První k řečnickému stolku přistoupil Václav Klaus. Rozdělení tehdejšího Československa označil za přátelské a velmi dobře připravené. „Rozdělení bylo logickým, správným, potřebným a tehdy navíc nevyhnutelným krokem,“ uvedl bývalý český premiér ve svém úvodním projevu.
Většina historických dělení států byla podle něho dělením nepřátelským, proběhla chaoticky a s vysokými náklady. „Naše rozdělení bylo soft,“ upřesnil Klaus. K těm „hard“ pak zařadil třeba rozpad Jugoslávie a varoval i před situací v Katalánsku.
Za klíčovou událost považuje volby v roce 1992. „Slovensko chtělo samostatný stát, Česko by akceptovalo společný stát, ale nechtělo třetí cesty, dvojdomky a samovolný rozpad,“ vysvětlil Klaus. Rychle podle svých slov dospěl k závěru, že rozdělení je nezbytné.
Závěrem svého úvodního vystoupení poděkoval Vladimíru Mečiarovi, bez kterého by podle jeho názoru proces rozdělení Československa nemohl dopadnout tak dobře. „V žádném okamžiku jsme nedopustili roztržku a věděli jsme, že ústupky a kompromisy byly potřebné. Vývoj uplynulých 25 let nám ale dal za pravdu,“ dodal Klaus.
U řečnického pultu ho vystřídal Vladimír Mečiar. „Do Prahy jsem přijel po devatenácti letech z úcty k Václavu Klausovi. Největší postavě novodobých českých dějin,“ složil hned na začátku poklonu Klausovi.
Federace podle Mečiara nefungovala dobře, a tak bylo potřeba najít novou kvalitu a nové řešení. Díky rozdělení Československa se zachovaly dobré vztahy na úrovni národních států. „Které dva státy v Evropě k sobě mají blíž než Česko a Slovensko? Nenajdete je,“ prohlásil Vladimír Mečiar během svého úvodního projevu.
Bývalý slovenský premiér poděkoval všem, kteří proces rozdělení Československa podporovali. „Pětadvacet let je historicky krátký čas, ale tento čas nám dal možnost být spolu ve středu Evropy a šířit myšlenku dobrých vzájemných vztahů,“ dodal Mečiar.
Dělení ČSFR bylo podle Klause nejnáročnější jako celek. „Kdybych vytahoval určité jednotlivosti, bylo by to umělé a ne tak zásadní. Myslím, že jsme přišli na racionální metodu dělit makro způsobem, ne mikro způsobem,“ řekl během debaty Klaus. Odměnou podle něj za to byla přátelskost a spokojenost se způsobem, jak to proběhlo.
25 let od dohody o rozdělení ČSFR. Máme mimořádně skvělé vztahy, míní Zeman |
Obrovskou výhodou podle něj také bylo, že nebyl žádný hraniční problém. „Jen jedna hospodyně měla dům na jedné straně a záchod na druhé straně hranice,“ vzpomněl si na jeden spíše humorný problém Mečiar.
Diskuze se věnovala také legendárnímu setkání v brněnské vile Tugendhat a slavné fotografii z té doby. „Jednali jsme tváří v tvář, ale za zády jsem cítil pět a půl milionu Slováků, Václav Klaus zase deset milionů Čechu,“ vzpomněl Mečiar.
Oba rozdělení nelitují. „Obě naše země na tom vydělaly, Slovensko více než my a jsem tomu rád. Vždycky jsem Slovensku přál. Chtěli mít stát a ukázalo se, že ho umí zvládnout,“ uzavřel Klaus. „Dnes už je to pro nás příjemné vzpomínání na minulost,“ doplnil Mečiar.
Oba bývalí premiéři symbolicky diskutovali v sále Sněmovny lidu v Nové budově Národního muzea, kde dříve sídlilo Federální shromáždění. Václav Klaus a Vladimír Mečiar přednesli své krátké projevy, po nichž následovala diskuse moderovaná Danielem Takáčem z České televize. Účastníci akce sledovali rozmluvu obou řečníků z původních poslaneckých lavic.
Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla na konci 31. prosince 1992. Od 1. ledna se bývalé Československo rozdělilo na dva samostatné státy - Českou republiku a Slovenskou republiku.
Dělení ČSFR je spjato zejména právě s Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem, kteří tehdy byli předsedy české a slovenské vlády. Na rozdělení federace se dohodli 8. července 1992 v brněnské vile Tugendhat, dohodu stvrdili písemně 26. srpna rovněž v Brně.
Završily se tak vleklé diskuse politických reprezentací o další budoucnosti ČSFR, které začaly již po pádu komunismu v roce 1989. K rozpadu Československa přispěl také fakt, že ODS nominovala Klause na funkci českého premiéra, přestože ho po volbách prezident Václav Havel pověřil sestavením federální vlády. Státoprávní jednání se od té chvíle vedla na úrovni republikových vlád.
Odstředivé tendence umocnila i volba prezidenta, při níž slovenští poslanci v červenci 1992 zablokovali potvrzení Havla ve funkci. Slovenská národní rada navíc 17. července přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenska a ve stejný den Havel oznámil abdikaci. ČSFR až do definitivního rozpadu na konci roku nemělo prezidenta. Jeho odstoupení ale mělo spíše jen symbolický význam, prezident v té době neměl žádný vliv na rozhovory o dalším osudu společného státu.
