Eva Holubová a Tomáš Vorel. Toto umělecké spojení funguje už pěknou řádku let. Aktuálně se tak stalo u filmu Instalatér z Tuchlovic, který nyní za slušného zájmu diváků promítají česká kina.
Diváci vás nyní mohou vidět jako maminku Jakuba Koháka ve filmu Instalatér z Tuchlovic režiséra Tomáše Vorla. Právě on natočil také první film, ve kterém jste hrála, studentský snímek To můj Láďa... Oba filmy od sebe dělí 35 let. Jaké to bylo tehdy natáčení?
Natáčení Ládi bylo docela napínavé. Byla jiná doba, totalitní režim, 80. léta. Nebylo běžné, aby někde někdo jen tak natáčel, jak ženská stojí ve frontě na potraviny. Nevím, jak to dělali filmoví amatéři. Film byl určen k přijímacím zkouškám Tomáše na FAMU. Nebyl tedy úplně studentský, neměli jsme žádné povolení či potvrzení ze školy. Točili jsme v Dejvicích, kolem samá kasárna. Já už byla prvním rokem na DAMU, bez povolení cokoliv natáčet. Natož amatérský film. Točila jsem tajně. Tomáše dokonce odvedla policie, tehdy VB, aby jim vysvětlil, co a proč točí. Ale to by se možná vzhledem k přítomnosti armádních objektů stalo i dnes kdekoliv. Mám ten filmeček ráda.
Začátky filmových hvězd. Mezi ukázkami je i tragikomedie To je můj Láďa s Evou Holubovou v hlavní roli. Natočeno 1982 režisérem Tomášem Vorlem:
29. listopadu 2015 |
Dá se vůbec natáčení těchto snímků v něčem porovnat?
Já moc nesrovnávám. Ani lidi, ani filmy. Možná politická zřízení, to jo. Pražská Pětka vznikala za totáče, Kouř (další Vorlovy snímky, pozn. red.) krátce po 17. listopadu, tedy bez cenzury, bez dohledu. Určitá tvůrčí svoboda. Film To můj Láďa... byl samozřejmě dělaný bez štábu. Kameru, myslím, dělal jeden Tomův kamarád, Tomáš. A když bylo potřeba, tak jednou i já. Ve filmu hráli kamarádi a mého partnera Láďu František, kterého Tom našel někde v posilovně. Moc ho zdravím, pokud to čte. Byl moc fajn. Kostýmy jsem si přinesla svoje, natáčelo se hodně v mém tehdejším domově. Co zůstalo stejné, je Vorlův zápal pro věc a moje snaha naplnit roli.
Když už jste zmínila politiku, vy poměrně často dáváte otevřeně najevo svůj kritický názor na našeho prezidenta. Uměla byste na něm i něco ocenit?
V tomto ohledu veškerá sranda končí, ani nemám chuť si s tímto tématem zahrávat, natož si hrát. Vy ano? Prozraďte, prosím, co. Já ne.
Tak raději zpátky do minulosti. Po maturitě jste pracovala jako učitelka v mateřské škole nebo také jako vychovatelka v družině. Jak na tyto profesní zkušenosti vzpomínáte?
S velkou láskou. Mám ráda děti, baví mě. Jen tehdejší počet pětatřicet dětí na učitelku mi nevyhovoval. Omezoval aktivity, které jsem s dětmi mohla dělat.
Nebyla to nakonec v něčem dobrá průprava pro kariéru herečky?
Já jsem amatérsky hrála divadlo už na ZDŠ a na gymplu, takže u mě asi ne. Tam jsem možná získala naopak trochu schopností pro práci učitelky ve školce či vychovatelky v družině. Neřešila jsem například problém předstoupit před děti či před rodiče na třídních schůzkách, nebála jsem se, zda děti zaujmu. Prostě jsem to vždycky zkusila, bez trémy, že se na mne dívá pětatřicet párů očí. Když to nevyšlo, šla jsem na to jinak. Bavilo mě se připravovat na každodenní aktivity s dětmi. Měla jsem štěstí na starší kolegyně. Pomohly, poradily, vysvětlily.
Eva Holubová■ Narodila se 7. března 1959 v Praze. |
Když se ohlédneme o něco blíž, máte za sebou tak trochu zahraniční prázdniny. Z vašeho facebookového účtu jsem vyčetla, že jste strávila část léta na Sicílii, část v Londýně. Čím vás tato místa zaujala?
Jsem zvídavá, ráda poznávám. Londýn mě baví svou barevností, Sicílie vlastně taky. A otevřeností, s jakou tu běžně lidi k sobě přistupují. Samozřejmě viděno mým pohledem cizince. Třeba komunikace na trhu, jedno jestli v Borough Market v Londýně, nebo na trhu v Racalmutu na Sicílii.
Také jste ve svých příspěvcích zmínila spoustu plánů na podzim. Daří se tuto prázdninovou euforii stále držet?
Uvidíme. Já pořád plánuji a sním a plány přizpůsobuji situaci a sny realitě. Zatím se mi vždy podařilo něco z nich naplnit.
Před časem jste uvedla, že je důležité toužit, a to v každém věku. Po čem Eva Holubová touží dnes?
Toho není vůbec málo. Nejvíc toužím neztratit chuť, sílu a odvahu toužit. Zatím se to daří. Ale moje toužení nejsou jenom obtížně splnitelná. Když jsem takříkajíc v jednom kole, zatoužím jít na houby. A když mě touha neopustí, první společný volný den vezmeme psa a jedeme s manželem do nedalekého lesa za Prahu. Vyzbrojeni košíkem a nožíkem couráme celý den lesem. Můj muž zná všechny brouky, motýly, ptáky, vše mi ukazuje, povídá mi o tom. A je mi úplně jedno, že jedeme domů s prázdným košíkem, protože zrovna nerostou. Touha po houbaření mi přihrála do cesty úžasnou několikakilometrovou procházku.
Nahniličko s Krausem i vzor HavelByla jednou z klíčových osobností, které stály v druhé polovině 80. let za Divadelní poutí, což byl patrně nejvýznamnější nezávislý divadelní projekt té doby. Hrálo se na pražském Střeleckém ostrově a sami umělci projektu říkali Ostrov svobody. Zároveň se blíže seznámila s manželi Havlovými. Václava Havla uznávala nejdříve jako dramatika, jeho politické ideály však hájí dodnes. V roce 2014 vstoupila do strany LES a rozšířila tak oficiálně řady „pravdoláskařů“ hlásících se k odkazu bývalého prezidenta.    S hercem a moderátorem Janem Krausem ji pojí dlouholeté přátelství. Společně s ním i jeho partnerkou Ivanou Chýlkovou se s přestávkami už od roku 1995 objevuje v představení Nahniličko aneb Poněkud dojatý. Autorem komedie je právě Kraus. Potkali se ale i v jiné než herecké úloze. Před deseti lety se v knihkupectvích objevila knížka s názvem Pravdu, prosím!. Jde o zpověď Jana Krause a dotazy mu v ní klade právě Holubová, která si tak trochu zahrála na novinářku.„Když vidím dobrý film, ve kterém je v hlavní roli novinář, vždy si říkám, že je to zajímavé povolání, pokud se umí dělat,“ nechala po vydání knihy slyšet. Nezapomenutelné role ztvárnila ve snímcích Knoflíkáři nebo Pelíšky. Za obě si vysloužila nominaci na Českého lva v kategorii hlavní herečka. Proměnit se jí však podařilo až třetí nominaci za vedlejší ženský výkon ve filmu Ene bene. Následovaly další dvě neproměněné nominace. A to za Skřítka Tomáše Vorla a Vejdělkovy Účastníky zájezdu, kde pobavila jako manželka Bohumila Klepla. Za poslední jmenovaný snímek obdržela v roce 2006 jako herečka v hlavní roli cenu na festivalu Tribeca v New Yorku. |
