Taková konstelace vyvolává dojem, že tam vše musí běžet samo. Ale to by si majitelka restaurace musela vědět rady s provozem a s personálem. Takhle ale ve velice příjemném prostředí překvapivě nabízejí vedle fádního steaku ze svíčkové i pikantní topinku jako ve čtvrté cenové. Obojí chuťově nic moc.
První díl páté řady Ano, šéfe! |
Přitom kuchyni vládne vyučený kuchař Vladimír, šéfův dávný spolužák z učiliště a přítel majitelky Renaty Herzmanové. Zjevně to pro podobnou restauraci nebyla ideální volba. Vladimír moc vlastní invence do pokrmů nevkládá a je to znát.
Navíc se nesnáší s majitelčiným synem Martinem, provozním, absolventem vysoké hotelové školy. Ten by měl jako člověk z oboru chod restaurace zvládat, ale bez jakékoliv praxe je to evidentně nad jeho síly. Podle šéfa typický příklad, jak bývá takzvaný rodinný byznys začátkem konce.
Restaurace má mít jasný koncept a vymazlený jídelníček
Mít v sousedství stánek s občerstvením s bohatou nabídkou teplých jídel, to není pro majitele restaurace nic potěšujícího. Ale snažit se konkurovat cenou, to nefunguje.
Zdeněk Pohlreich stojí s majitelkou Modré stodoly před bufetem v sousedství a vysvětluje, že on by se mu jako majitel slušné restaurace konkurovat nesnažil. Není proč.
Ze zoufalství si chce Martin prosadit vaření obědů, které by konkurovaly nedalekému bufetu, to ale Zdeněk Pohlreich považuje za čiré zoufalství. Proč by se měla restaurace na úrovni snažit za každou cenu konkurovat bufáči s meníčkem pod stovku? Vzhledem k režii provozu takové restaurace je to jen ztráta energie a iluzí. Což nakonec uznají i v Modré stodole.
Co je rumpsteak?Pravý rumpsteak je jednoznačně maso z květové špičky, u nás se ovšem často uvádí, že je to steak z roštěné. Jaké maso tedy použít na rumpsteak, toť otázka, stačí si projet diskuze na toto téma napříč internetem. Rozhodující ovšem není ani tak přesný druh masa, jako je vyzrálost. Jen tak bude výsledný steak, tedy kus masa připravený na grilu nebo na pánvi, pěkně křehký a šťavnatý. |
Podstatnější je pro každou restauraci slušný šéfkuchař, který si umí šikovně postavit jídelníček: aby byl lákavý pro hosty a současně po finanční stránce zajímavý i pro kuchyň. Proto považuje šéf za kontraproduktivní připravovat hostům ve venkovské restauraci drahý steak s chlebem.
A jako tip vykouzlí svoji variantu rumpsteaku, ovšem s oblohou z opečené cibulky, se selským salátem se ztraceným vejcem. (Rady, jak rozeznat vysoký a nízký roštěnec na steaky, najdete ZDE, detailnější přípravu selského salátu se ztraceným vejcem podle Pohlreicha ZDE.)
K tomu ještě restované žampiony s bylinkami a hranolky, připravit lze i několik zajímavých omáček. Ať si to host užije, proto přeci do restaurace přijde. A ta by mu neměla dát žádný prostor ke kritice.
Když se šéf rozjede, třísky lítají. Ať je spokojený host, o to jde
Z pohledu zkušeného šéfkuchaře i manažera Pohlreicha lze nabídnout ještě mnohem víc. "Proč nejsou na začátku léta před restaurací slunečníky? Proč už dávno nehoří venkovní gril?" vznáší dotazy na pro něj nepochopitelné chyby.
A vyzkouší si ještě jednou naostro i šéfkuchaře Vladimíra. Nechá ho, ať si zajede sám nakoupit a uvaří podle svého cokoliv, co ho baví. Výsledek je katastrofální, Zdeněk Pohlreich si pochutná asi jako v nemocnici.
"Situace je kritická a vy si to nemůžete dovolit," varuje majitelku a důrazně jí doporučuje výměnu šéfkuchaře. A nastiňuje i cestu, jak dostat do Modré stodoly hosty a získat jí slušné jméno. "Nehledejte v tom žádný extrabuřty a udělejte z toho normální sousedskou restauraci," radí.
Jak to v Horoměřicích v Modré stodole dopadlo, se dozvíte v pondělní večer na televizi Prima family v prvním dílu "nové poslední řady" pořadu Ano, šéfe!
