Úderem půlnoci 31. prosince 1992, tedy právě před čtvrtstoletím, skončila historie společného státu Čechů a Slováků. Rozdělení předcházela dlouhá a komplikovaná jednání dvou premiérů, Václava Klause a Vladimíra Mečiara.
Dělil se majetek, armáda, zahraniční ambasády a vytyčovala hranice, která byla dlouhá léta jen čárou na mapě. „Ta jednání byla tvrdá a nemilosrdná, a když už se nám v jednu chvíli zdálo, že se na velkém plénu nedohodneme, tak se šlo, aby hlavy trochu vychladly, na chvíli si sednout v menším kolektivu,“ vzpomínal Klaus na jednání před časem při debatě v Národním muzeu. „Jednali jsme tváří v tvář, ale za zády jsem cítil pět a půl milionu Slováků, Václav Klaus zase deset milionů Čechů,“ vzpomněl na dobu před pětadvaceti lety Mečiar.
Jak vznikla před 25 lety Česká republika27. července 1992 přijala Slovenská národní rada dokument, který vyslovuje požadavek samostatnosti Slovenska. |
Jednání probíhala za zavřenými dveřmi, fotografové a novináři za plot brněnské vily Tugendhat, kde jednání probíhala, nemohli. Přesto vznikly známé snímky obou politiků rozmlouvajících v zahradě, které se později stávají symbolem rozpadu Československa. Fotilo se přes plot.
Horký srpnový den, dva muži jen v košilích, saka od obleků přehozená přes opěradla křesílek, zachmuřené tváře. Dva premiéry sedící pod platanem zachytila fotografie při posledních jednáních, která předcházela zveřejnění konečného data vzniku obou samostatných států. V písemné podobě dohodu o rozdělení Klaus s Mečiarem podepsali 26. srpna 1992. 1. ledna 1993 pak vznikla Česká republika a Slovenská republika.
Rozdělení s odstupem
S odstupem dvaceti pěti let oba premiéři hodnotí tento krok kladně. „Byl to úspěšný krok a obě naše země na něm vydělaly,“ zhodnotil Klaus přednedávnem na debatě pořádané Institutem Václava Klause.
Byl vznik dvou samostatných států (České republiky a Slovenské republiky) přínosný?
Většina historických dělení států byla podle něho dělením nepřátelským, proběhla chaoticky a s vysokými náklady.
„Naše rozdělení bylo soft,“ upřesnil Klaus. K těm „hard“ pak zařadil třeba rozpad Jugoslávie a varoval i před situací v Katalánsku. Díky přátelskému rozchodu pak nikdy necítil na Slovensku nepřátelství, ani vůči zemi, ani vůči své osobě. „Češi a Slováci vůči sobě v průběhu rozdělování necítili nevraživost a necítí ji ani teď,“ vysvětluje Klaus.
Kompromisy a ústupky
Podobně to dnes vidí i tehdejší slovenský předseda vlády Vladimír Mečiar. Federace podle něj nefungovala dobře, a tak bylo potřeba najít novou kvalitu a nové řešení.
Díky rozdělení Československa se zachovaly dobré vztahy na úrovni národních států. „Které dva státy v Evropě k sobě mají blíže než Česko a Slovensko? Nenajdete je,“ prohlásil Vladimír Mečiar.
„V žádném okamžiku jsme nedopustili roztržku a věděli jsme, že ústupky a kompromisy byly potřebné. Vývoj uplynulých dvaceti pěti let nám ale dal za pravdu,“ dodal Klaus. „Dnes už je to pro nás jen příjemné vzpomínání na minulost,“ dodává Mečiar.
V debatě došlo i na myšlenku, jestli se spíš nemělo tehdy přistoupit k referendu o rozdělení státu.
„Vyčítají nám, že jsme se měli zeptat lidí. My ten problém zdědili,“ říká dnes Klaus. Podle politiků však nebylo referendum potřeba, lidé rozhodli ve volbách.
„Nedovedu si představit otázku, která by zazněla v referendu v Čechách,“ vysvětluje Klaus. Na Slovensku by se podle něho mohli zeptat na vznik samostatného státu. „V Česku to nemělo smysl, nebylo na co se zeptat,“ uzavřel Klaus.
Neviditelné výročí
Státy se rozdělily 1. ledna. První den v roce 2018 tedy oslaví naše republika 25 let. Je to tak trochu neviditelné výročí. Je to svátek, který pravidelně zaniká v kocovině ze silvestrovských oslav a toho, že Nový rok byl vždy volným dnem.
Navíc, není spojen s žádnými oficialitami – ohňostroj je připomínkou příchodu nového roku, prezident v tento den neuděluje žádná vyznamenání, i když by ze zákona mohl, a tradiční projev se přesunul na 26. prosince. Náměstí zejí prázdnotou, nikde žádné kytky, věnce či oslavy a demonstrace. Den obnovy samostatného českého státu, jak zní jeho oficiální název, je státním svátkem od roku 2000.
Do konce roku 1992 existovala Česká a Slovenská Federativní Republika, stát s pětasedmdesátiletou tradicí a řadou vnitřních rozporů. Příkladem je třeba tzv. „pomlčková válka“, spor o nový název státu.
Rozhodly volby
Za klíčovou událost, která vedla k rozpadu, považuje tehdejší český premiér Václav Klaus volby v roce 1992. „Slovensko chtělo samostatný stát, Česko by akceptovalo společný stát, ale nechtělo třetí cesty, dvojdomky a samovolný rozpad,“ vysvětlil Klaus. Rychle podle svých slov dospěl k závěru, že rozdělení je nezbytné.
Mandát pro jednání mu daly právě tyto volby. V Česku zvítězila Občanská demokratická strana (ODS) s heslem Společný stát, nebo rozdělení, na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) s požadavkem „konfederace, nebo rozdělení“.
Klausův předchůdce v premiérském křesle Petr Pithart v té době zmínil vizi dvojdomku, vytvoření volné konfederace obou států. Jeho Občanské hnutí však ve volbách propadlo.
Na Slovensku byla situace ještě jasnější – rozdělení podporovaly všechny významné slovenské politické strany a politici. Demokratická strana, která byla pro zachování společného státu, u voleb neuspěla.
