Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Jmenuji se Klára a je mi 37 let. Jsem svobodná, děti nemám a bohužel ani mít nemůžu. V devatenácti jsem byla na interrupci, kterou zpackali a já už prý děti mít nikdy nebudu. Naděje se nevzdávám, ale vnitřně jsem se smířila s tím, že mně být matkou prostě není souzeno.
Na tom bohužel ztroskotaly i všechny mé předchozí vztahy. Kluk, se kterým jsem tenkrát otěhotněla a který mě kvůli tomu nechal, je už trojnásobným taťkou. Další partneři se se mnou rozešli, když zjistili, že rodinu s nimi nezaložím.
Táta a syn
Až jsem potkala Ondru. Je o pět let starší, rozvedený (byl už dva roky, když jsme se poznali) a má syna Matěje. Teď mu je dvanáct. V té době Ondřej žil sám v bytě po své matce. S bývalou manželkou si rozdělili majetek, společný byt jí ale nechal. Chtěl, aby syn zůstal dál bydlet doma.
Ondřej ho má hrozně moc rád. Má jen jeho jediného a dost na něm visí. Jak mi sám říkal, to, že přišel o manželku (našla si jiného) pro něj bylo dost zlé, ale mnohem horší bylo to, že už nemůže být denně se svým synem. Snažil se ho získat do péče, později navrhoval střídavou péči, ale nakonec od toho ustoupil, pochopil, že pro kluka by to byla velká zátěž. Tak aspoň využívá každou možnost, kdy ho může mít u sebe.
Když jsme se s Ondřejem seznámili, padli jsme si hned do oka. Začali jsme se pravidelně stýkat a nakonec jsem se k němu přestěhovala. S Matějem mě seznámil celkem brzy. Kluk se mi líbil, byl to takový alespoň na první pohled správný rošťák. Takového syna bych taky chtěla, byla moje první myšlenka, když jsem ho viděla. Byli jsme všichni tři v parku na procházce a pak jsme šli na Matějovu oblíbenou zmrzlinu.
Nicméně už hned při prvním setkání jsem si všimla, že chlapec je dost rozmazlený, tátu má omotaného kolem prstu a moc dobře o tom ví. Tatínek skáče, jak on píská. Ale říkala jsem si, že to není moje věc, znám je oba dost krátce na to, abych kritizovala nebo měla nějaké připomínky. Imponovalo mi, že je Ondřej fajn táta a že má syna hodně rád.
Ondřejovi jsem rovnou řekla, jak jsem já sama na tom s dětmi, že je téměř stoprocentně nikdy mít nebudu. Vzal to rozumně. Řekl mi, že syna už má, a když nám dvěma to spolu vyjde, tak můžu být třeba pro jeho Matěje takovou druhou mámou, nebo starší kamarádkou. Uvidíme, co přinese čas. A tak jsem to vzala i já.
Noční můra
Jenže čas mi přinesl noční můru. Dokud jsem s Ondřejem nebydlela a Matěje jsem vídala jen občas, prakticky jen někde venku na výletě, nebo v kině, bylo to celkem v pohodě. Matěj se choval slušně, je dost komunikativní, nestydí se, takže byla i zábava. I když mi připadal vždycky hodně drzý, tátovi odmlouval a ten všechno mlčky trpěl, nemíchala jsem se do toho. Navíc Matěj se ke mně choval slušně, byl milý, vyprávěl mi zážitky ze školy, co nového za hry má na počítači a tak podobně. Zkrátka normální sebevědomý kluk.
Ovšem jakmile jsem se k Ondrovi nastěhovala, náš vztah se rapidně změnil. Matěj kdykoliv je s námi o víkendu, tak dělá naschvály, neposlouchá tátu ani mě. Třeba sedíme u televize a on si najednou začne hrát na mobilu, pochopitelně nahlas, žádná sluchátka. Ondřej místo aby mu něco řekl, pustí hlasitěji televizi. Tak se já neudržím a mladého požádám, jestli by to mohl vypnout, nebo si vzít sluchátka, nebo třeba jít jinam. A on nic, ještě si pustí hlasitost. Nakonec jsem se sebrala já a šla jsem pryč. Když jsem to pak řekla Ondřejovi, že mu taky mohl něco říct, tak odpověděl, že kluk chtěl být s námi a že to nebylo tak hrozný.
Nebo neustále Matějovi připomínám, když jde ze záchodu, tak aby za sebou zavřel dveře a zhasl tam světlo. On to naschvál nikdy neudělá. Jsou to prkotiny, ale mě hrozně vytáčí a já vím, že nezapomíná, ale že mě prostě chce naštvat. A takových podobných dalších naschválů bych našla spoustu. Už se se mnou nebaví tak spontánně jako dřív, prakticky mě ignoruje. Kolikrát se ho na něco zeptám a on se ani nenamáhá mi odpovědět.
Pochopila jsem, že mu asi vadí, že s tátou bydlím, on mě nejspíš vnímá jako vetřelce, že zasahuju do něčeho, co bylo jen jejich. Jenže já mu nechci tátu brát. Já respektuju, že Matěj je pro Ondřeje na prvním místě, je to jeho syn, je s ním míň, než by chtěl, tak chci, aby ten čas s ním trávil naplno.
Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu se v tom nechci příliš pitvat, bojím se, abych si proti sobě Ondřeje nějak nepopudila. Přeci jen nejsme spolu zas tak dlouho. Ale na druhou stranu nechci, aby mi Matěj obrazně řečeno skákal po hlavě a já mu všechno trpěla.
Klára
Názor odborníka: Zasedněte ve třech ke stolu
Vážená paní Kláro, obýváte společný prostor a nevyhnete se tudíž nastavení mantinelů. Zasedla bych, být Vámi, ve třech ke stolu, kde byste si řekli o představách každého z vás, jak by společné soužití mělo vypadat. Záměrně mluvím o sezení ve třech, nemyslím si, že by bylo vhodné kohokoliv vynechávat. Dozvíte se, jaké představy má Ondřej a co od společných chvil čeká Matěj. Společně můžete hledat průsečík tak, abyste si nejen nevadili, ale také abyste si ideálně dokázali společný čas i užít.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Uvádíte, že Matějovi je dvanáct. V tomto věku dítě vstupuje do puberty, kdy mimo jiné testuje, co okolní svět vydrží. Dítě by rádo mělo pravomoci dospělých, ale neuvědomuje si, že ty s sebou také nesou povinnosti. Proto jsou právě v tomhle věku tak důležité jasné hranice, ve kterých se budete orientovat vy, dospělí i dítě.
K tomu je však třeba také počítat s tím, že Ondřej, nemá-li dítě svěřeno do své či do střídavé výchovy, bude mít tendenci si společný čas se synem spíše užít, než aby výrazněji výchovně působil. Matěj se ve finále bude cítit bezpečněji, uvidí-li, že jste s jeho otcem jednotní a jde vám o společnou dobrou věc.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. dubna 2016. Anketa je uzavřena.
