O newyorském maratonu se napsalo již mnoho oslavných článků. Jedná se mimo jiné o největší maraton série World Marathon Majors, co do počtu běžců i fanoušků. Většina popisů závodu je nadmíru pozitivní, proto i já jsem přistupoval k závodu v očekávání velkolepého sportovního zážitku. Po doběhnutí a vstřebání dojmů však musím ke zhodnocení přistoupit ze dvou pohledů. Z pohledu velkého běžeckého svátku a z pohledu sportovního.
Newyorský maraton je dokonalá oslava všech příznivců běhu. Již několik dní před samotným zahájením závodu celé město tímto svátkem žije. Mé ranní běhy v Central Parku připomínaly spíše účast na nejobsazenějších českých závodech. Počet běžců pohybujících se ve městě byl obrovský, přátelství a entuziasmus nefalšované. Bezpočtukrát mě někdo zastavil, ptal se, odkud jsem, jak běhám, co jím, jak se protahuji, jestli mě něco nebolí a podobně. Naprosto bezprostřední setkání lidí z celého světa, které spojují radost z běhání a překonávání sebe sama.
Osobně si vůbec nedokáži představit komplexnost a náročnost organizačního zabezpečení závodu. EXPO bylo prostě obrovské. Konalo se v Javits Centru, ve kterém čekala den po maratonu Hillary Clinton na výsledky amerických voleb.
TCS New York City Marathon
|
Vzhledem k tomu, že závod má cíl na jiném místě než start, je organizace příjezdu na start logistický oříšek. Již 5-6 hodin před startem z centra Manhattanu (jedno ze tří svozových míst) odjížděly autobusy s běžci na start. Fronta běžců dosahovala skoro 1 km, ale díky perfektní organizaci velmi rychle každý nasedl. Nevím, jestli to bylo díky avizovanému nebezpečí teroristického útoku, nebo je to standardní bezpečnostní opatření, ale vstup do startovního zázemí byl obdobný jako do letadla. Bezpečnostní rámy, mnoho po zuby ozbrojených policistů a žádný prostor pro legraci. Běžecká vesnička před startem opět dokonale organizovaná podle barvy startovního čísla, dostatek toalet a zdarma teplý čaj s ovocem a pečivem pro všechny běžce. Všude spousta dobrovolníků nabízejících rady běžcům, kteří se ztratili či nevěděli, kde co najít.
Na druhou stranu ovšem z mého osobního pohledu není newyorský maraton závod vhodný pro dosažení kvalitního sportovního výkonu. Samozřejmě ne pro elitní závodníky, kteří běží na umístění a mají zcela jiné předstartovní podmínky. Díky obrovskému množství lidí se do prostoru startu dostanete cca 4 hodiny před startem a minimálně po další hodině strávené v dopravě na cestě. Čekat 4 a více hodin venku v omezeném prostoru, bez možnosti se zahřát, není nijak příjemné. Běžci ležící pod dekou na igelitových pytlích či karimatce mě trochu vyděsili. Bohužel jsem takto vybaven nebyl a musel jsem strávit dvě hodiny vleže/vsedě na trávě s venkovní teplotou kolem 6 stupňů. Necelé dvě hodiny před startem se dav běžců začínal přesouvat do startovních pozic, přičemž poslední hodinu jsem strávil v koridoru připraven na zahájení závodu. Omezená možnost využití toalety, s tím spojená nedostatečná hydratace a nemožnost se jakkoliv rozklusat není nejlepší, pokud cílíte na kvalitní čas. První kilometr závodu pak vede do mírného kopce, nicméně po dvouhodinovém stání je jakýkoliv pohyb výhrou. Samotný závod pak vede jedním 42 kilometrů dlouhým špalírem skandujících fanoušků, kteří pohání každého, kdo se na trati objeví. Na žádném jiném závodě na světě jich není více. Občerstvovací stanice byly snad každou míli. Poslední kilometry v Central Parku byly nejhezčí závodní kilometry, které jsem kdy běžel. Obklopen tribunami při doběhu se každý musel cítit jako vítěz. Elektrizující zážitek.
Profil maratonu není vůbec jednoduchý. Na EXPU při představení trati zkušení závodníci varovali před několika mosty a dalšími zvlněnými úseky. Bral jsem to trochu s nadsázkou, na kterou jsem pak při závodě často vzpomínal. Náročný profil kombinovaný se silným protivětrem velmi limitoval aspirace na překonání osobních rekordů.
Do závodu jsem nastoupil s dvěma cíli, tím hlavním bylo doběhnout pod tři hodiny, ale zároveň jsem chtěl útočit na čas svého maxima. První polovinu jsem rozběhl v náročných podmínkách po ranní frustraci dle stanoveného plánu, nicméně po dvaceti kilometrech jsem již věděl, že tempo nejsem schopen udržet do cíle. Spočítal jsem si tedy, jak mohu zvolnit, abych doběhl pod 3 hodiny, a rozhodl se druhou půlku pojmout méně závodně a více zážitkově. Díky tomu jsem dokázal doběhnout do cíle v poměrně dobrém fyzickém stavu a užít si atmosféru největšího závodu světa.
O autoroviJan Havránek se narodil v roce 1977. V New Yorku se s časem 2:58:16 umístil na 732. příčce. Jeho osobní rekord ze stejné trati je 2:49:52 z Virgin Money London Marathonu (2015) |
Závěrem si dovolím krátké srovnání s Pražským mezinárodním maratonem. Častokrát jsem tento závod kritizoval, tímto se však našemu domácímu maratonu omlouvám. Faktory jako jednoduchost startovního zázemí, možnost rozklusu, netrávení času ve startovním koridoru a v porovnání s newyorským maratonem velmi rychlá trať můj dosavadní pohled zcela přehodnotily. Pokud bych New York Marathon nazval zážitkovým závodem, Pražský maraton pak závodem pro kvalitní výkon.
