Přestože režisér Ondřej Sokol inscenoval notoricky známý příběh (u nás se Dolly adaptovala víc než dvacetkrát a v současnosti ji hrají minimálně čtyři divadla), dokázal v něm stvořit řadu originálních momentů: například spřežení a povoz složené z lidí, koblihy namísto koňských koblížků, letecké schůdky přistavené k Dolly ve chvíli, kde se chystá zpívat největší hit, choreografie číšníků se smetáky či časopis Vogue s tváří Dolly na titulní straně.
Muzikál je to dynamický, nenudí, místy však až moc sklouzává k lidovému šaškování. Titulní role se ujala Ivana Chýlková, zpívá výborně, má šmrnc, není však tou Dolly, jakou známe.
Dohazovačka a dryáčnice se v jejím podání stává spíš smutně zamilovanou bytostí a i když pořád "dává dohromady nezadané muže z lepších rodin s nezadanými ženami z jiných lepších rodin" a poskytuje konzultace všeho druhu od finančních, právnických a psychologických až po taneční lekce, nevyžívá se ve svém poslání. Spíš z něj dělá z nouze ctnost.
Ani pokud se divák s tímhle pojetím neztotožní, není důvod inscenaci hanět – přesvědčivý je Kryštof Hádek jako Kornelius oscilující mezi prosťáčkovským příručím, bohatým světákem a zamilovaným chlapcem.
Stejně dobře mu sekunduje Simona Babčáková jako kloboučnice Mollyová, role její asistentky Minnie je sice schematická, ale její představitelka Berenika Kohoutová výrazně vyniká ve zpěvu. A překvapivě dobrý je i Josef Carda (alternuje ho Jaromír Dulava) jako milionář Vanderlgelder.
Příběh má dvojí finále – to klasické, happyendové, ale ještě před tím krátký, leč herecky i pěvecky geniální výstup Yvonne Přenosilové jako Ernestiny Zámožné.
Hello, Dolly! je oddychové představení. Je ovšem i důkazem toho, že i stokrát inscenovaný scénář se dá pojmout nově a přitom s citem.
Hello, Dolly!
Napsali Jerry Herman a Michael Stewart, režie Ondřej Sokol
Uvádí Studio DVA, Švandovo divadlo, Praha
Premiéra 6. července, 150 minut
HODNOCENÍ MF DNES 70%
