Do povědomí diváků jste se před lety dostal díky seriálům. Točil jste je rád?
Všechno, co jsem natočil, jsem dělal moc rád. I třeba malou roličku v Nemocnici na kraji města. Propadl jsem střechou a ležel ve studiu na Kavkách napíchaný hadičkami. Jak jsem tam tak ležel na operačním sále, usnul jsem a nevšiml jsem si, že skončilo natáčení. Všichni všechno sbalili a mě tam nechali. Ležel jsem tam bezmocný, kolem hadičky a volal o pomoc. Vysvobodil mě rekvizitář. Odpojil mě z hadiček a odešel jsem po svých.
Další velká a krásná role pro mě byla v seriálu Sanitka. Skvělý scénář Jiřího Hubače a spolupráce s režisérem Jiřím Adamcem. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek. To samé mohu říct i o Pitavalu, Chobotničkách a dalších.
Hrál jste i v pokračování Sanitky. Další řady seriálů bývají zrádné, ne vždy se podaří.
Přijal jsem tu nabídku rád a moc rád jsem se sešel s partou z první Sanitky. Smál jsem se, když diváci psali, že když to tak propočítávají, mělo by nám hercům být v Sanitce 2 něco kolem devadesáti roků. Divák je všímavý.
V čem bylo pokračování Sanitky jiné?
Doba je jiná, rychlejší. I natáčení je jiné. Člověk si uvědomí, jak doba pokročila a jaké jsou dnes možnosti. Nejen při natáčení, ale hlavně při záchraně lidských životů. Ta práce mě moc bavila.
Čím si vysvětlujete, že filmy a seriály staré třicet i více let jsou stále mezi diváky velmi oblíbené? Chobotnice z druhého patra patří k vánoční klasice a diváků neubývá.
Zrovna jsme se o tom o Vánocích doma bavili. Kolik z těch současných seriálů bude koukatelných i za třicet let? A čím to je? Možná bylo dřív víc dobrých dramaturgů. A dobré dramaturgy si televize hýčkala. Dnes je to, při vší úctě, samý kreativní producent a dobrého dramaturga, aby jeden pohledal. Čest výjimkám, samozřejmě.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: |
Po novém roce se objevíte v hlavní roli seriálu České televize Četníci z Luhačovic. Hodně lidí bude srovnávat s Četnickými humoreskami.
To bych byl právě nerad, protože jde skutečně o něco jiného. Jednotlivé příběhy se odehrávají po první světové válce, když vznikalo Československo a formovalo se četnictvo. Hraji starého dobrého strážmistra, který velí dvěma četnických nováčkům a pomáhá jim proniknout do policajtského řemesla. Řeší se případy z počátků první republiky. Zločiny byly tehdy často brutálnější než dnes, ale pachatelé byli mnohdy naivnější, takže bylo snadnější je chytit. Těším se na reakce lidí. Má to úžasnou atmosféru. I samotné natáčení seriálu bylo moc fajn. Sešla se tu skvělá parta mlaďochů i nás dříve narozených. Jak mezi herci, tak v celém štábu, včetně tvůrců.
Mám pocit, že jste si zahrál snad všechny možné role.
Mýlíte se. Rolí, které jsem nehrál, je dost. Například za celý můj život nikoho nenapadlo obsadit mě do role prince. Což mě dost mrzí, protože ne všichni princové byli blonďáčkové s modrýma očima a líbeznou tváří! Proč ne princ třeba s velkým nosem? Navštívil jsem už pár hradů a zámků a ti princové na obrazech nevypadají jako ti v televizi. Nebo krále jsem si zatím nezahrál. Asi jsem na něj stále mladý. I když v Richardovi III. jsem byl blízko.
To už jsme u divadla. Richard III., nezapomenutelný Brankář. Jak vzpomínáte na tyto role?
Já vzpomínám v dobrém. Moje tělo mi občas připomene, že v Richardovi jsem kulhal v roli celé představení, takže mě občas chytnou záda, v Brankáři jsem sebou mlátil o zem. Nešetřil jsem se. Ale stálo to za to.
15 let Divadla Kalich - Jana Paulová a Pavel Zedníček
Máte nějakou vysněnou roli?
Nejsem člověk, který má vysněné role. S Richardem Kocourkem, šéfem mého domovského divadla Kalich, ale spřádáme plány na jednu roli, kterou bych si rád zahrál. Nechám si to zatím jako tajemství.
Nemůžu se nezeptat na vaše dvaadvacetileté divadelní manželství s Janou Paulovou. To snad ani není možné, jak vy dva spolu skvěle fungujete tolik let.
Naše pracovní manželství skutečně funguje. Občas máme sice chvilky, kdy má jeden trošku pochmurnější náladu, ale mráčky jsou všude. My je umíme rozehnat. Jana je naprosto pohodová ženská, parťák do nepohody. Naši partneři tohle profesionální manželství respektují. Takže, co víc si přát? I když je necháváme často po večerech samotné (smích).
Máme s Janou za sebou přes tisíc představení, která jsou neustále vyprodaná. Pro tebe cokoli je naše nejmladší dítě a já mám radost, že mu lidé tleskají. Z Paříže ho přivezla Anežka, Janina dcera, která je francouzštinářka. Takže vidíte, jsme prostě jedna velká propojená rodina.
Pavel Zedníček a Hanka Kousalová
Žijete s moderátorkou a scenáristkou Hanou Kousalovou. Co vás dva nejvíce spojuje?
Asi to, že jsme každý jiný. Ona je šíleně pracovitá, někdy vstává i v šest a hned pracuje. To já ne. Takže nás asi spojuje fakt, že se hezky doplňujeme. Jsme rádi spolu a baví nás cestovat.
Spolu jste pracovali i na pořadu Kurňa, co to je. Můžete prozradit, proč na televizi Barrandov skončil?
Skončil, neskončil. Řekněme, že měl pauzu. Co ale prozradit můžu, je, že se diváci mohou těšit na nové díly. Mám velkou radost, že do stého dílu si s námi přijde zahrát Jiřinka Bohdalová, Lucie Bílá, Martin Dejdar, Alena Mihulová a další. Těším se na všechny moc.
