Když v roce 2011 začínal Prague Pride, vy jste byl u toho. Jak se za tu dobu festival změnil a jak se změnilo vnímání LGBT+ komunity v české společnosti?
Pride se změnil moc. Když jsme v roce 2011 začínali, byli jsme skupina dobrovolníků a dobrovolnic, kteří – dnes bych řekl – nevěděli, do čeho jdou. Já osobně jsem si myslel, že děláme nějaký lokální festival a počítal jsem s tím, že půjdu zpátky do státní správy. Ale pak se stalo, co se stalo, prezident (Václav) Klaus něco řekl (napsal, že jestli někoho popuzuje slovo deviace, on ho má za hodnotově neutrální slovo, pozn. autora) a najednou jsme všichni pochopili, že to není jen malý festival pro pár lidí, ale důležitá akce pro všechny LGBT+ lidi v České republice.
Dnes je to profesionální festival se 190 akcemi v týdnu, sponzorují ho velké firmy. Tehdy jsme měli horko těžko pár korun. Loni přišlo do průvodu 60 tisíc lidí, letos jich může být ještě víc.
Čekáte skutečně, že do sobotního průvodu přijde více než 60 tisíc lidí?
Každý rok to roste a loni bylo právě těch 60 tisíc lidí. Otázka je, jestli kvůli tomu, že před tím byl covid, ale letos každopádně čekám více lidí.
Začal festival Prague Pride. Lipavský podpořil manželství pro všechny |
A jak se za ty roky změnilo vnímání LGBT+ komunity českou společností?
Já myslím, že to se také změnilo. V roce 2011 se o nás a o tom, co nás tíží, málo vědělo. A ten festival, ač někteří jej považují za kontroverzní, je cestou, jak informovat veřejnost o našich životech, o tom, že jsme tady, o tom, že nemáme úplně stejnou kvalitu života jako ostatní lidi. Když se podíváte, o čem se mluvilo v roce 2011 a o čem se mluví dnes, tak ta konverzace je úplně rozdílná. Teď už se bavíme otevřeně, že postavení LGBT+ lidí tady není stejné, nemáme manželství, translidi se musejí sterilizovat a tak dále. Taková kvalita debaty tu dříve nebyla.
Když se člověk podívá do různých diskusí a komentářů, stále od kritiků Prague Pride zaznívá zhruba toto – doma ať si dělají, co chtějí, ale ať se nepředvádějí na veřejnosti. Co byste vzkázal těmto lidem?
Žijeme ve veřejném prostoru stejně jako ostatní a máme mít možnost stejně ho využívat. Já také těm lidem neříkám, ať za sebou zavřou dveře doma a ať se neukazují na ulici. Chci žít na stejné úrovni, se stejnými podmínkami. Proč nemůžeme mít jednou ročně nějakou akci, kde oslavíme to, kým jsme, a užijeme si to?
Pražský průvod je až konzervativní
A když se vaši kritici pohoršují, jak vypadá ten průvod?
Myslím, že ti lidé tam hlavně nikdy nebyli, protože když se člověk na pražský průvod podívá, tak zjistí, že je až konzervativní, když to porovnáte třeba s berlínským nebo amsterdamským. Takže bych nejdřív všechny pozval, aby se přišli podívat a udělali si sami vlastní názor, jak to tam vypadá.
Kdybyste měl poradit někomu, kdo nechce jít přímo do průvodu, ale chce se o festivalu Prague Pride něco dovědět, co byste mu doporučil?
Třeba ve středu máme diskusi o tom, do Evropská unie dělá pro LGBT+ lidi. A večer je podcast Přepište dějiny, kde se bude mluvit o tradičním manželství a tradiční rodině v období tisíciletí. Co to znamenalo dříve a co dnes. A ve čtvrtek odpoledne je dětský den na Střeleckém ostrově. A ten dětský den není jen pro děti, ale i pro rodiče. Když někoho zajímá divadlo nebo film, máme v programu divadelní i filmová představení.
V Nizozemsku bychom mohli adoptovat, ale museli bychom tam žít
Vy nyní už festival nevedete, ale jste v čele spolku Jsme fér, který lobbuje za uzákonění možnosti manželství i pro páry stejného pohlaví. Sám jste se v roce 2014 oženil se svým nizozemským partnerem Willemem, což Nizozemsko uznává, ale Česká republika ne. Jaké vám to působí obtíže?
Velmi praktické. Máme s partnerem společný družstevní byt v České republice, ale členem družstva můžu být jenom já nebo on. Kdybychom byli sezdaní tady, nebo kdyby nám matrika uznala sňatek v Holandsku, tak bychom mohli být členy družstva oba. V této chvíli, protože jsme spolu šťastní, je to v pohodě. V okamžiku, kdy bychom se rozcházeli nebo rozváděli, tak to problém bude, protože to budeme muset řešit smluvně nějak jinak.
Czeslaw WalekZakládal festival Prague Pride a byl i ředitelem festivalu. Nyní je ředitelem sdružení Jsme fér, které usiluje o prosazení možnosti sňatků párů stejného pohlaví. Byl náměstkem ministra pro lidská práva Michaela Kocába. V roce 2014 se v Nizozemsku oženil s přítelem Willemem, ale v České republice není tento sňatek - na rozdíl od Nizozemska - uznáván. Je mu 48 let. Loni jako člen hnutí STAN kandidoval do pražského zastupitelstva, v minulosti kandidoval i za Zelené. Je mu 48 let a pochází z Třince. |
Naše životy nyní vypadají tak, že musíme přemýšlet, na co všechno musíte mít smlouvy, abychom mohli žít podobně jako ostatní. Kdežto u heterosexuálních párů stačí se vzít. To je pro nás, protože nemáme dítě, největší zádrhel.
Podle českých zákonů se vy sám můžete pokusit o adopci dítěte, ale společně s Willemem ne. A v Nizozemsku?
V Nizozemsku bychom mohli adoptovat, ale museli bychom tam žít. Nemohli bychom žít v Praze.
Když se jednomu z vás něco stane, má ten druhý šanci získat v nemocnici informace o zdravotním stavu partnera?
Protože nejsme sezdáni, tak v podstatě ne.
Manželství párů stejného pohlaví má šanci, odpůrci ho nedokázali potopit |
Protože by vám řekli – a vy jste kdo?
Mohli by to říci. Já řeknu, že jsem manžel. Kdyby chtěli důkaz, ukážu ten manželský certifikát, papír z Holandska. A teď je otázka, co by ti doktoři udělali. Doufám, že by se chovali lidsky, ale jistotu mi české zákony nedávají.
Když se v parlamentu na konci června hlasovalo o změně občanského zákoníku a umožnění manželství i párům stejného pohlaví, návrh prošel do druhého čtení, ale jeho přijetí je dost nejisté. Jak tu šanci vidíte vy, když chodíte lobbovat mezi politiky?
Kdybych neměl nějakou naději, tak bych to nedělal. Už se o to snažíme od roku 2016. Vidím značný posun i ve vnímání politiků i v diskusi.
Dnes už je většinová vůle vyrovnat práva
Myslíte třeba, že je debata politiků na toto téma slušnější?
Dlouho jsem si myslel, že je slušnější, až jsme nakonec stejně znovu slyšeli i něco pedofilech... Ale před sedmi lety neměli politici moc ponětí, o čem mluvíme. Vnímali, že máme registrované partnerství, a někteří nechápali, proč mluvíme o manželství. Dnes všichni chápou tu nerovnost mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím. Většina z nich rozumí, proč to chceme. A myslíme, že je už i většinová vůle změnit zákon tak, aby byla vyrovnána všechna práva. Otázka je u názvu, ale úroveň té diskuse a vůle na změnu se strašně posunula.
Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která prosazuje možnost manželství pro stejnopohlavní páry, řekla, že kompromis by mohl vypadat tak, že se vyrovnají práva, ale že se tomu nebude říkat manželství. Co byste říkal takovému kompromisu?
Je to jedna z možností. Vím, že se o ní diskutuje. Iniciativa Jsme fér je tady ale od toho, aby se prosadilo manželství, a vždycky to budeme prosazovat. Pokud projde něco jiného, budeme nadále usilovat o to, aby bylo přijaté manželství se vším všudy, i s rodičovskými právy.
Pro mě by byla největší tragédie, kdyby prošel návrh lidoveckého poslance Jiřího Navrátila, který narovnává jen některá práva, a to jen v zákoně o registrovaném partnerství, úplně opomíjí rodičovská práva, a ještě umožňuje, aby prošel ústavní zákaz. Pokud si to pamatuji správně, tak poslední zemí, která přijala ústavní zákaz, to znamená definici manželství jako svazku mezi mužem a ženou, bylo Rusko. Tyhle okamžiky mi nahánějí trochu hrůzu. Kdyby prošel nějaký kompromis s narovnáním pár práv, ale k tomu ústavní zákaz manželství pro všechny.
Ale pro tu změnu Ústavy asi není dost hlasů.
Já pevně věřím, že nejsou. Kdyby prošla změna Ústavy, tak tím se to zabetonuje úplně, protože pak potřebujete ke změně zase 120 hlasů, ale hlavně by to hodilo na zemi hrozný obraz. Doufám, že není taková většina, ale zároveň vím, že poslanec Marek Benda z ODS se snaží dělat právě tento obchod: tak pojďme narovnat práva a zároveň přijmout ústavní zákaz. Doufám, že ostatní poslanci a poslankyně na to neuslyší. Budeme dělat všechno pro to, abychom ukázali, v čem je špatný ústavní zákaz. Ale to nebezpečí existuje.
Manželství a partnerství řeší tři návrhy. Řada poslanců se už ale rozhodla |
Kdyby prošlo manželství pro všechny, lidé žijící v registrovaném partnerství by se museli nejprve rozvést a pak uzavřít sňatek?
Pokud si to pamatuji správně, tak lidem, kteří jsou v registrovaném partnerství, by se to automaticky změnilo na manželství, ledaže by aktivně řekli, že to nechtějí.
A co byste v případě přijetí udělal vy sám?
Šli bychom na matriku, aby nám uznali sňatek z Holandska. A samozřejmě bychom k tomu udělali oslavu.
Vy jste byl v minulosti náměstkem tehdejšího ministra pro lidská práva Michaela Kocába a pak jste kandidoval i ve volbách. Několikrát za Zelené, naposledy loni v Praze za hnutí STAN. Máte vyšší politické ambice?
Od Zelených jsem odešel ve chvíli, kdy směřování strany přestalo konvenovat mému přesvědčení. Pak jsem dlouho nebyl v žádné straně. Ale jsem politický člověk a inklinuji k politice. Před třemi lety jsem se stal příznivcem STAN. Jsem v komisi pro lidská práva. A v této chvíli, dokud nevyhrajeme manželství, tak nepočítám, že bych byl více politicky aktivní a usiloval o nějakou funkci.
