„Shodil jsem 75 kilo, ještě chci dát 13 kilo dolů, abych se dostal na půlku mé nejhorší váhy. Když jsem odcházel z domu, měl jsem 80 kilo, jedl jsem a jedl až jsem měl 177 kilo,“ spočítal režisér Tomáš Magnusek svá kila v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
Na cifry došlo i při otázce na financování jeho filmů. „Chtěl jsem si splnit sen filmovat. Byl to drahej sen, první film Pamětnice jsem splácel sedm let, protože na něj nikdo nepřišel kromě mě a našich. Na české poměry nestál moc, ale pro pětadvacetiletého učitele z Náchoda to bylo dost. Hodně lidí mi půjčilo, kterým pak bylo potřeba to splatit. To byl film, kde hrálo 20 hereckých legend,“ řekl režisér.
„Udělal jsem to proto, že tehdy zemřel pan Lukavský a Vinklář a mně vadilo, že takoví herci nehrajou. A tak jsem udělal film, kde se sejde 20 spolužáků 60 let po maturitě, dohromady jim bylo 1700 let. Nic jsem ale o filmu nevěděl. Někdo na to řekl, wow a jiný řekl, že jsem zostudil všechny, kdo tam byli,“ vzpomíná na svůj filmařský debut.
Tomáš Magnusek se nyní po letech vrací ke své původní profesi učitele. Učí v Praze na jednom soukromém gymnáziu český jazyk a literaturu. „Studenti jsou prima, ale za 12 let, co jsem neučil, se hodně věcí změnilo. Už nemají žákovské, třídní knihu, neměl bych je mlátit…,“ vypočítává Magnusek s tím, že ovšem režii na hřebík nevěší.
„Když všechno dobře dopadne budu dělat velký film z prostředí protektorátu. Nevím, jestli to zvládnu sám zaplatit, něco prodám, ledvinu. Žaludek už ne, ten už je menší. Možná plíce, nekouřím, ty jsou dobrý,“ prohlásil v žertu.