Vaši kolegové z Opery se ve společenských rubrikách objevují výjimečně. Jak moc je pro operní pěvkyni důležité "být vidět"?
Musím říci, že v zahraničí - například v nedalekém Rakousku, jsou operní a baletní umělci skutečně velkými celebritami. Mrzí mě, že u nás tomu tak není. Mnoho mých operních kolegů, kteří dělají svou práci na špičkové úrovni, by si skutečně více publicity velmi zasloužili. Myslím si, že je v pořádku, že když někdo něco umí, má samozřejmě co říci a tudíž je i vidět. V Čechách bohužel hodně hovoří a také bývají vidět ti, kteří toho tedy mnoho neumějí.
Nemají vám kolegové za zlé, že se v médiích prezentujete víc než oni?
Svých kolegů si velice vážím a vždy se snažím s každým ze svých pěveckých partnerů odvést stoprocentní práci. Tak mě mohou vnímat na jevišti. Jak mě vnímají jako Andreu Kalivodovou mimo jeviště, je již jen jejich věc.
Autoři
Fotografováno v showroomu společnosti Apparel |
Rozumím. Ale myslíte, že je způsob vaší sebeprezentace adekvátní zvyklostem v Česku?
Jsem ráda a potěšena, že je o mou osobu alespoň trochu zájem. Operu se snažím prezentovat důstojně, s noblesou a kvalitně, přitom ovšem svěže, mladistvě a s citem. O toto se snažím především a věřte mi, je to velmi těžká a náročná práce.
Nelze si nevšimnout, že teď záříte jako vánoční stromeček a že jste viditelně štíhlejší. Byl to záměr?
Nikdy jsem nebyla tlustá, takže to není ani o nějakém rekordním úbytku váhy. Vždycky jsem byla kus ženy. Líbí se mi, když je žena "krev a mlíko", ale spíš jsem se zpevnila, za což jsem samozřejmě ráda. Na jevišti to vypadá líp, líp se mi zpívá, hlas je krásně vepředu, svobodný a volný. V opeře je potřeba na sobě neustále pracovat. Nestačí jen dobře zpívat, ale taky u toho dobře vypadat.
Říkáte, že máte hlas krásně vepředu. Žloutky ale hlasivky neproléváte. Nebo ano?
Základ je kvalitní spánek, dobré jídlo, zdravá životospráva a nikdy nezpívat mimo svůj hlasový obor. K oduševnělosti, pevnosti a smyslnosti na jevišti je samozřejmě nutné také být šťastná po všech stránkách a jsem ráda, že mám to štěstí a nyní tomu tak je.
Andrea KalivodováPřední česká mezzosopranistka se narodila v Kroměříži. Dětství a mládí prožila v Brně, kde absolvovala konzervatoř a zaznamenala první výrazné pěvecké úspěchy - stala se například absolutní vítězkou celostátní soutěže českých konzervatoří v Pardubicích v pěveckém oboru. Ve studiích pokračovala na Hudební akademii múzických umění v Praze. V rámci své koncertní činnosti vystupuje po celé Evropě, Americe či Japonsku. Je sólistkou Státní opery Praha. |
V tom bude mít jistě prsty váš o několik let mladší partner Filip. Co o něm můžete říci?
Filip je neobyčejně odolný a inteligentní muž.. Má můj respekt, úctu a je to první lídr v mém životě. Jsem také ráda, že je velice bystrý, objektivní a empatický, má vztah k umění a je to skutečný parťák do nepohody.
S vaším hlasovým rozsahem si kladu ještě jinou otázku: Když byste zazpívala nejvyšší možný tón, myslíte, že by praskaly okenní tabule?
(smích) To asi ne, nechci svým hlasem nic rozbíjet, ale naopak něco krásného předávat.
Vím, že je vaším vzorem řecká mezzosopranistka Agnes Baltza. Ovlivnila vás i při přípravách vašeho prvního alba, které shodou okolností pokřtíte ve středu?
Jistým způsobem určitě, ale především je to o tom, že se mi vydáním CD The Paths Of Love splní můj velký sen. Jsem velice šťastná, že cesty mé lásky se skutečně naplňují. A pokud jde o album, bude čistě a striktně klasické.
