Volební výsledek však de facto nutí Andreje Babiše a jeho ANO, aby převzali vládní spoluzodpovědnost, neboť ANO je vlastně jediným skutečným vítězem hlasování voličů.
Komentář MF DNESSobotku čeká skutečné peklo. Ale i Babiš se může usmažit |
ČSSD uhrála velmi slabý výsledek, takže komunistům opět pokazila vizi společného vládnutí. ODS může být ráda, že se vůbec udržela v parlamentu, TOP 09 si udržela své voličské jádro, žádná karlománie 2.0 se ale nekonala.
Zemanovci, aktuální vládní strana, dostali jednoduše řečeno na zadek. Tomio Okamura od začátku tvrdil, že do vlády nechce, že hodlá pouze prosadit obecný zákon o referendu či vůbec přímou demokracii. A lidovci sice zažívají comeback, nicméně mohou přinejlepším sehrát roli jazýčku na váze, nikoliv vůdčí síly příští vlády.
Babiš zatím předvedl jen sílu marketingu
Andrej Babiš si o vládnutí říkal i zaměřením kampaně. Sliboval, že bude líp, neboť kdyby tento stát řídil podobně, jako svou firmu, najdou se najednou stovky miliard navíc, které stávající politici buď nedovedou z ekonomiky dostat, nebo ano, ale pro účely rozkradení.
Fotogalerie |
Z firemního řízení však Babišova formace zatím předvedla jedinou věc: sílu marketingu. Stačí najmout zkušenou americkou firmu PSB, u nás známou již díky angažmá ve službách Jiřího Paroubka, využít nálad veřejnosti, negativně zaměřených proti stávající politické elitě, a volební úspěch se dostaví takřka automaticky. I když, výraz "takřka automaticky" je samozřejmě poněkud nepřesný, neboť onu automatičnost nutno dobře promazat miliony protočenými v kampani.
Minule, v roce 2010, k realizaci tohoto triku stačil Radek John, blondýnky a heslo o dinosaurech, letos si vlastně vystačil sám Andrej Babiš ve dvojici s hercem Martinem Stropnickým, ostatních pár známých tváří jen statovalo.
Lidé jsou zoufalejší a snáze sedají na lep kampaním
Minule dostaly Věci veřejné přes 10 %, letos Babišovo ANO skoro dvojnásobek. Logický závěr zní, že situace se zhoršuje, že lidé jsou stále zoufalejší a že snáze sedají na lep profesionálně zhotovené a odehrané kampani. Namísto občanské společnosti lze tak oprávněně hovořit o společnosti spotřebitelské, která se i v politice a ve volbách chová tak, jak je zvyklá ze supermarketu.
Hra o vládu, plná zákulisních tahů i podrazů, teprve začíná. Uvidíme také, jak ji ovlivní prezident Miloš Zeman, nutně dosti otřesený z fiaska nejen zemanovců, ale celého svého projektu Rusnokovy údajně odbornické vlády.
Paradoxně, právě nějaká polopolitická, poloodbornická vláda může být dosti pravděpodobným výsledkem povolebního vyjednávání, neboť bude Andreji Babišovi možná vyhovovat lépe než přímé angažmá jeho hnutí v klasickém koaličním kabinetu.
Permanentně opoziční nálady veřejnosti, nespokojené s každým, kdo se ocitne ve vládě, se totiž nyní mohou snadno obrátit proti němu. Zařídit ráj v předvolební spotu je relativně snadné, v realitě pak zhola nemožné, i z toho důvodu, že stát prostě není firma, a tudíž ho nelze řídit jako Agrofert.
Jestli na politice vůbec ještě zůstalo něco krásného, pak její nevyzpytatelnost a mimořádná kluzkost politického tanečního parketu. Mnozí z dnešních vítězů se o tom patrně dříve nebo později sami přesvědčí. Smutnou otázkou však je, kdo se bude smát po nich.
