Při uvádění hlavní zpravodajské relace musí stát rovnýma nohama na zemi, ale v soukromí Kristina Kloubková věří i na trochu toho nadpřirozena. „Myslím, že děti jsou do určitého věku napojené na jiné vnímání, vidí různé bytosti, duchy,“ tvrdí Kloubková.
V čem vnímáte hlavní rozdíly, když si člověk najde vztah ve dvaceti a třeba jako vy ve čtyřiceti letech?
Je určitě jiné zamilovat se po čtyřicítce nebo ve dvaceti. I když je to stejně bláznivé. Oba máme za sebou různé bolesti i pády, já jsem určitě komplexnější osobnost a třeba už mě rozhodně nevytočí malichernosti, jako že muž nehází ponožky do koše, což tedy zrovna Vašek je do koše hází. Člověk si váží drobností.
Váš partner Václav Kuneš má z prvního vztahu dceru Aine, která má japonskou maminku a žijí proto v Japonsku. Vy z předešlého vztahu zase máte šestiletou dceru Jasmínu. Z vlastní zkušenosti, co myslíte, je pro dítě lepší zůstat v naoko spokojeném vztahu, nebo se rozejít?
Myslím, že je lépe se rozejít. Dítě není hloupé, vnímá energii a emoce, i ty špatné. Chci, aby Jasmínka viděla, jak se k sobě mají partneři chovat, myslím, že to může ovlivnit do budoucna i její vztahy. Podle mého je lepší mít spokojenou mámu i tátu než nervózní rodiče.
Jak Václav řeší vztah s dcerkou na takovou dálku?
To je spíše otázka pro něj, ale myslím, že to je pro oba těžké. Vašek jezdí do Japonska nebo Aine jezdí sem. Pak fungují telefony, sociální sítě, jsou prostě v kontaktu, jak mohou. Vašík i Aine mají můj velký obdiv, i přes tu dálku mají velmi vřelý a hezký vztah. Můj bývalý partner a otec Jasmíny žije v Brně a už těch 200 kilometrů je někdy problém.
Plánujete s Václavem společné potomky?
Občas si říkám, jestli nejsem v 41 letech už na děti stará. Teď to ale necháváme plynout a uvidíme. Jasmínka se o Aine zajímá a rádi bychom se všichni v budoucnu setkali. Řeší, že když budeme na návštěvě v Japonsku, tak když půjde Aine do školy, tak my budeme spát, nechápe časový posun. Je to chvílemi velmi úsměvné. Navíc všem říká, že bude mít sestru, tak se pak všichni ptají mě, jestli jsem těhotná, ale Jasmí tím myslí Aine. Nedávno se také ptala, co jméno Aine znamená. Tak jsem jí říkala, že je to Královna víl, okamžitě jí zajímal význam jejího jména – jenže keř pro ni tak zajímavý nebyl. (smích)
Prý věříte, že děti si vybírají své rodiče. Jak to myslíte?
Jasmína mi říkala, že když byla malá, nějaký anděl se jí někde nahoře ptal, koho chce za rodiče. Prý si vybrala mne a svého tatínka. Na otázku, kdy to bylo, mi řekla, že „to jsem já ještě byla maličká“. Já na toto věřím, stejně jako na reinkarnaci nebo různé energie. Myslím, že děti jsou do určitého věku napojené na jiné vnímání, vidí různé bytosti, duchy. Zeptejte se třeba malých dětí na porod. Mně Jasmína řekla, že si pamatuje, jak kopala a křičela: Maminko, já chci ven. Byla omotaná pupeční šňůrou a musela ven císařem.
Letní dovolenou jste si letos v létě užívala v Turecku. Jaké to bylo?
Byla jsem tam s Jasmínou, kamarádkou a jejími dětmi. Turecko jsem navštívila poprvé už loni, to jsem se ale trošku bála, ovšem nakonec to byla super dovolená a letos jsme si dovolenou opět užili. Turecko je krásná země, navíc Turci děti naprosto milují, jsou pro ně snad středem vesmíru. Na děti byli skvěle připravení – od kuchyně přes milý personál až po různé atrakce.
Proč jste se před rokem cesty do Turecka bála?
Loni to byl rok od tamního pokusu o vojenský převrat. Částečně jsem asi nějak načerpala strach z českých médií. Když ale místo zažijete na vlastní kůži, je to prostě jiné.
Během vámi zmiňovaných nepokojů, při kterých zemřely desítky Turků, jste měla službu ve zpravodajství televize Nova, že?
Ano, pamatuji si, že nás povolali do práce na mimořádné zpravodajství. Bylo nás tu noc v práci málo, nikdo nevěděl, co přesně se tam děje, každou půlhodinu jsem hlásila zprávy o tom, jak se tamní situace vyvíjí. Musím říct, že v redakci tehdy panoval zajímavý pracovní duch a taková sounáležitost.
Vnímala jste turecký převrat, ale třeba i jiné silné momenty spíše osobně, nebo čistě profesionálně?
Musela jsem se k situaci samozřejmě postavit profesionálně a zprávy odhlásit. Vnitřně ale takové vypjaté situace velmi vnímám. Když třeba došlo k teroristickým útokům v Paříži, tak nám z místa volala kolegyně Karolína Tomášková. Spojila se s námi ve chvíli, kdy došlo v pařížských ulicích k výbuchu nějakého dělobuchu, zkrátka planý poplach. Jenže tamní lidé to v té chvíli nevěděli a panikařili. Karolína do telefonu plakala, že jim lidé skáčou ze strachu do přenosového vozu. Tehdy jsem se v práci rozplakala také, bylo to hodně silné.
A co zprávy o pokusu o převrat v Turecku, o kterém jsme se bavili?
To bylo také silné, všude byli vojáci, Češi čekali na letištích, byla jsem tehdy ráda, že se všichni v pořádku vrátili domů.
Jaké zprávy ráda lidem předáváte?
Bavily mě pořady Víkend a Volejte Novu, kde se tragédie neřešily. Při nich jsem si jako moderátorka odpočinula.
Měla jste někdy v živém vysílání záchvat smíchu?
Měla, naštěstí ne ve zprávách, ale ve Snídani s Novou. Tři minuty jsem to nemohla zastavit, pak už se smáli i všichni ostatní. Měla jsem pocit, že se směju hodinu a nikdo a nic mě už nikdy nezastaví… strašné. Rozesmála mě banalita, která se těžce vysvětluje.
Musela jste jít kvůli tomu „na kobereček“?
Musela. Bála jsem se. Šéf si mě pozval a řekl, že je to v pohodě, ale nemusí to být každý den. Dostala jsem napomenutí.
Kristina KloubkováČasto o sobě říká, že měla štěstí na kolegy. Její první výraznou moderátorskou zkušeností byla před 11 lety taneční show Bailando – Tančím pro tebe, kde jí sekundoval zkušený konferenciérský harcovník Dalibor Gondík. „Už tenkrát jsem zjistila, že moderování je umění, jako vlastně každá jiná práce,“ vzpomíná na začátky. Poté následovala štace ve Snídani s Novou, následně odpolední a nakonec hlavní večerní zprávy televize Nova, které uvádí s Martinem Pouvou. „Moc mě to baví. A musím říct, že vlastně celý život jsem dělala to, co mě baví,“ konstatuje spokojeně. |
Moderovat zpravodajství jste si vybrala sama, nebo vám to někdo nabídl?
Dostala jsem se k tomu přes konkurzy. Zprávy dělám devět let, z toho čtyři roky večerní zprávy. Dřív jsem se živila tancem, také jsem hrála ve filmech, seriálech i muzikálech. Před deseti lety mě pozvali na konkurz na moderátorku pořadu Bailando – Tančím pro tebe a ono to nejen k mému překvapení vyšlo. Tam jsem se začala učit mluvit (smích). Následující rok žádná další nabídka nepřišla, pak přišel konkurz na Snídani s Novou a následoval další několikatýdenní výcvik na rétoriku, neverbální projev a tak podobně.
Zpočátku jsem nedokázala mluvit spatra a slyšet kolegu, jak se říká, to se postupně měnilo. Po jedenácti měsících mi řekli, že se budu učit zprávy, tak jsem se zase začala učit něco nového. A když byla kolegyně Lucie Borhyová podruhé těhotná, vyšel mi konkurz na její záskok a ocitla se v hlavních zprávách. Čekala jsem, že se po jejím návratu na obrazovku vrátím do těch odpoledních a poledních zpráv, ale zůstala jsem ve večerních.
To, co ve zprávách říkáte, si ale vy moderátoři sami nepřipravujete, že?
Podílí se na tom celý tým. Zprávy píší redaktoři, se kterými je jako moderátor občas konzultuji nebo si k nim dohledávám informace, abych měla pro sebe komplexnější přehled, a pak si je samozřejmě upravujeme, aby se nám dobře četly. Ale kontroluje a upravuje je hodně lidí. Pak jsou i zprávy, které si jako moderátoři píšeme sami.
Chodíte do redakce každý den?
My moderátoři si služby nějak poskládáme, takže jsou nepravidelné. Nejpozději v 16 hodin musím být v práci, jinak porady jsou už ve 13 hodin. Kolem 16. hodiny jdu do maskérny, kde mě nalíčí, a jdu připravovat texty. V půl osmé jedeme naostro. Když odhlásím, jdu kolem 20:15 domů. Nehraje roli, že jsou svátky, soboty a neděle. Když mám službu, jdu. Nijak mě to ale netrápí, na tento styl práce jsem zvyklá už z divadel.
Po příchodu domů, hodnotí vás dcera Jasmína, když vás chvíli předtím vidí ve večerních zprávách?
Ta spíš řeší, jakou mám rtěnku a že ji chce také. Nedávno jsme byly spolu na dětském hřišti a malá přišla, že se se mnou chtějí děti vyfotit. Tak jsme se vyfotily a pak si šly koupit zmrzku. Tam mi Jasmínka říká: Maminko, prosím tě, oni si myslí, že jsi slavná. Neříkej jim, že nejsi. (smích) Jasmínka vnímá mou práci jako práci. A to je moc fajn.
Jak se díváte na moderátory, kteří dělali dříve jinou kariéru, například desetibojař Roman Šebrle nebo modelka Gabriela Lašková?
Kdyby mně před patnácti lety někdo řekl, že budu na Nově hlásit zprávy a živit se hlasem, tak se budu dlouho smát a tvrdit, že je to nesmysl. Jednou jsme řešili v divadle při muzikálu Johanka z Arku naše profese. Byl tam David Matásek, jediný vystudovaný herec, a já coby jediná vystudovaná tanečnice. A ostatní? Lucie Bílá – švadlenka, Václav Noid Bárta – řezník, Petr Kolář – lesník, další tanečnice – ekonomka. Víte, nikdo z nás nikdy neví, kam nás ten život zavane.
17. dubna 2018 |
