I když pocházíte z umělecké rodiny a vaše kariéra byla tak vlastně předurčena, byla ve hře i jiná možnost?
Od malička jsem se věnovala sportu, gymnastice i atletice. Maminka mi ale nedovolila pokračovat na sportovní škole. Zastávala názor, že to není nic pro ženy. Bála se, abych neměla v dospělosti komplikace při porodu, tehdy zřejmě panoval takový předsudek. Herectví byl ale můj dětský sen. Dokonce se mi tak splnilo tajné přání, které jsem coby malá holka odříkala na balkoně našeho domu s výhledem na starý židovský hřbitov.
Co na to říkali rodiče, když jste se rozhodla být herečkou?
Moc nadšení nebyli. Přijímačky na konzervatoř jsem dokonce absolvovala tajně, tatínek by něco takového nedovolil! Rodiče si přáli, ať dělám něco „seriozního“, což pro ně herectví v žádném případě nebylo.
Se sportem jste se tehdy nadobro rozloučila?
Vlastně ano. I když jsem ze své fyzičky mohla těžit ve své profesi ještě hodně dlouho, možná dodnes. V angažmá v divadle Semafor jsem metala různé přemety, nebo třeba stála v mostě na malém sudu. Vrcholem ovšem byla má nedávná účast na reality show Pevnost Boyard, kterou jsem ke svému překvapení absolvovala myslím celkem úspěšně. Nic jsem ale neponechala náhodě. Moje trenérka Lu si mě hned potom, co jsem Primě účast přislíbila, vzala pěkně do parády. Já se mohla přesvědčit, jak pravdivé je tvrzení, že svaly mají paměť. Na Boyardu se hodně běhalo a já byla úplně v pohodě.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: Tajemství proutěného košíku: Taková normální rodinka: Synové a dcery Jakuba skláře: Nejmladší z rodu Hamrů: Rozpaky kuchaře Svatopluka: Malé dějiny jedné rodiny: Velké sedlo: Arabela: |
Věnujete se charitě, jste tváří dětského domu Dagmar v Brně. Altruismus jste prý zdědila po otci. Jak se to u něj projevovalo?
Můj tatínek byl sólistou České filharmonie, působil jako profesor hry na harfu na pražské AMU a všeobecně se mu přezdívalo Anděl. Nezištně pomáhal, kde mohl. Založil školu hry na harfu, pomáhal žákům k dobrému angažmá a já věřím, že coby skutečný anděl je tu s námi a pomáhá nám všem dodnes. Na jeho počest před časem vznikla harfová soutěž profesora Karla Patrase, které jsem patronkou. Já si jako vzpomínku na tatínka nechala na záda vytetovat harfu s okřídleným andělem. Tedy vlastně to byl tajný dárek od dcery Aničky k mým šedesátinám.
Hrála jste ve slavných českých filmech jako například Trhák, Smrt stopařek, Vrchní prchni nebo Třicet panen a Pythagoras, díky kterým jste se setkala s velkými osobnostmi české kinematografie. Jak na ně vzpomínáte?
Potkávala jsem tehdy jednu obrovskou osobnost za druhou. Pánové Podskalský, Kukura, Abrhám, Menzel nebo Brodský, to byla tak úžasná škola! Vzpomínám si například, jak mě dojal Vlastimil Brodský po natáčení Pythagora, když za mnou přišel a vysekl mi poklonu, jak velká čest pro něj byla se mnou spolupracovat. Mně bylo tehdy šestnáct a asi si ze mě dělal legraci, nicméně to bylo od něj moc milé.
S Vlastimilem Brodským jste se setkala i v několika seriálech. Jeden se dokonce natáčel v Německu.
Hotel Polan byl německý projekt s židovskou tematikou, díky kterému jsem do této kultury hodně pronikla. Moje role mi přinesla do života židovské písničky, modlitby a různé zvyky a hlavně postavu jménem Hannah Kober, která utíká před nacisty do Palestiny. Tahle doba byla pro mě vůbec hodně intenzivní. Psal se rok 1980, začínala jsem chodit s Felixem, hrála naplno v Semaforu. Do toho natáčení v Německu, kam jsem odjížděla každou noc po představení v Praze, od rána točila celý den do odjezdu do Prahy na začátek dalšího představení. Poslední den jsme navíc měli cestou z Německa nehodu, takže jsem svůj part v Kdyby tisíc klarinetů odehrála se zlomeným žebrem.
Prý jste Jiřímu Suchému dopomohla k roli ve zmíněném Hotelu Polan?Jednou jsem pozvala režiséra Horsta Seemanna do Prahy na své představení a seznámila ho s Jiřím Suchým, kterému jsem vděčná za skvělé začátky mojí kariéry. Když se Horst dozvěděl, že je u nás pan Suchý na indexu a lecčehos se nesmí účastnit, nabídl mu roli ve svém seriálu, což mě tehdy moc potěšilo.
Velkou popularitu jste si získala díky roli princezny Xénie v dětském seriálu Arabela. Byl to mezník, který vás nasměroval na cestu tvorby pro děti?
Asi to tak bylo. Díky Xénii mě děti začaly registrovat, poznávat na ulicích, pokřikovaly na mě: Xénie, zavři si draka do elektrárny, ať je víc energie! A já jsem pomalu začala dostávat role v dalších pořadech pro děti. Z Xénie se stala Dáda, zejména s příchodem žížaly Julie byl můj život s dětským světem definitivně propojen.
Na jakou historku z Arabely nezapomenete?
Nezapomenu žádný natáčecí den. Moc mě ta práce bavila a já ráno nemohla dospat, jen abych už zase byla na place. Už jen ty nádherné kostýmy, které mi přímo na tělo navrhl Theodor Pištěk! Která holka by je nechtěla nosit? Moje seriálová sestra Jana Nagyová, která hrála Arabelu, si natáčení užila jako já. Vozili ji téměř každý den z Bratislavy. Na poslední chvíli ji režisér Václav Vorlíček vybral místo Libušky Šafránkové, která těsně před natáčením onemocněla.
Dagmar Patrasová v pořadu Raníček s Dádou (2008)
Josef Bláha, Dagmar Patrasová a Josef Dvořák v seriálu Návštěvníci (1983)
Oldřich Vízner, Vlastimil Brodský a Dagmar Patrasová v seriálu Arabela (1980)
Seriál Návštěvníci je o hostech z budoucnosti. Co byste změnila na své minulosti vy?
Já bych toho změnila! Vymazala bych války, komunismus... Svůj osobní život ale beru tak, jak mi byl dán. Na něm bych neměnila nic. Dostala jsem tolik darů. A i ty zdánlivě špatné věci jsou k něčemu dobré, řídím se krédem: Co tě nezabije, to tě posílí.
Natočila jste přes dvacet desek písniček pro děti, spolupracovali na nich i známí textaři jako Pavel Vrba, Eduard Krečmar, Lou Fanánek Hagen, Ivan Mládek. Který z textů vás mimořádně oslovil?
Jelikož jsem odkojená Semaforem, tak miluji zejména texty Jiřího a Ondřeje Suchých. Hodně textů mi napsal Ivan Mládek, mám je ráda pro jejich živost a stálou aktuálnost. Ale asi nejbližší je mi písnička Můj bůh s nádhernými slovy Pavla Vrby a hudbou Pavla Vaculíka. Hudbu mám třeba i od Michaela Kocába, napsal pro mě víc jak 18 písniček. Nebo pana dirigenta Vladimíra Popelky, který má s Ondřejem Suchým na svědomí Chytila jsem na pasece žížalu. Vždycky jsem dbala na aranžmá písniček, na jejich textovou i hudební kvalitu a mrzí mě, jak jsou mnozí lidé schopní tvorbu pro děti šmahem odsoudit, aniž by si ji pořádně poslechli.
Jak to bylo s velkým rádiovým hitem Rumba rej?
To se nám povedl opravdu husarský kousek! Borek Severa otextoval velký rumunský hit a udělali jsme jeho českou verzi s tím, že ho bude zpívat česká zpěvačka žijící v Německu, která si říká Toxic Babe. Ve skutečnosti jsem to ale byla já v paruce a převleku. Písničku tehdy hrála všechna rádia, aniž by tušila, že ji ve skutečnost zpívám já! Veřejné odhalení jsme pak udělali v ranním vysílání televize Prima a moc jsme se tím bavili.
