Znalosti o složení potravy goril v přírodě jsou důležitým základem při sestavování jídelníčku goril v zajetí , ale ne jediným. Napodobit přirozené složení stravy gorilám v lidské péči není vůbec snadné. Zjednodušující názor, že gorily by měly jíst převážně ovoce, zřejmě v minulosti vedl k řadě zdravotních potíží, kterými gorily v zajetí někdy trpěly.
Gorilí jídelníček v zoo |
Kultivované ovoce se totiž svými vlastnostmi od divokého velmi liší. Obsahuje mnohem více jednoduchých cukrů, zato ale mnohem méně vlákniny (často pouze čtvrtinu) a je chudší jak na minerální látky, tak na vitaminy. Totéž, i když v menší míře, platí pro kultivovanou zeleninu.
I když tedy gorily v zoologických zahradách dostávaly z pohledu laika velmi zdravou stravu, ve skutečnosti mohly konzumovat příliš mnoho cukru a naopak trpět nedostatkem bílkovin, minerálních látek a vitaminů. Spolu s omezením pohybu to mohlo vést k obezitě, nemocem srdce či vysokému tlaku.
Gorily tráví jinak než člověkTrávicí ústrojí goril je daleko lépe vybaveno pro trávení vlákniny, než je tomu u člověka. Poněkud kratší tenké střevo a především delší a objemnější tlusté střevo umožňují gorilám využít při trávení vlákniny fermentaci (za přispění bakterií) a získávat tak potřebné živiny i z potravy jako je listí, kůra nebo výhonky vodních rostlin. Pro zvířata s tímto typem trávení ale může příliš mnoho sladkého ovoce v jídelníčku znamenat problémy. Nadměrné množství sacharidů se při trávení mění na mastné kyseliny s krátkým řetězcem, a ty spolu s cukry mohou způsobit tzv. osmotický průjem. To je stav, kdy se tekutina spolu s živinami nevstřebává ze střeva do krevního řečiště, jak by měla, ale je naopak vylučována do střev. Na léčení obvykle stačí dieta a dostatek tekutin. Ani tak to ale pro gorily není nic příjemného, jsou-li takto oslabeny; mohou se pak snadněji nakazit i jinou nemocí. |
Krmení goril v zoo v praxi: zelenina, ovoce, bílkoviny a okus
Najdete v něm mnohem méně ovoce, než by se dalo čekat, jeho podstatnou část tvoří hlavně zelenina. Salát, mrkev, červená řepa, okurky, celer, paprika, pórek a cibule, brokolice, ředkvičky, rajčata, fenykl, kapusta, cuketa a další druhy. Z ovoce dostávají gorily jablka, hrušky, případně další ovoce podle sezony.
Váhově ovoce tvoří pouhých 10 až 15 procent krmné dávky, zatímco v přírodě to může být až polovina. Například dospělé samice v pražské zoo snědí mezi 2,5 až 4 kg zeleniny denně, podle zdravotního stavu, momentálních podmínek i sezony, zatímco jablek, hrušek nebo jiného sezonního ovoce jen asi 550 g. Richardova porce je samozřejmě o něco větší, dostává přes 4,5 kg zeleniny denně.
Tuto dávku dostávají gorily dvakrát denně v zázemí pavilonu, ráno a odpoledne, aby chovatelé měli přehled o tom, jak která gorila jí. V tomto množství ale ještě není započítána zelenina, kterou chovatelé rozházejí dvakrát denně po pavilonu. Bývá to přes deset kilogramů různých druhů zeleniny, nakrájených na malé kousky (např. řapíkatého celeru, čínského zelí, kapusty, cukety, fenyklu atd.).
Potřebnou dávku bílkovin a minerálů gorily dostávají na "oběd", tedy v poledním krmení, kdy se střídají kelímky s tvarohem, jogurtem anebo vitaminové koule ze směsi vařených brambor a rýže s přidanými vitaminy a minerálními látkami.
Nesmí chybět ani tzv. okus, tedy větve řady druhů stromů nebo i rostliny, které gorily denně dostávají. Přestože se evropské druhy rostlin od afrických liší, i ony dodají gorilám mnohé důležité látky. Okusem se ale gorily dost často i zabaví: dokážou si například poradit s trny na ostružinách i s pálivými kopřivami. K jejich oblíbeným stromům patří topoly, vrby, ale i duby, ovocné stromy a keře.
Například ve španělském Cabárcenu dostávají gorily až 30 různých druhů dřevin. Z Cabárcena také pochází video u článku, na kterém je vidět jak gorilí samice Chelewa při okusování větví, tak Moja při vylupování oříšků.
Richard si umí poradit i s trnitými větvičkami ostružiníku.
Ani v zimě gorily o olistěné větve nepřijdou, chovatelé jim je skladují v chladicích boxech.
Takto pestrá strava často je pak ještě doplněna různými dobrotami, využívanými především při enrichmentu, tedy během programu, jehož cílem je gorily zabavit a zaměstnat. Používají se oříšky (viz zmíněné video s Mojou), buráky, rozinky, ale i ovesné vločky nebo burisony. V pražské zoo tak nedávno gorily dostávaly pomeranče, v záchranné stanici v Kamerunu v Limbe zase připravili gorilám listové zámotky namazané medem.
Nelekejte se, když gorily v zoo předvedou své "zlozvyky"
Se stravou goril v zajetí ale souvisejí i některé zlozvyky, které neznalého diváka můžou zaskočit. Jedním z nich je koprofágie, tedy pojídání vlastního trusu.
I když se vzácně podařilo tento jev pozorovat i u goril v přírodě (doložila to například i Dian Fosseyová u goril horských), je to spíše považováno za zlozvyk goril chovaných v zajetí. I když příčinou může být i to, že gorily nemají příliš výkonné trávení a jejich trus tak často obsahuje celou řadu nestrávených, ale výživných látek. Gorily si tak tedy můžou vylepšovat svou dietu. (Když tedy devítiletý školák dostal od gorilího samce Richarda hromádku jeho trusu, byl to tedy pravděpodobně velmi osobní dárek, více zde.)
Jiným nepříjemným zlozvykem je regurgitace, neboli vyvrhování stravy z žaludku a její opětovné pojídání. Z přírody toto chování doložené není, ale v zajetí je známe téměř ze všech zoologických zahrad. Chovatelům se podařilo vysledovat určitou souvislost mezi množstvím vlákniny ve stravě a regurgitací: například gorily z amerických zoo toto chování výrazně omezily, když z jejich jídelníčku zmizely průmyslově vyráběné suchary a byly nahrazeny čerstvou zeleninou a větvemi.
Jiným důvodem ale může být i to, že se gorily snaží si svou oblíbenou pochoutku vychutnat ještě jednou, nebo i jen to, že se prostě nudí. Ukázalo se totiž, že u goril, které měly na jídlo dostatek času a které měly velkou nabídku různé zábavy, tzv. enrichmentu, se toto chování vyskytovalo méně často. Ani jeden z těchto způsobů chování neznamená, že by gorily byly nemocné nebo nějak strádaly. Současně je ale velmi obtížné je tyto zlozvyky odnaučit, pokud jim jednou propadnou.
