Pokud se v tuto chvíli rodiče děsí, měli by si uvědomit, že už ve školce mnohé děti zdatně projevují svoji sexualitu. A více než ratolesti o něco starší, co se začínají stydět.
Sexuoložka Hana Fifková to jen potvrzuje: "Hodně dětí v tomto věku objeví kouzlo masturbace. Přijdou na to, že dráždění genitálu jim způsobuje zvláštní příjemné pocity, a důkladně se této činnosti věnují. Mnohé učitelky z mateřských škol by mohly vyprávět, jak tráví některé děti polední klid…"
Co teď? Je lepší zalarmovat psychologa a uspokojujícímu se děcku za trest odejmout odpolední moučník? Nebo s ním v klidu promluvit a vysvětlit, že podobným činnostem se věnujeme pouze v soukromí?
Děti za to nemohou
V jednom východoslovenském městečku před časem vypukl "skandál". Pětiletý klučina zřejmě shlédl nějaký film či načapal rodiče, každopádně ve školce své stejně staré spolužačce vyhrnul sukénku, stáhl spoďárky a vše, co ho tak zaujalo, se snažil s vervou předvádět. Akce se samozřejmě nezdařila, nicméně povětšinou katolické městečko bylo pobouřeno a chlapeček následně vyloučen ze školky.
Možná, kdyby učitelé vše tenkrát konzultovali se sexuologem, zjistili by, že podobné akce nebývají ani u takhle malých capartů nijak výjimečné. Děti mají holt sklon napodobovat to, co vidí kolem sebe. I doktorka Fifková se přiklání k tomu, že místo trestů by bylo vhodnější otevřené popovídání si.
"Ideální je, když rodič může dítěti vysvětlit, že jde o projev lásky mezi dospělými lidmi. Že i dospělí se takto chovají pouze v soukromí. Chápu, že pro mnoho rodičů je to složité a vzbuzuje to rozpaky. Ale děti za to nemohou, to by si rodiče měli uvědomit v první řadě."
Když se ještě nestydí
Sexuální výchova v brzkém věku má však význam mnohem širší. Podle odborníků u pěti, šestiletého dítěte nejdou ovlivnit základní charakteristiky jeho sexuality (sexuální orientace, pohlavní identita, dispozice pro určitou formu sexuálního chování apod.), ty jsou dány vrozenými dispozicemi.
Je ale z velké části v rukou rodičů a dalších blízkých lidí, jak bude dítě schopné svou sexualitu akceptovat, jaké postoje si v této oblasti vytvoří, jaké vztahy bude navazovat a jak si v nich povede. Už proto je prý dobré s osvětou začít právě u předškoláků, kteří se ještě nestydí a vše berou přirozeně.
Vedle zvířátek littlest pet shops, gormitů a pokémonů by podle Hanky Fifkové měly znát alespoň základní názvosloví z oblasti částí lidského těla, měly by mít ponětí o vztazích a sexu, a hlavně by měly vědět, co je to sexuální zneužívání, kdo se ho může dopouštět a jak se bránit.
A za úvahu určitě stojí i výrok sexuologa Radima Uzla, který prohlásil: "Nejčastější rozpaky vznikají z obavy, že bychom toho mohli dítěti říci příliš mnoho a příliš brzy. Spíše bychom se však měli snažit o to, abychom toho dítěti neřekli příliš málo a příliš pozdě."
sexuální výchova ve světě* V Dánsku a v Norsku je sexuální výchova povinnou součástí učebních osnov a vyučuje se i ve školkách. Kromě pedagogů učí tento předmět také zdravotní sestry a lékaři. * Ve Švédsku je na školách povinná sexuální výchova už od roku 1945, ve Finsku je zavedena sexuální výchova ve všech školách, počínaje mateřskými. * Německo začíná se sexuální výchovou na základních školách v rámci prvouky. * V USA o sexuální výchově rozhodují jednotlivé státy, nicméně dvě pětiny ji uznává jako povinnou. |
