Možná dnes jako rodiče míváte tendence stejné. Některé kamarády byste vedle svých potomků zkrátka viděli mnohem raději než jiné. Co s tím? Psychologové radí: Dejte si pohov a postupujte diplomaticky.
Máme právo rozhodnout!
Psycholožka Markéta Kavale říká: "Je jasné, že v nejútlejším věku dítěte rodič zcela ovlivňuje výběr jeho kamarádů tím, že se sám pohybuje ve společnosti či společenství, kam dítě také patří, jako je rodina, mateřské centrum a podobně. S věkem si pak dítě stále více začíná vybírat kamarády po svém a rodič tak má stále méně možností výběr jeho přátel ovlivnit."
Může tak docházet i k dost kuriózním konfliktům. Na jedné pražské základce ve druhé třídě proběhl spor mezi učitelkou a rodiči jednoho žáka. Ten si za kamaráda vybral chlapečka z nepříliš "standardní" rodiny. Matka alkoholička, otec hulvát, chlapeček se celé dny potuloval venku, v učení byl velmi slabý.
Rodiče "vzorného" chlapce šli za učitelkou, aby zabránila užšímu kontaktu mezi jejich potomkem a oním problémovým žáčkem. Prý mluví sprostě a i další jeho návyky mají daleko k povaze jejich slušně vychovaného synka. Učitelka jednoznačně prohlásila, že jejím cílem je děti integrovat a sbližovat a v žádném případě nebude nikoho od nikoho izolovat. Rodiče si stěžovali u vedení, že přece mají právo rozhodnout, s kým se jejich dítě bude přátelit.
Ředitelka školy hledala kompromis. Děti budou alespoň pracovat v odlišných skupinkách, nebudou sedět vedle sebe, na výletech budou mít oddělené pokoje...
Markéta Kavale však postoj rodičů neschvaluje. "Myslím si, že rodiče v tomto případě nemají pravdu. Mají-li problém s tím, že chlapec, se kterým dítě kamarádí, se nedobře chová a mluví sprostě, je na nich, aby chlapcovo chování dovedli adekvátně zhodnotit a neodsuzovali dítě jako takové. Jejich syn by měl být spíše inspirací pro svého kamaráda. Nikoli opačně. Často se stává, že čím více rodiče potomkovi kamaráda zakazují, tím více po něm touží, i když jinak by mu tento kamarád byl docela lhostejný."
Navštivte Kavárničku u OněnkyJaké jste měly kamarády? Zakazovali vám rodiče některé? Pojďte si popovídat s ostatními čtenářkami.  Oněnka |
I s dětmi lze diskutovat
Snaha mluvit dítěti do toho, s kým se má kamarádit, může mnohdy vážně narušit důvěru mezi rodiči a potomky, případně spustit lavinu dalších problémů. V péči psycholožky Markéty Kavale tak nedávno skončil chlapec, který utekl z domova, protože se nesměl kamarádit s několika spolužáky ve třídě.
"Nátlak rodičů byl tehdy tak silný, že pro dítě byl útěk jediným řešením. Nakonec jsme se dostali k tomu, že terapii nepotřebuje syn, ale spíše rodiče, protože vše (a nejen ve vztahu k dítěti) řešili mocenskou silou, nedokázali si s chlapcem o věcech obyčejně popovídat a vyslechnout, co on by si sám přál. Tím se dostáváme k tomu hlavnímu, rodič by měl být schopen dítě vyslechnout, dozvědět se, čím je pro ně ten či onen kamarád zajímavý. A také mu taktně říci svůj názor. S dětmi se o spoustě věcí dá diskutovat, jen si na to musíme umět najít čas," říká psycholožka.
Bez diplomacie to nejde
Rodiče by si však měli dát pozor na jedno. S narůstajícím věkem jsou děti čím dál tím méně ochotny přijmout otevřenou kritiku, natož když jsou kritizováni jejich kamarádi. Na druhé straně má však dospělý dost možností, jak přirozeně výběr přátel ovlivnit. Volbou školy, zájmových kroužků, výběrem sociálních skupin.
"Jsou rodiče, kteří si to velice dobře uvědomují, a tak pečlivě zvažují, kterou školu dítěti doporučí, který zájmový kroužek by rádi dítěti nabídli. Na druhé straně někteří rodiče takovéto věci neřeší a nechávají dítě vstoupit do jakékoli společnosti s tím, že nastane-li nějaký problém, budou ho posléze společně řešit," uzavírá psycholožka a takovým rodičům radí: Raději řešte opatrně a diplomaticky.
