„Ty bezcenná sluníčkářská herko,“ častoval v úterý jeden ze čtenářů kolegyni v diskuzi pod článkem o pravicových extremistech. Ze sluníčkáře - původně slova s lehce ironickým nádechem - se postupně stala téměř nadávka.
„Je to výraz pejorativní, mírně urážlivý, nebo spíš pohrdlivý. V současnosti se mění takový drobný odstín. Ze začátku to bylo spíše používáno jako výsměch, teď už se užívá jako takový osten, v urážlivém, ponižujícím smyslu,“ říká Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR (ÚJČ).
Minulost sluníčkářeV mediální databázi Newton se výraz „sluníčkář“ objevil už v roce 2000, ovšem zatím ve zcela jiném významu - jako označení pro „odborníka na Slunce“. „Sluníčkář“ se vyskytuje i v beletrii, konkrétně v knize Oněgin byl Rusák od spisovatelky Ireny Douskové, která jím označuje „houf takovejch rozdychtěnejch děvčátek, který vypadaj jedna jako druhá, všechny nosej dlouhý sukně, ve vlasech korálky, prostě jsou to somračky jako vystřižený a zakládaj si na tom, jaký jsou to poetický duše.“ |
Sluníčkářem se podle něj označuje člověk, který je spíše světu otevřený a levicově zaměřený. „Používá se to pro takové naivní, multikulti, nadšené, pozitivní osoby. Je to citově zabarvené, trochu hanlivě,“ doplňuje ho Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ.
Poněkud překvapující bylo, že výraz, který jazykovědci vnímají pejorativně, použila ve středu vůbec poprvé Česká tisková kancelář (ČTK) jako označení demonstrantů podporujících uprchlíky. „V sobotu odpoledne se na Václavském náměstí mají konat tři akce. Od 14:00 se na Můstku sejdou ‚sluníčkáři‘, kteří chtějí vyjádřit uprchlíkům solidaritu a chtějí odsoudit šíření xenofobie a strachu z běženců,“ uvedla ČTK ve své zprávě.
Autorka zprávy vysvětluje, že výraz použila, protože se tak organizátoři akce sami označili. „Jsme sluníčkáři! Nezapomeňte na žlutou barvu a sluníčka s sebou! České vlajky vítány - I my jsme přece Češi,“ stojí na facebookové stránce události.
Vágní výraz. Schová se pod něj leccos
Jako označení pro multikulturní nadšence se výraz začal používat v roce 2013 v souvislosti s únosem dvou českých dívek v Pákistánu a následnými uštěpačnými články o „sluníčkových holkách“. „Ten výraz je docela vágní, což je u pejorativních výrazu běžné, schová se pod ně leccos. Používá se i přechýlené podstatné jméno sluníčkářka a adjektivum sluníčkový,“ poznamenává Lišková.
Výraz podle Olivy do jisté míry nahrazuje dlouhé a hůře použitelné označení „pravdoláskař“. „Zdá se mi, že trochu zmizelo, ustoupilo do pozadí, a místo toho se začalo používat slovo sluníčkář, ale zatím to není podložené studií,“ říká Oliva. Domnívá se však, že se výraz v češtině dlouho neudrží. „Je možné, že to ještě budeme říkat za rok nebo za pět let, ale pochybuji, že by se to používalo třeba za třicet let. Nyní se používá, jeho frekvence je vysoká. Ale myslím, že to patří mezi taková ta momentální slova, která jsou jako kometa a zase brzy pohasnou,“ říká Oliva.
Lišková však budoucnost „sluníčkáře“ zcela nevylučuje. „Neologismy, o kterých se mluví, jsou často přejímky z angličtiny, což u části mluvčích vzbuzuje nelibé pocity, že je čeština zaplevelována. Sluníčkář má výhodu, že je utvořen českými prostředky z českého slova. Pro označení určité skupiny lidí to evidentně funguje. Můj osobní tip je, že pokud to v komunikaci bude potřeba, tak se uchytí,“ říká lexikoložka. Slovo však podle ní zůstane na periferii, nebude v centrální složce jazyka.
Ve slovnících se „sluníčkář“ zatím neobjevuje. „Pokud by se vydával slovník neologismů, tak si myslím, že má velkou šanci, že by se tam dostal,“ uzavírá Lišková.
