Mozartova kulička není jen tak obyčejnou čokoládovou pralinkou. Je za ní totiž dlouhý příběh i poměrně složitě vymyšlená kombinace, která měla co možná nejpřesněji vyjádřit chuťovou pestrobarevnost mistrova odkazu. Jenže to, co všichni známe jako Mozartovu kuličku, je připraveno z poněkud jiného těsta. Nevěříte? Tak si zajeďte do Salcburku, kde začala nejen sláva Mozartovy hudby, ale také slavných Mozartových kuliček. Jenom tady můžete vedle sebe porovnat různé druhy Mozartových kuliček a vybrat si tu nejlepší.
Pravděpodobně dopadnete stejně jako stovky dalších, kteří objevili to, že echt nemusí znamenat to pravé, i když takový je překlad tohoto německého slova.
Mozartův krém na boty
Příběh slavných kuliček začíná na konci předminulého století, kdy v Salcburku již naplno propukl Mozartův kult. Na náměstí v centru města, které dostalo Mozartovo jméno, byla v roce 1842 vztyčena géniova socha a značka Mozart postupně začala dobývat svět. V Salcburku tak vznikl třeba Mozartův dort či Mozartův krém, který ovšem neměl s kulinářstvím nic společného, neboť se jednalo o krém na boty. Pro Čechy je zajímavé, že ho vynalezla firma s českými kořeny a názvem Hladík. Ale pak už přišel ten nejslavnější vynález, slavná Mozartova pralinka.
Originální koule je šišatá
Mozartovu kouli vymyslel cukrářský mistr Paul Fürst v roce 1890 a nazval ji Mozartův bonbon. Pracovní postup není snadný. Nejprve se připraví kvalitní marcipán z čerstvých pistáciových oříšků, který vytváří jádro koule. Druhou vrstvu tvoří nugátový krém a třetí a poslední pak tmavá čokoláda.
"Koule se napichovaly na dřevěné tyčinky a takto se nořily do horké čokolády. Na závěr se pokládaly na dřevěná prkénka, na nichž pomalu ztuhly. Teprve poté se z nich vytahovaly dřevěné tyčinky a do otvorů po nich se vstřikovala zbylá čokoláda. Proto je také každá koule jiná, jedna je trochu šišatá, druhá mírně hranatá, prostě žádná není dokonale kulatá jako strojové pralinky," vypráví Andrea Minnichová ze salcburské turistické centrály.
Zlatá medaile z Paříže
Jenže pak se to trochu zamotalo. Přestože Fürst představil svou pralinku na Světové výstavě v Paříži a získal za ni zlatou medaili, jaksi zapomněl na patentování svého vynálezu, a tak ostatní salcburští cukráři Mozartovy koule okopírovali a pustili se do jejich výroby, která v polovině minulého století prudce rostla.
Fürstovi potomci se domáhali ochrany svého vynálezu u soudů a po dlouhých letech uspěli: jen oni mohou používat název Originální salcburská Mozartova koule. Nicméně zatímco Fürstova rodina zůstala u pracné ruční výroby, konkurence se pustila do strojově vyráběných pralinek a má tak drtivý podíl na celkovém objemu produkce. Konkurence navíc obešla název originální tak, že používá výraz "echt" neboli pravé - co na tom, že pravé tedy nejsou...
Před několika lety vyhrál Fürst soudní spor a od té chvíle jedině on může nabízet originální Mozartovy koule.
Pět do sáčku
Pravnuk původního vynálezce Norbert Fürst prodává své originální a chuťově nepřekonatelné Mozartovy koule jen ve svých třech cukrárnách ve městě; ta nejznámější stojí přímo uprostřed města, jen pár kroků od Dómu. A má stále plno, neboť každý alespoň trochu informovaný návštěvník Salcburku chce pravou kouli ochutnat, i kdyby si měl koupit jen jednu jedinou.
Před několika lety vyhrál Fürst soudní spor a od té chvíle jedině on může nabízet originální Mozartovy koule.
Skutečně originální Mozartovy koule ochutnáte jedině u Fürsta, ale jsou pěkně drahé, v dárkovém balení jeden a půl eura za kus.
Výprodej koulí
"Většinou to funguje tak, že si turisté zajdou k Fürstovi, kde si koupí pět kuliček do sáčku, které u kávy ochutnají, a pak jako dárek nakoupí strojové kuličky Mirabell, které vyjdou mnohem levněji," popisuje zažitý způsob místní průvodkyně Petra Kanaszová s tím, že ruční kuličky vydrží pouhé dva až tři týdny.
Sama to dělá přesně tak. "Když já jezdím domů na Slovensko a chci přivézt větší množství, tak zajedu do továrny Mirabel stojící na okraji Salcburku (Hauptstrasse 14, Grödig), kde je možné koupit druhou jakost Mozartových kuliček Mirabell. Jsou samozřejmě v pořádku, jen mají třeba drobně poškozený obal, ale jsou mnohem levnější než první jakost prodávaná v luxusních obchodech v centru města, kde jsou pralinky vůbec nejdražší. Pokud nemáte čas jet do tovární prodejny, kupte si je alespoň v supermarketu. Tam jsou také levnější," radí Kanaszová a dodává, že zatímco echt koule Mirabell jsou velmi oblíbené, vanilkový či čokoládový likér s Mozartovým jménem je už poněkud slabší. "Osobně mám mnohem raději baileys," usmívá se průvodkyně.
Společnost Mirabell vyrábí Mozartovy koule, ale to nejsou ty pravé.
Každá druhá výloha v Salcburku nabízí podobné zátiší: Mozartovy koule, kam se podíváš.
Kolik to stojí
Ale pozor, zatím jsme mluvili pouze o příbězích jednotlivých kuliček a o jejich chuťové odlišnosti. Jenže pro mnoho zákazníků je důležitá také odlišnost cenová a jestliže Fürstovy koule jsou zdaleka nejlepší, jsou také s přehledem nejdražší. Za jednu ručně připravenou Mozartovu kuličku totiž zaplatíte jedno euro, zatímco strojově vyrobená kulička ze společnosti Mirabell vyjde na 30 centů. A pokud si koupíte kuličky od společnosti Heindl, vyjde vás jedna jen na 20 centů, takže oproti ruční práci máte pětkrát víc koulí. A to je pro mnohé zákazníky rozhodující. I když chuťově jste někde úplně jinde...
