brněnského vyhledávače letenek Kiwi. Google poezii už se nevěnuje. Jasně si však vzpomíná na dotaz zadaný do vyhledávače, který vznik celého projektu inicioval. „Bylo to něco ve smyslu: jsem alkoholik?,“ prozrazuje a dál vysvětluje, že to skvěle zapadá do kontextu finské národní povahy, kdy se lidé raději se svými problémy svěří vyhledávači, než okolí, které by je mohlo soudit.
Zájem fanoušků o facebookovou stránku se podle Miklici v průběhu let proměňuje. „Ne vždycky se potkává s mým očekáváním. Za těch sedm let se změnil facebookový algoritmus, takže ani k lidem, kteří mají naši stránkou olajkovanou, se už nedostanou všechny příspěvky. I ve statistikách vidím, že průměrně se takový post dostane k pětině fanoušků,“ vysvětluje. Alternativou se tak možná v budoucnu stane Instagram. Stejně jako u mnoha dalších profilů i stránek.
