RECENZE: Dejvické si pořád drží laťku vysoko, i když hraje limonádu

Okolo svého nového kusu pražské Dejvické divadlo dlouho cíleně mlžilo. Ač původně plánovalo uvést Weissovo drama Marat/Sade, nakonec se v červnovém programu objevil kus s tajuplným názvem Vzkříšení.

Ze jména autora - Daniel Doubt - se však dalo vytušit, že zde půjde opět o původní autorskou hru, na které se členové scény podíleli jako kolektiv podobně jako v případě loňského kusu Zásek.

Vzkříšení

75 %

Dejvické divadlo

premiéra 12. června 2016

Režie: Michal Vajdička

Hrají: Jana Holcová, Martha Issová, Zdeňka Žádníková, Hynek Čermák

Program Vzkříšení slibuje dramatizaci povídek neznámého autora, které byly nalezeny na hraničním přechodu jako laciné náhražky děl velkých ruských autorů. Před diváky se tak začne odehrávat čtveřice navzájem propojených příběhů zcela v duchu brakové literatury.

Středobodem je milostný trojúhelník v nejmenovaném nakladatelství, kde se asistentka Annie (Martha Issová) marně snaží zaujmout nakladatele Bishopa (Václav Neužil). „Pozorovala jsem vás, jak jste dělal korektury,“ říká mu zamilovaně. Po ní přitom touží vážený spisovatel Maxwell (Ivan Trojan), kterého ovšem nekriticky obdivuje právě Bishop.

Nemá smysl nastiňovat osudy dalších postav, které ztvární třeba Matěj Hádek, Zdeňka Žádníková či Hynek Čermák, více než o vzájemně protkané zákruty limonádového dramatu tu totiž opět jde především o herectví a pověstnou dejvickou souhru.

Jak to dopadne?

Všichni představitelé své schematické postavy cíleně přehrávají, a aniž by přitom padali do zbytečné frašky, drží diváky celou dobu v napětí, jak tenhle bláznivý příběh dopadne. Ať už je autorem textu kdokoli, talent pro vtipné situace a dialogy mu nechybí.

Obzvláště v kontrastu s náročnou Zimní pohádkou se Vzkříšení řadí k lehčím kusům dejvické scény, drží si však stále zdejší vysokou laťku. A je pozitivní, že se ji v Dejvicích snaží stále překonávat právě autorskou tvorbou.