Počítače a informační technologie nás provázejí ve všech společenských vrstvách, odvětvích i koutech světa. Současné školní osnovy s nimi ovšem moc nepočítají. Proto je v testovací fázi projekt iMyšlení. Nové učebnice už zkouší učitelé na sedmdesáti školách. Cílem je dát vyučování informatiky nějaký rámec, na kterém by se dalo stavět i do budoucna.
Pomůcky mohou školy sdíletNákladné pořizování robotů a počítačů nemusí školy nutně kupovat, ale mohou si je i půjčit. Podle Evy Funfulové z Národního ústavu pro další vzdělávání mohou roboty v regionech nakoupit například Místní akční skupiny, které je pak budou školám na jednotlivé hodiny zapůjčovat. „Není potřeba mít stovky Ozobotů ve třídě,“ vysvětluje Fanfulová. Navíc by mohli rodiče dětem pomůcky pořídit i samy a děti je pak nosit do školy ve stylu BYOD. „To je z anglického Bring Your Own Device, děti by se tak mohly učit i doma. Podle mě je to krásný vzdělávací dárek, třeba na Vánoce,“ nabádá rodiče Fanfulová. |
Ve školství však na to chybí peníze i učitelé. Pro informatiku ovšem není podle Evy Fanfulové, která je garantkou pro vzdělávací oblast ICT, potřeba špičkové vybavení v řádů stovek tisíc korun, jak se může na první pohled zdát. Výuka se dá podle ní řešit i jinak.
„Základní pomůcka pro vyučování na nižších stupních je Ozobot, který stojí zhruba dvanáct set korun, a k němu počítač. Ve třídě ovšem nemusí mít každý žák svého Ozobota a svůj počítač, můžou se dělit ve skupině. díky tomu škola ušetří a ještě se děti naučí spolupracovat,“ vysvětluje Fanfulová z Národního ústavu pro vzdělávání.
Veřejnou sférou ovšem při zmíňce o tom, že by vyučování informačnícch technologií dostanou větší prostor ve výuce, rezonují obavy, že výuka počítačů sebere hodiny dalším předmětům. „Samozřejmě, že informatika si vezme čas z některých jiných předmětů. Nemusí to ovšem tak být, informatika se dá k vyučování ostatních předmětů využít,“ říká Daniela Růžičková z Národního ústavu pro vzdělávání, která je garantem vzdělávací oblasti ICT.
Děti se učí programovat, pomáhá jim i včelka |
„Informatika není jen o sezení u počítače, ale o pochopení základních principů, na kterých se pak dá stavět. Stejně jako se v matematice musíme nejdříve naučit počítat, informatika má stejné základy, díky kterým pak můžeme pokračovat v učivu dál. V Informatice tak chceme děti naučit logickému myšlení, hledání řešení nebo hledání lepšího řešení a další,“ dodává Růžičková.
Fanfulová nastínila i možnost, že výuka na Ozobotech může být pro děti motivací. „Roboti blikají, jezdí po vyznačené trase a poslouchají příkazy dětí. V českém nebo anglickém jazyce se tak dají tyto trasy využít. Například v jednotlivých úlohách si mohou děti místo vypisování tvrdých, měkkých a obojetných souhlásek na papír nakreslit pomocí černé fixy trasu, k jednotlivým skupinám barvy a robota vyslat na cestu. A to už je algoritmizace,“ popisuje moderní pojetí Komenského „školy hrou“ Fanfulová. „Je to prostě motivace, během které se seznámí i s něčím, čemu se říká robot a co je programování,“ dodává jedním dechem.
Pilotní projekt iMyšlení bude ministerstvo testovat dva roky
Jedenáct nových učebnic, které sestavily odborníci ze všech pedagogických fakult v republice, už ministerstvo školství testuje v terénu. Sedmdesát škol nyní ověřuje, jestli se osvědčí. Pokud ano, měla by nová koncepce výuky programování a robotiky být standardem na všech školách v roce 2020.
Podle ředitele odboru předškolního a základního vzdělávání ministerstva školství Jaroslava Faltýna je i tak ale projekt v plenkách. „Než se bude informatika učit na školách v takové míře, v jaké v současné době funguje pilotní projekt nebo jak funguje výuka informatiky v předních evropských zemích, to bude trvat ještě dlouho,“ vysvětluje Faltýn.
