Taťána a Ondřej Gregor Brzobohatí: Terapie Ježíškem
Jsou pro vás Vánoce nejkrásnějším svátkem v roce?
Taťána: Jednoznačně. Oslavuju už od 23. prosince, kdy mám narozeniny, a každý rok se nesmírně těším na klid, volno, rodinu a přátele, na setkávání s lidmi, které miluju, na fantastické jídlo a na pohádky a tradice. Někdy jsem v pyžamu i dva dny. Pravidelně odkládám telefon do 2. ledna.
Ondřej: Vánoce jsou krásný svátek, ať už původem, nebo svým účelem. Někdo je může vnímat jako čas nuceného veselí, ale mně ta zásada o rodině pohromadě připadá pěkná a užitečná pro rodinné vztahy. Ježíšek se vlastně stává takovým terapeutem. Navíc je to gastrofestival – a gastrofestivaly já mám moc rád.
Jak dlouho dopředu máte nachystané dárky?
Taťána: Jak kdy. V rodině si věnujeme jídelní dárky v podobě různých dobrůtek nebo vtipné věci, které rozesmějí a překvapí. Je pak u stromečku zábava!
Ondřej: Dárky přece nosí Ježíšek, je třeba si o ně jen napsat.
Vy jste si napsal?
Ondřej: Samozřejmě, svůj dopis jsem dal za okno, tak uvidíme, zda k Ježíškovi přiletěl. Každopádně obsah toho dopisu byl velmi skromný.
Taťána: Já se vždycky ráda nechávám překvapit.
Než jste se vdala, házela jste na Štědrý den střevícem?
Taťána: Samozřejmě! Teď už házet nemusím, ale pořád dodržujeme hodně vánočních zvyků – pouštíme lodičky, chodíme na půlnoční, miluju vůni kadidla a jedle... A večeříme samozřejmě u koled.
Podáváte klasiku?
Ondřej: Podáváme dva saláty – československý a tátův valašský. A taky dvě polévky, jednu českou s játrovými knedlíčky a slovenskou kapustnicu. Mám rád tradiční menu. Žádné sushi nebo ústřice a kaviár na stole nemáme.
Taťána: Tradice jsou tradice, jednou za rok na Vánoce si kapra ráda dám a vždycky si pochutnám. Máme na stole ale i řízky z panenky a krůtí. Domácí cukroví k čaji nebo kávě si taky ráda dopřeju – miluju linecké nebo včelí úly. Letos jsem je vyráběla s kamarádkou.
Bez čeho by podle vás Vánoce nebyly Vánocemi?
Taťána: Bez lidí, které milujete, a bez vánočního stromečku.
Ondřej: No a přece bez Ježíška. On se mu do toho tedy v posledních letech dost vrtá ten Santa, ale myslím, že bychom si měli toho našeho tradičního Ježíška víc hýčkat, jistě se pak nám všem pod stromečkem štědře odvděčí.
Karin Krajčo Babinská a Richard Krajčo: 13 lidí u štědrovečerního stolu
Sháníte dárky na poslední chvíli?
Karin: Naopak. Richard miluje obdarovávání a každé Vánoce se mění v hodně štědrého Ježíška. Takže mě nutí vytvářet s ním seznamy dárků pro všechny rodinné příslušníky. A že jich je! Vymýšlením trávíme nejvíc času. S otázkou „Co komu koupíme?“ začne Ríša otravovat už někdy v září a pak se ptá tak dlouho, než se chytnu.
Richard: Baví mě těšit svoje okolí. Mám rád pořádek a řád a většinou opravdu přemýšlím hodně dopředu. V listopadu už jen „šperkuju“ a na začátku prosince bývá hotovo.
Tušíte, co letos pod stromkem najdete?
Richard: Strašně se těším na překvapení. I když moje maminka tvrdí, že už je prakticky nemožné nás překvapit, já si to nemyslím.
Karin: I já mám ráda překvapení, takže se snažím netušit.
Jsou pro vás Vánoce nejdůležitějším svátkem v roce?
Richard: Nevím, jestli nejdůležitějším, ale určitě patří mezi nejkrásnější. A vždy jsem si přál, aby byly veliké, aby se u stolu scházela celá rodina, aby se to povedlo aspoň jednou za rok v plném počtu.
Daří se vám to?
Richard: Celkem ano. Je to jak z těch kýčovitých vánočních amerických filmů a já to miluju.
Karin: U štědrovečerního stolu nás letos bude třináct! Bez láskyplného setkávání s celou rodinou by pro mě Vánoce nebyly Vánocemi.
Měla jste Vánoce vždycky ráda?
Karin: Jako dítě ano a pak jsem je začala zase pořádně prožívat od chvíle, co se ze mě stala máma. V čase mezi těmito dvěma etapami jsem se snažila vyhnout všemu vánočnímu stresu, který s sebou svátky bohužel přinášejí.
Zpívají se u vás koledy?
Karin: Děti musí před ozdobeným stromečkem zpívat koledy, než začnou rozbalovat dárky. Sice trochu brblají, ale my dospělí z toho zatím nepolevujeme.
Richard: Zpívání dětí před stromečkem mě dojímá. Pokaždé si to natáčím a těším se, až si udělám sestřih a za pár let u něho budu brečet.
Co další zvyky?
Karin: Klasika – polední půst, šupina pod talířem, aby se dařilo, nikdo kromě hospodyně nesmí vstávat od štědrovečerní večeře, což zase ocení zejména děti. Obalovaný kapr, bramborový salát a hromada cukroví.
Patří podle vás k Vánocům?
Karin: Rozhodně! Ale většinou k tomu míváme i bramborovou kaši a filé, protože ne všechny děti mají klasický štědrovečerní jídelníček v lásce.
Richard: Na bramborový salát mé maminky se těším celý rok. Babička ji ho skvěle naučila a dělá ho nejlíp na celém širém světě.
Karin: A co se týče cukroví, pečeme ho každý advent, všichni se na to těší, chvilku se se mnou porýpají v těstu a pak jsem to samozřejmě já, kdo se s cukrovím hodiny patlá a peče...
Václav Vydra a Jana Boušková: Svátky už moc neprožíváme
Proč pro vás nejsou Vánoce zas tak moc důležité?
Václav: Už je prostě neberu moc vážně. Někdy mě těší, někdy jsou na obtíž, ale život jde dál, proč svátky nadmíru prožívat?
Jana: Jsem stejného názoru. Vánoce jsme vlastně dělali hlavně kvůli dětem, ty už jsou velké a Vánoce připravují zase pro svoje děti. No a my se s tím tak nějak svezeme.
Dodržujete tedy nějaké vánoční zvyky?
Jana: Dřív jsme kvůli dětem lili olovo, rozřezávali jablka a tak podobně. Ale to už je dávno... Teď si vyjdeme ven se psy a uděláme si prostě pohodové odpoledne a večer. A na zahradě rozsvítíme dva vánoční stromky.
Václav: Jo, jo. Stromek, procházka, koně, psi, večeře s Janou – to jsou naše Vánoce.
Pečete?
Jana: Už léta ne, takže hromadu cukroví u nás určitě nenajdete. Vašek má stejně nejradši štólu nebo vánočku.
Václav: To je pravda. Důležité je hlavní jídlo – každý Štědrý večer máme k večeři kapra s bramborovým salátem.
Jana: Ano. A ještě dělám rybí polévku...
Václav: Vynikající rybí polévku!
Dáváte si dárky?
Jana: S rozumem. Nakupuju je s předstihem, většinou už o letních prázdninách, kdy na to mám čas.
Václav: Já tedy sháním dárky na poslední chvíli nebo něco koupím, když mě prostě něco cvrnkne do nosu.
Tušíte dopředu, co pro vás vaše manželka letos má?
Václav: Netuším a nechci vědět, rád se nechávám překvapovat.
Jana: Já jeden dárek znám už mnoho let dopředu a mám z něj vždycky radost – je to má oblíbená vůně. A když objevím pod stromečkem ještě něco, potěší mě to.
