Markétu Irglovou přivítalo v rodném městě jarní sluníčko. Po americkém maratonu kolem předávání cen Grammy a Oscarů, kde bodovala s Glenem Hansardem díky filmu Once a baladě Falling Slowly, teď odpočívá u rodičů v domě u řeky Bečvy. V hospůdce na jejím břehu také poskytla deníku MF DNES rozhovor.
Oslovují vás lidé na ulici, shánějí vás novináři a televizní štáby. To musí být změna.
Těší nás, že se lidem líbil náš film a že nám fandí. Že by mi publicita vadila? To ne. Samozřejmě, dokud mi ostatní nelezou do soukromí a dokud mě nepropírají v bulvárech. Ostatně přijela jsem do Česka i kvůli tomu, abych dělala rozhovory. Dávala jsem je v Americe i v Irsku a připadalo mi škoda česká média vynechat. Lidé nám fandili i tady. A zdejším médiím, která nás podporovala před Oscary, je to třeba nějak vrátit.
Určitě teď dostáváte hodně nabídek. Jsou spíše z filmové, nebo z hudební branže?
Distributoři nám nabízejí smlouvy na vydávání alb, dostáváme pozvánky na turné. Máme i nabídky herecké, je to teď tak padesát na padesát. Ale budeme se určitě přiklánět spíše k hudbě. Je to pro nás přirozenější. Teď je však ještě brzo na to, podepisovat smlouvy. Musíme všechno vstřebat a odpočinout si. Pak teprve se pustíme do něčeho nového.
Jediný film a hudba k němu vám s Glenem Hansardem přinesla obrovský úspěch. Přišly s ním i peníze?
U mě to může vypadat jako rychlý úspěch, ale u Glena je to jinak. Je v kapele od svých osmnácti let, kariéru budoval po krůčcích. Vždy odmítal dělat v hudbě kompromisy a věci, se kterými by nesouhlasil. Konečně se mu to po letech práce vyplatilo. Určitě jsme se díky filmu dostali k daleko širšímu publiku, ale jestli jsme proto zajištěni na celý život? To nevím. Pořád budeme jezdit na turné, pořád budeme nahrávat cédéčka. A ne kvůli penězům. Budeme dělat muziku, ať už máme vystaráno nebo ne. Vlastně ani nevím, kolik peněz nám to všechno přineslo.
Vraťme se k oscarovému večeru a k vašemu projevu, který tak nadchl publikum...
Myslela jsem si, že budu během ceremoniálu hrozně nervózní. Ale oba jsme si ho moc užívali. Byla jsem nadšená, že jsme na oscarovém pódiu a hrajeme naši písničku všem lidem v sále i těm, kteří sedí u televize. Domluvili jsme se, že když Oscara dostaneme, tak Glen půjde k mikrofonu, něco řekne a já pak jen poděkuji. A to se taky stalo. Glen řekl to své, já jsem se přiblížila k mikrofonu, řekla jsem "děkuji" a začala hrát hudba. A pak mi sdělili, že mě chtějí zpátky na pódium. Nepočítala jsem s tím, že dostanu šanci něco říci. Byla jsem ráda, že jsem ze sebe vypravila něco, co dávalo smysl. Žádný proslov jsme si předem nepřipravovali. Skutečně jsme si to nechystali! Mysleli jsme si, že by to přineslo smůlu.
V posledních měsících jste se setkala s mnoha hudebními i filmovými hvězdami. Jak na vás působily?
Většina z nich jsou velice milí lidé a chovají se normálně, ne jako nějaké nafoukané hvězdy. Bála jsem se, že se mi v Los Angeles nebude líbit, ale nakonec jsem si to hodně vychutnala. Glen se dočkal ještě jedné pocty, pro něj stejně důležité jako Oscar. Bob Dylan jej pozval, aby s ním jel na turné. Byl nadšený, znamenalo to pro něj skutečně hodně. Fandí Dylanovi už odmalička.
Chcete teď žít s Glenem Hansardem v Irsku?
Ano, zatím zůstaneme v Irsku. I když Glen by rád žil v Česku. Uvidíme, jak to půjde dál.
Nezlákal vás úspěch v Americe k tomu, abyste zůstali ve Spojených státech?
Ve Spojených státech určitě nezůstaneme. Život v Americe mě neláká. Míváme tam pěkné koncerty, rádi se tam vracíme, ale nejlíp se cítím v Evropě.
Přemýšlíte už o nové desce?
Když máme volno, píšeme nové písničky. Těch příležitostí je teď docela málo. Ale nějaké nové skladby už máme. O novém albu samozřejmě přemýšlíme. Těším se na to, až se vrhneme do studia a nahrajeme je.
Uvidí vás v nejbližší době lidé na koncertech v Česku?
Na léto máme naplánované festivaly v Americe, takže uvidíme, jak to skloubíme. Nicméně plánujeme odehrát i nějaké festivaly u nás, snad to vyjde. Na některých akcích jsme tu hráli už několikrát a rádi bychom se zase vrátili.
