"Pokusil jsem se vytvořit životopis tohoto spisovatele ve faktech a dokumentech. Tedy zachytit jeho život, dobu a uvést bibliografické údaje o Haškově díle. Je tam zachycen prakticky každý den či týden, publikace má 280 stran a měla by sloužit jako podklad mezinárodní konference, která má být v dubnu v Lipnici nad Sázavou, kde Hašek strávil poslední část života a napsal tři ze čtyř dílů Švejka," řekl Pytlík, který je považován za největšího znalce Haškova díla. V Lipnici bude také odhalen Haškův pomník. Pytlík o Haškovi napsal dosud nejúplnější literární a životopisnou monografii Toulavé house.
Znalec upozornil, že Haškova životní dráha nebyla jednoznačná ani jednoduchá, jak si někteří lidé v různých dobách představovali. "Za kultu osobnosti a komunismu se nelíbilo, že byl příliš bohém. Teď se zase kritizuje, že byl přesvědčením anarchista a svým způsobem spolupracoval s prvními fázemi ruské revoluce," uvedl Pytlík.
Podle něj byl Hašek vzdělaný a chytrý člověk, génius, jemuž se přezdívalo vědecký humorista. "Psal podle Ottova slovníku naučného, který si otevřel, všiml si některého hesla, a napsal o tom povídku. Ale protože byl humorista, stal se postavou, která se nebrala vážně," řekl Pytlík.
Ilustrace Josefa Lady k Osudům dobrého vojáka Švejka
Haškův satirický a protiválečný román Osudy dobrého vojáka Švejka, ve kterém se autor po svém vyrovnává s chaosem a necitelností válečné doby, byl přeložen do 58 jazyků. "Protože je tam něco obecně lidského. Je tam člověk zachycený v základních existenciálních situacích. Když je válka a kolem vás třískají šrapnely, tak se krčíte k zemi. A u té země to vypadá jinak než v parlamentu, kde můžete lhát, vymýšlet si, družit se s kamarády a také pít v restauraci. Ale na té zemi za války najednou ucítíte to elementární, co je v člověku," podotkl Pytlík. Do Švejka se podle něj zhustily konkrétní zážitky dějin i existenciální pocity.
Haškovo dílo lákalo ke zpracování filmaře i divadelníky. Inspirovali se jím režiséři Karel Lamač, Martin Frič i Gustav Machatý. V roce 1926 vznikla první verze Švejka, ještě němá, s Karlem Nollem v titulní roli. V roce 1931 ho ztvárnil Saša Rašilov a ve druhé polovině 50. let ve dvojdílné adaptaci Rudolf Hrušínský. "Původně chtěl režisér Karel Steklý obsadit už v roce 1948 Jana Wericha," uvedl Pytlík. V roce 2004 se Steklého filmy objevily na DVD.
Loutkové zpracování tří epizod Švejkových osudů Jiřím Trnkou s nezaměnitelným Werichovým komentářem z 50. let je klasikou české animované filmové tvorby. Trnkovy slavné animované snímky z 50. let byly v roce 1988, tehdy v západoněmecké koprodukci, doplněny pod vedením režiséra Stanislava Látala na desetidílný projekt.
Počet domácích divadelních inscenací Švejka dosahuje od roku 1945 téměř pěti desítek. Podle Divadelního ústavu jde většinou činohry. Nechybějí ani tři operety Jaroslava Křičky, Luboše Fišera a Ladislava Matějky, opera Roberta Kurky a muzikál uvedený v roce 2008 v pražském Divadle Hybernia.