RECENZE: Sheldon odhalí v uplakané romanci Zlo s lidskou tváří

Podle odhadů jich zabil stovku, k třiceti vraždám mladých žen se Ted Bundy doznal a skončil na elektrickém křesle. V novince kin Zlo s lidskou tváří líčí případ jeho partnerka, což filmu škodí.

Producenti tak sice získali alibi, že nepřiživují pochybnou slávu zločince, nýbrž soucítí s nic netušící oddanou bytostí, jenže scénář vznikl podle vzpomínkové knihy The Phantom Prince: My Life with Ted Bundy (Přízračný princ: Můj život s Tedem Bundym) – a podle toho vypadá. Tedy jako uplakaný románek televizního ražení, rozbíjený četnými skoky zpět v čase.

Osudná láska na první pohled se zrodí dvacet let před popravou, roku 1969 v baru, kde pozorný krasavec čili Zac Efron tančí se svobodnou matkou v podání Lily Collinsové. Zdá se, že potkala ideálního muže, navíc vzorného tatínka pro svou dceru, jak dokumentuje dojemné domácí video ze společných her a rodinných oslav.

Předvádí se unylá přeslazená romance z amerického Mrazíka: vemlouvavý pohádkář Ivánek i svatě nevinná Nastěnka vypadají pěkně, ovšem s postupným odhalováním jeho pravé tváře na ně scénář vrší náklad banalit. Zvláště na ženu, která po každém dalším milencově telefonátu z vazby nebo útěku z vězení pláče ve sprše či ztrápeně hledí do prázdna.

Protože Efron kromě vzhledu manekýna žádným zvláštním kouzlem nevládne, je těžké uvěřit, čím si jeho předobraz získával u žen tak slepou důvěru. Herec sám je přesvědčivější, když může své nadání pro okázalou show předvést před soudem; vůbec tam, kde se žánr překlápí v justiční drama, získává Zlo s lidskou tváří na síle.

Zlo s lidskou tváří

50 %

Režie Joe Berlinger, hrají Zac Efron, Lily Collinsová, Haley Joel Osment, John Malkovich, Jeffrey Donovan, Jim Parsons

Kinobox: 70 %

IMDb: 6.7

Navíc na tamní půdě disponuje zajímavým obsazením, například Jim Parsons známý jako Sheldon ze seriálu Teorie velkého třesku má roli žalobce a John Malkovich úlohu soudce. Ke cti snímku též slouží, že na rozdíl od prvoplánově dráždivých thrillerů nezatěžuje plátno názornou brutalitou. O zločinech informuje zprostředkovaně z médií a děsivé detaily zazní teprve během přelíčení.

Nicméně od velkého procesního divadla se vyprávění vždycky znovu vrátí k retrospektivám klamné nyvé romantiky. Slzy a zase slzy, načež poslední rozhovor dvojice ve vězení se už volbou výrazů blíží telenovele. Jedinou originální stránkou kauzy zůstává hrdinčin podíl na vrahově dopadení. A ve finále si tvůrci podřežou větev, když do titulků zasadí reálné archivní záběry: jednak účinnější, jednak stvrzující, že opisovali doslova.