Naučit se učit trvá studentům pedagogických fakult pět let. Teorie a praxe se však občas rozchází. Výuka, kdy jdou budoucí učitelé v rámci pedagogické praxe přímo do škol, se někde objevuje až v posledních ročnících studia. Absolventi pedagogických fakult tak přijdou před tabule s pár hodinami aktivního učení a dohání zkušenosti takzvaně za pochodu.
Jednou z možností, jak získat zkušenosti ve třídách, je Učitel naživo. Je to dvouletý akreditovaný program, z něhož vycházejí kvalifikovaní učitelé. Nabízí během vzdělávání studentům stovky hodin praxe přímo ve školách. Absolventi tak v kombinaci s magisterským titulem z vysoké školy mohou učit ve svém oboru na základních i středních školách.
Učitelství mě naplňuje, chtěl jsme v životě změnu
Absolventem programu Učitel naživo je i Ondřej Franta. Původem stavař s několikaletou praxí, například v oblasti statiky, se potřeboval v životě posunout dál a předat svoje zkušenosti. Jako ideální variantu viděl učení dětí.
„Chtěl jsem nový impuls, který by mě bavil, dal mi smysl a naplnil mě. Učení mě baví, utvářet mladou mysl je něco nezaměnitelného. Jako statik jsem v životě hodně zažil a mít tu možnost věci předat někomu jinému je skvělé,“ popisuje.
Praxe na vysokých školách
|
„Jen vědomosti vám k učení nestačí. Potřebujete vědět, jak se k dětem dostat, jak získat jejich pozornost, jak si udělat v hodině pořádek. A přesně to jsem získal u Učitele naživo, to podstatné know-how,“ vysvětluje Franta.
Ševci se drží svého kopyta
„Není to tak, že by naši absolventi jako fyzici nakonec učili český jazyk. Drží se svého oboru, ve kterém právě mají dostatečnou praxi a vědomosti,“ vysvětluje vedoucí výcvikového týmu projektu Učitel naživo Matouš Bořkovec.
„Naším cílem je, aby si účastníci v programu ujasnili, jací přesně chtějí být učitelé a proč vlastně chtějí učit. My jim chceme ukázat, co všechno učení obnáší, jak nastartovat proces dlouhodobého rozvíjení svých učitelských dovedností a jak získat potřebnou sebedůvěru, aby se mohli postavit za katedru,“ popisuje záměry výuky Učitele naživo Matouš Bořkovec.
Do programu přicházejí lidé z různých vrstev, zaměřením, motivací nebo příběhem. Mezi studenty na učitele najdeme absolventy bohemistiky, ČVUT, filozofie, společenských věd a dalších oborů. Každý z nich si také vybírá různé alternativy vzdělávání. Nastoupit chtějí do klasických škol nebo i Montessori a Scio škol.
Absolventy programu Učitel naživo ředitelé škol chtějí
„Já jsem členem vedení Scio školy a dodělávám si učitelské minimum. Mezi spolužáky tak vlastně hledám budoucí kolegy. Už máme v týmu dva lidi, kteří jsou ve výcviku Učitele naživo, za což jsem moc rád. Navíc na náš typ školy je těžší najít učitele, protože to musí být jednak osobnosti se zkušenostmi a také je u nás velký nárok na vcítění se do dětí, naladění se na ně,“ říká Štěpán Moravec, který je už v druhém ročníku programu.
Ve školství je učitelů málo a chybějí. Oficiální statistika neexistuje, ale podle odhadů jde až o pět tisíc kantorů. Programy, jako je právě Učitel naživo, by mohly díru ve školství pomoci částečně zacelit. A podle Matouše Bořkovce se to i relativně daří.
Podpora dalšího vzděláváníProgram Učitel naživo stojí na jeden rok maximálně třicet pět tisíc korun. Studenti mohou od některých vysokých škol získat finanční výpomoc. Například Karlova univerzita nabízí částečné stipendium. |
„O naše absolventy zájem na školách je. Ředitelé si často už mezi našimi studenty vybírají jedince, kterým pak udělají nabídku a oni začnou na jejich školách vyučovat. Jsou to plnohodnotní pedagogové na částečný i plný úvazek,“ popisuje uplatnění absolventů Bořkovec.
Do programu často přicházejí lidé, kteří mají například dlouholeté zkušenosti se skautingem jako vedoucí.
„Já jsem vlastně už během studia řešil, co budu dělat, protože stavařina mě nenaplňovala. Tehdy jsem si říkal, že půjdu učit, udělal jsme si i nějaké učitelské minimum a myslel jsem si, že půjdu do školy hned. Pak se ale objevil Učitel naživo, což pro mě byla příležitost být v tom plném provozu školy, ale bez té obrovské zodpovědnosti. Mohl jsem si to vyzkoušet, a to pro mě bylo zásadní,“ vysvětluje výhody pro studenty Ondřej Franta.
Praxe je důležitá součást výuky, potvrzují vysoké školy
Nutnost sbírání zkušeností budoucích učitelů během studia na vysoké škole potvrzuje také děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Michal Nedělka.
„U nás je praxe obsažena přímo ve studijních plánech, ať už jde o povinné praxe, kdy studenti učí na základních a středních školách, nebo možnost doplnění praxe volitelnými kurzy. V nich intenzivně spolupracujeme s veřejnou sférou. Mezi programy jsou například Kroužky – studenti tady mohou zúročit své praktické aktivity s dětmi, organizace Věda nás baví nebo právě program Učitel naživo,“ říká Nedělka.
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci se drží pravidel, které stanovuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. „V rámci pregraduální přípravy studentů učitelství pro MŠ, pro 1. stupeň ZŠ, pro 2. stupeň ZŠ a pro SŠ jsou jako významná součást studia realizovány průběžné a souvislé praxe ve školách, které jsou většinou v partnerském vztahu s fakultou,“ vysvětluje proděkan pro studijní záležitosti Pavel Neumeister z Palackého univerzity.
„Rozsah praxe je dán rámcovými požadavky na studijní programy, které jsou v oficiálních dokumentech ministerstva školství, jejichž prostřednictvím je získávána regulovaná profese pedagogického pracovníka. Studenti získávají praxí zkušenost s procesem výuky průběžně během celého studia v souladu s požadavky na profil absolventa a také tak, aby to bylo funkčně provázané s teoretickou částí přípravy,“ dodává Neumeister.
Nezastupitelnost praxe u studentů potvrzuje i děkan pedagogické fakulty UK, profesor Michal Nedělka. „Nelze se domnívat, že studium na pedagogické fakultě má výhradně podobu přednášek. Teorii doplňují praktická cvičení a semináře umožňující rozvoj praktických dovedností. Nedílnou součástí praxí jsou navíc reflektivní semináře probíhající na fakultě, zhodnocující praxe a umožňující další rozvoj pedagogických kompetencí,“ uzavírá Nedělka.
