RECENZE: Utrpení mladého Werthera, jakož i diváka v Národním divadle
Massenetův Werther se v Praze nehrál od konce třicátých let minulého století. Přitom je to divácky i umělecky atraktivní kus, citový, ne však přepjatý, spíš delikátní, jak se sluší na francouzské zpracování Goethovy předlohy. Navíc s vypalovačkou Pourquoi me reveiller, kterou se tenoři rádi pyšní na recitálech.
Jules Massenet: WertherDirigent: Petr Kofroň Režijní koncepce: Willy Decker Režie obnoveného nastudování: Stefan Heinrichs Národní divadlo Praha, premiéra 7. června 2018 |
Sáhnout po inscenaci, která se poprvé hrála už roku 1996 v Amsterdamu, je samo o sobě diskutabilní, divadlo přece není second hand, jakkoli koprodukční projekty přirozeně vždy nějaký čas putují po světě. V tomto případě by to snad bylo možné i přijmout, protože inscenaci vytvořil Willy Decker, jeden z největších divadelníků posledních desetiletí. Tvůrce, který nejde cestou ulítlých aktualizací, spíš stylizací a abstrakcí, jež využívá k psychologickému prokreslení charakterů a situací (široké publikum ho může znát hlavně díky Verdiho La traviatě, původně vytvořené pro Salcburský festival, kterou pak převzala a do kin odvysílala i Metropolitní opera).
Takto pojal i Werthera. Zřejmě. Inscenaci v Národním divadle totiž vůbec nerežíroval, zastoupil ho asistent Stefan Heinrichs. Takže původní byla nejspíš scéna, kostýmy a jakési základní aranžmá. A je fakt, že to samo o sobě zapůsobilo silným dojmem a prozrazovalo rukopis Deckera, respektive jeho scénografa Wolfganga Gussmanna. Jednoduchý systém posuvných stěn a šikmé plochy, barevné vyladění do žluté a modré, k tomu pár židlí, stolů, domečky jako z dětské stavebnice a kostýmy v zásadě historizující.
Stačí několik tahů a je tu svíravé maloměstské prostředí, v němž se odehraje příběh tragické lásky dcery městského správce Charlotty a snivého Werthera. Černě oděná komunita vše zvědavě sleduje, vše vidí a nedovoluje svobodný průchod emocí. Rodinná spořádanost, zde navíc zdůrazněná obrazem mrtvé Charlottiny matky, je nad vším. Decker využil i dvě vedlejší postavy, správcovy přátele Johanna a Schmidta, a učinil z nich jakési ztělesnění cynických šosáků a špiclů, kteří (naštěstí nijak vtíravě či popisně) doprovází děj.
Hezké. Jenže jde pouze o rámec, v němž se musí teprve stvořit to hlavní, to jest samotný příběh. A tady už režisér očividně chyběl. Stefan Heinrichs navíc dle dostupných informací ve světě navrhuje kulisy, nedělá samostatnou režijní práci. Ta je však pro tak citlivé psychologické drama naprosto nezbytná. Zvlášť když Národnímu divadlu chybí skutečné umělecké osobnosti.
Pak bylo jedno, jestli sólisté Peter Berger (Werther), Štěpánka Pučálková (Charlotte) a Jiří Rajniš (Charlottin snoubenec a posléze manžel Albert) jsou na jevišti nebo nejsou. To málo, co se mezi nimi odehrálo, pocházelo zjevně z původního aranžmá, nikoli ze zkušebního procesu, v němž by se do výrazové hloubky propracovaly pohyby, gesta, vzájemné reakce. Buď se utrpení přehrávalo, nebo takříkajíc nedohrávalo a divák začal trpět nudou. Možná, že Willy Decker by ze zpěváků vytáhl víc. A ještě lépe, proč tu nemohl vytvořit zbrusu novou inscenaci? Když to management Opery neumí zařídit, není to dobrý management.
Jak na francouzskou hudbu
Další věcí je francouzská hudba a zpěv. Role jako Werther byly v průběhu desítek let ve světě téměř zvulgarizovány do neurčité univerzální podoby, často překořeněné italskými příměsemi, na čemž mají bohužel „zásluhu“ i někteří slavní tenoři minulosti i současnosti, kteří je také natočili a vytvořili tak falešné estetické ideály. To pro Národní divadlo není omluva.
Při poslechu sólistů na čtvrteční první premiéře se vlastně stále vnucovala hádanka, v jaké řeči se zpívá tato francouzská opera, dle programu nastudovaná v originále. Správně by si měl člověk užívat francouzská slova, lehce a elegantně tvarovaná vpředu na rtech, která ve spojení s tóny vytváří štíhlý, světlý, jasně vyartikulovaný zvuk – a tím pádem by je instinktivně prožíval, ať už francouzsky umí či nikoli. Protože však jazyk neuhádl, nudil se tím víc.
Peter Berger zpíval jen hlasitě a do široka, často silou. Štěpánka Pučálková sice má lehký hlas, jemuž nechybí jistá noblesa, ale její výkon spíš připomínal počátek studia role než konečný výsledek. A Jiří Rajniš také jen zpíval tóny, bez vazby k textu. Slávka Zámečníková se do Charlottiny mladší sestry Sophie pustila tak vehementně, až to znělo ukřičeně – tímto způsobem se nevyjádří jiskřivá mladistvost. Basista Zdeněk Plech jako Charlottin otec aspoň herecky předvedl dobráckou rozšafnost maloměstského občana.
Je otázka, zda a jak zpěváky o francouzském stylu poučil dirigent Petr Kofroň. V orchestru to občas přitvrdilo, zahlaholilo, a to bylo asi to jediné, co utkvělo v paměti. Z orchestřiště vlastně ani nešlo moc zvuku, o němž by se dalo něco říct, třeba zda je spíš dramaticky hutný či pastelově jemný a jaké je pojetí. Tedy pokud to celé neměl být vyloženě experimentální protiklad k francouzské hudbě 19. století.
Tipy z televizního programu
Recenze: Já, padouch 70 %, Cellular 50 %, Zakleté pírko 40 %, Zúčtování 60 %, Prci, prci, prcičky: Školní sraz 40 %, Anthropoid 55 %, Ready Player One: Hra začíná 65 %, Návrat blbýho a blbějšího 30 %, Cesta bojovníka 50 %, Sherlock Holmes: Hra stínů 50 %, Tajemství jejich očí 60 %, Gump - pes, který naučil lidi žít 60 %, Smrtihlav 60 %, RED 2 65 %, Duna 65 %, Naděje 65 %
Klíčová slova: Všechnopárty, James Bond, Vlasy
Seriály: Stíny v mlze, Jedna rodina, Iveta
Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu
V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny...
RECENZE: Kdo může soudit falešnou Svatou? Nejlepší dar pro Bohdalovou
Premium Ošidil se, kdo premiérové drama ČT Svatá vzdal kvůli anotaci sdělující, že hrdinka v podání Jiřiny...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
Bohdalová a Stašová spolu ve filmu? To by nefungovalo, říká režisér Strach
Rozstřel Pravda a láska. Dvě zásadní témata nového filmu Svatá s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Snímek...
Ozzák vzpomíná: jak mě učil Kaiser. Dejdar o začátcích i fenoménu Comeback
Premium Jak jej Oldřich Kaiser chystal na DAMU, jak ho v Ypsilonce zbavili pocitu, že může do všeho kecat,...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
VIDEO: Bohdalová dojala Lucernu. Na premiéře Svaté oslavila 87 let kariéry
V neděli Česká televize uvede nový film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli Svatá. Zvaní už jej však...
TELEVIZIONÁŘ: Oscarový Morgan Freeman povznáší Dobrého člověka
Jedna malá chyba, z níž se odvine velká tragédie, plus tandem hledající odpuštění ve skvělém...
PORTRÉT: Jan Kačer byl jeden z nejlepších. Velký umělec s nadhledem
Jako na jednoho z nejlepších, kterého jsme kdy měli, vzpomínají na Jana Kačera kolegové herci a...
Smetanovy sny a Ogounovo svědomí. Vše nečekaně propojí nadžánrový projekt
Nečekané propojování žánrů i témat nabízí hudebně pohybová novinka Sny_Svědomí z dílny choreografa...
Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu
V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny...