Úterý 17. května 2022, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 17. května 2022 Aneta

Studentka: Strach Čechů z islámu chápu, i muslimové se musí víc angažovat

Seriál   10:15
Eman Ghalebová se narodila v Jemenu, ale od pěti let jsou jejím domovem Teplice. Snaží se otupit obavy domorodců z vyznavačů islámu, muslimy zase přimět k větší angažovanosti. „Češi nejsou islamofobní. Bojí se, protože se s muslimy nesetkávají každý den,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz, kterým pokračuje seriál Muslimové v Česku.

Teplická studentka Eman Ghalebová | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Vaše rodina pochází z Jemenu. Proč jste se přestěhovali do České republiky?
V devadesátých letech tady můj táta dostal stipendium a začal studovat medicínu. Když dostudoval, začal tu pracovat a zalíbilo se mu tady. Poté jsme se do Čech přistěhovala i já s mamkou.

Vybral si Česko záměrně?
Chtěl studovat medicínu a dostal na výběr – mohl ji studovat buď v Alžírsku, nebo Česku. Vybral si Česko.

Bylo pro vás těžké zvyknout si v novém prostředí?
Nebylo to těžké. Byla jsem v té době ještě malá. Přijeli jsme sem, když jsem byla v období socializace, kdy se člověk rychle adaptuje. Chodila jsem tady do školky, takže jsem se rychle naučila i jazyk.

Museli jste překonat nějaké, například kulturní, bariéry?
Asi bych tomu neříkala bariéry. Naše rodina se rychle adaptovala a integrovala.

Seriál iDNES.cz

Muslimové v Česku
Muslimové v Česku

O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach. Portál iDNES.cz proto připravil seriál, jenž tuto rozmanitou minoritu alespoň trochu přibližuje.

Je to tak u většiny muslimských rodin, nebo je integrace pro některé problém?
Většina rodin, které znám, problém s integrací nemá. Určitě se najdou tací, kteří stále bojují s jazykovou bariérou. To jsou ti, kteří přišli do Česka nedávno. Co se týče komunity v Teplicích, většinu tvoří lékaři, kteří jsou tu už od devadesátých let a kteří se cítí být součástí společnosti.

Setkáváte se tedy i s jinými muslimskými rodinami, které žijí v Teplicích?
Určitě, každá komunita se setkává. Třeba o různých svátcích, o ramadánu. Rozhodně to není tak, že bychom se vídali každý den. Každý má svoji práci, žije svůj život.

Udržujete pořád muslimské zvyky a tradice?
Jsou určité věci, které dodržujeme, ale nedáváme to moc najevo. Muslimské rituály jsou soukromá věc. My, co žijeme v Evropě, rozlišujeme mezi vírou a tradicí. Už nás tolik nespojuje tradice jako v Jemenu nebo v jiných muslimských státech, ale náboženství samotné. Určitě se nemodlíme pětkrát denně někde na ulici, o držení půstu o ramadánu v našem okolí také skoro nikdo neví. Chodíme do práce, do školy, nemáme žádné výjimky. Svou víru můžu v Česku praktikovat lépe a svobodněji než v muslimských zemích.

Nosíte hidžáb. Přitahuje pohledy nebo poznámky kolemjdoucích?
V Teplicích už ne. Já Teplice považuji za možná nejtolerantnější město v Čechách, i když podle některých médií jsou ghetto nebo druhý Molenbeek (bruselská čtvrť, ze které pochází řada pachatelů teroristických útoků, pozn. red.). V jiných městech pohledy trochu jsou, někteří mají poznámky. Lidé se bojí, protože nemají možnost se setkávat s muslimem každý den. Někteří ho nikdy v životě neviděli, anebo se s ním setkali v médiích, kde se muslimové ukazují radikálním způsobem. Nedivím se, že se bojí, když poprvé v životě vidí muslimku, ještě když ji mají spojenou s teroristy. Strach je podle mě přirozený.

Měli vaši spolužáci hlubší ponětí o islámu?
Ze začátku, kdy jsem byla první muslimka v šátku v historii gymnázia, byli zvědaví. Ptali se mě na různé věci, ale brali mě, jako bych byla stejná jako oni.

I muslimové musí být angažovanější

Do povědomí veřejnosti jste vstoupila v souvislosti s arabskými lázeňskými hosty, kdy jste organizovala úklidové akce a zprostředkovávala dialog mezi nimi a obyvateli Teplic. Co vás k tomu vedlo?
Nebyla jsem hlavní organizátor akce, pouze jedna z nich. Většina členů kampaně byli lékaři nebo inženýři, kteří jí obětovali svůj volný čas. Já jsem v té době měla prázdniny, tak mě zvolili tiskovou mluvčí. Cílem kampaně bylo uklidnit v Teplicích vášně, které byly podle mě uměle vyvolané. Situaci zneužili někteří politici a nám se nelíbilo, že měli naši spoluobčané strach. Cítili jsme se součástí města a uvědomili jsme si, že máme vůči nim určitou zodpovědnost. Působili jsme jako komunikační most mezi místními obyvateli a lázeňskými hosty.

Fotogalerie

Povedlo se situaci uklidnit?
Myslím, že ano. Celý ten problém vznikl na základě toho, že chyběla komunikace mezi oběma stranami. Místní obyvatelé si začali pomalu myslet, že jde o nějaké uprchlíky, kteří Teplice kolonizují a kupují si pozemky, aby to tu v budoucnu osídlili. Tyhle myšlenky do nich dostávala média a politici, kteří situaci zneužívali kvůli dalšímu volebnímu období.

Jak se k vaší angažovanosti stavěli rodiče?
Ti byli asi první, kteří mě podpořili. V kampani byl i můj táta a obětoval jí hodně času.

Jak jste se vyrovnávala s tím, že jste se z obyčejné studentky stala veřejně známou osobou, na kterou na internetu spousta lidí útočila?
Já jsem s negativními reakcemi počítala. Nebylo jich tolik, předpokládala jsem, že to bude horší. Těch pozitivních bylo mnohem více.

Negativní reakce možná vyvrcholily tím, že někdo posílal maily řediteli vašeho gymnázia a požadoval v nich vaše vyloučení...
Nepočítala jsem s tím, že by někdo napsal mému řediteli. Vůbec jsem akce nespojovala se školou, dělala jsem to ve svém volném čase, hlavně o prázdninách. Myslím, že pro mě i pro školu to byla nepříjemná situace. Ale nakonec bylo všechno špatné k něčemu dobré. Tím, že se mě ředitel zastal, ukázal, že není dobré mlčet, a dodal hodně lidem odvahu. Toho si moc vážím.

Eman Ghalebová

  • Narodila se v roce 1998 v Jemenu. Do Česka přišla s matkou v roce 2003, otec od 90. let pracuje v Teplicích jako lékař.
  • Byla jedním z organizátorů úklidových akcí po arabských lázeňských hostech a zprostředkovávala komunikaci mezi nimi a obyvateli Teplic.
  • Letos odmaturovala na tamním gymnáziu, po prázdninách zahájí studium na vysoké škole.

Cítíte vůči lidem, kteří na vás na internetu útočí, zášť nebo nenávist?
Ne, protože je neznám. Jsou to virtuální lidé, kteří o mně slyšeli na Facebooku, nebo v médiích a kteří jsou pod vlivem emocí a mediálního tlaku. Možná měli strach o svoji kulturu, svoje tradice, chtěli se nějakým způsobem bránit. Nevím, jak bych v mých sedmnácti letech jejich kultuře nějak ublížila nebo jim ji brala. Ale chápu je. Není vůbec lehké být pod mediálním tlakem a strachem. Sice takové činy neospravedlňuji, ale nedá se nic dělat. Podle mě má každý z nás velkou zodpovědnost vůči společnosti, i muslimové. Tímto bych je chtěla vyzvat, aby se více angažovali ve společnosti, protože ne každý Čech má příležitost nějakého muslima poznat a udělat si objektivní názor.

Píší vám nenávistné komentáře a výhrůžky spíše muži, nebo ženy?
Jsou to spíš muži. Chtějí co nejvíce ochránit své ženy, ohánějí se ženskými právy a potom na druhou stranu napadají ženy jiné. Chtějí mě osvobodit od šátku. Jejich snaha není úplně nejlepší. Většinou jsou to ale anonymní lidé, profily vytvořené na Facebooku jen proto, aby mi mohli napsat.

Setkala jste se s projevy islamofobie i v běžném životě, mimo sociální sítě a internet?
Ony se reakce na internetu někdy promítají i v běžném životě. Třeba v případě mé školy, kterou někdo ponižoval proto, že tam studuje muslim. S reakcemi na internetu jsem počítala od chvíle, kdy jsem si dala na Facebooku svou profilovou fotku. Lidé pod vlivem emocí reagují jinak, možná i trochu radikálně.

A stává se, že by na vás někdo pokřikoval na ulici nebo v autobuse?
Stávalo se to. Teď už ne, hodně se to zklidnilo. Nechci o tom moc mluvit, protože jsou to ojedinělé případy, a nechci, aby se česká společnost v médiích zobrazovala jako radikální, xenofobní nebo rasistická. Nebylo by to spravedlivé, protože pozitivních reakcí a podpory bylo mnohem více než případů, kdy na mě někdo zařval.

Průzkum agentury MEDIAN: Vztah a znalosti Čechů k muslimské minoritě

Takže Čechy nepovažujete za islamofobní národ?
Ne. Možná je to divné, když podle všech výzkumů jsou Češi na rozdíl od jiných evropských zemí více xenofobní nebo rasističtí. Myslím, že nemůžeme porovnávat Českou republiku například s Francií, kde žijí miliony muslimů. Češi potřebují zkušenost, poznat nějakého muslima. Neříkám, že jsou všichni muslimové svatí, ale je lepší, když člověk hodnotí věci podle své zkušenosti než podle toho, co slyší v médiích.

Myslíte tedy, že islamofobie vychází především z nevědomosti?
Nejhorší druh strachu je strach z neznámého. Všichni se bojí neznámého, i muslimové. Není to jenom záležitost Čechů.

Šátek je možná poslední věc, která by ženy trápila

Je naopak nějaká vlastnost, kterou máte na Češích ráda?
Je jich hodně. Češi jsou pracovití, váží si svého času a smysluplně ho využívají. Co se týče celé České republiky tak to, že tu je spravedlnost, svoboda a demokracie. To jsou důvody, proč tady chci dále žít.

S jakými předsudky vůči muslimům a islámu se u Čechů nejvíce setkáváte?
Osobně se nejvíc setkávám s tím, že jelikož nosím šátek, tak jsem zotročená žena a chudinka. Několika lidem jsem to vysvětlovala, ale přeci jenom věří víc médiím nebo knížce Bez dcerky neodejdu (bestseller Američanky Betty Mahmoodyové o životě v Íránu, pozn. red.) a na základě toho hodnotí všechny muslimky. Doufám, že boj o ženská práva půjde tou správnou cestou a že se nebude neustále bojovat o hlavu ženy. Na světě existuje plno muslimských žen, které trpí různými nemocemi, migrací, válkami a různými společenskými problémy. Takové problémy by se podle mě měly řešit. Šátek je možná poslední věc, která by ženy trápila. Nejsem zastánkyně toho, aby každá žena nosila šátek. Pokud ho chce nosit, ať ho nosí, pokud ne, ať ho nenosí. Neznamená to, že není muslimka. Šátek není náboženský symbol, jinak by ho nosili i muži. Je to symbol identity.

Změnil se postoj Čechů k muslimům v souvislosti s migrační krizí a vznikem protiislámských hnutí a stran?
Ještě před rokem 2015, kdy to všechno vypuklo, jsem si ničeho nevšímala. Lidé se na nás dívali jako na cizince. Uprchlická krize a politické strany vzbudily v lidech velký strach. Bylo to období, kdy všude na světě byly volby, a politici potřebovali strach, aby dosáhli svého prospěchu. Teď, když volby skončily, už tolik neslyšíme o uprchlících, sebevražedných atentátnících nebo tajných teroristických buňkách.

Takže se podle vás situace za poslední půl rok, rok uklidnila?
Hodně se to uklidnilo. Spousta lidí si uvědomila, že to byl pouhý strašák.

Dospěly někdy výhrůžky nebo nadávky do fáze, kdy jste se opravdu bála?
Byly chvíle, kdy jsem se bála. V Teplicích ne, lidé jsou tady na muslimy zvyklí. Když měl někdo tendence být radikálnější, byli to hlavně lidé mimo Teplice. Ale říkala jsem si, že jsem si tuhle cestu vybrala a nedalo se dělat nic jiného, než lidem vysvětlovat věci, které nechápou. Věřila jsem, že jsou tady dobří lidé a těch zlých je opravdu málo.

Přibyly s vaší angažovaností i útoky na vaši rodinu?
Když se můj táta také nějakým způsobem angažoval, přišly mu někdy zprávy typu: „Uklidni svoji dceru.“ Když vypukla kauza prosetické školy (tablo prvňáků teplické ZŠ Teplárenská vyvolalo na Facebooku nenávistné reakce, pozn. red.), mezi prvňáky byla na fotce jedna z mých sester. To byl možná důkaz toho, že v Česku není problém zahalená žena nebo někdo, kdo se prezentuje jako muslim, ale to, že někteří lidé jsou natolik ovlivnění, že jsou schopni poslat šestileté dítě do plynu. Jsem ráda, že se to začalo řešit.

Vnímala jste útoky na děti osobněji, když mezi nimi byla i vaše sestra?
My jsme s ní o tom nikdy nemluvili. Možná o tom doteď neví. Přeci jenom je to prvňák a nerozumí tomu, co se děje na Facebooku a internetu. Nechceme, aby se v tomto věku trápila nějakými světovými problémy a aby jednoho dne špatně vzpomínala na českou společnost.

Chcete se nadále angažovat v občanském životě?
Ráda bych v tom pokračovala. Myslím, že je to potřeba a doufám, že když se nebudu angažovat já, tak se bude angažovat někdo jiný z mé generace.

80 let od atentátu na Heydricha

27. 5. 1942 provedli českoslovenští parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora na území Čech a Moravy Reinharda Heydricha.

Šedivý: Hledal jsem na přehlídce Gerasimova. Je zraněný, nebo ho Putin odstavil?

  • Nejčtenější

Šéf dopravní skupiny BusLine a syn herce Vyskočila se zastřelil

Šéf dopravní skupiny BusLine Jakub Vyskočil spáchal v noci sebevraždu. Podle zdrojů iDNES.cz se zastřelil a zanechal po...

Západ chystal invazi do Ruska, bráníme bezpečí vlasti, řekl Putin na přehlídce

Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí v Moskvě přednesl při příležitosti 77. výročí porážky nacistického Německa...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sebrali nám moře, štkal Orbán. Chorvatsko si předvolalo maďarského ambasadora

Chorvatsko v úterý vzneslo diplomatický protest proti výroku maďarského premiéra Viktora Orbána. Ten odmítavý postoj...

Tajemství dopisu na rozloučenou. Co bylo za sebevraždou šéfa dopravního impéria

Premium Když v neděli večer ukončil výstřelem z pistole svůj život Jakub Vyskočil, majitel jedné z největších dopravních firem...

Putin je k smrti vyděšený, míní Kyjev o projevu. Zkresluje historii, řekl Fiala

Ruský prezident Vladimir Putin a jeho generálové zrcadlí fašismus a tyranii z doby před sedmasedmdesáti lety. V pondělí...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

  • Další z rubriky

Na weby ŘSD útočí hackeři. Bezpečnost na dálnicích i v tunelech neohrozili

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) se v úterý ráno stalo terčem kybernetického útoku, nyní je nedostupný web ŘSD i...

Kraje chtějí od Rakušana kvůli uprchlíkům aktuální data, ve hře má být i dávka

Výsledek úterní schůzky hejtmanů s ministrem vnitra Vítem Rakušanem kvůli řešení uprchlické krize a přerozdělování lidí...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hrad po dvou měsících ubytoval sedm uprchlíků. Chystá byt pro pět dalších

Kancelář prezidenta republiky v polovině března slíbila, že ubytuje v objektu takzvané Klárovy vily Na Opyši uprchlíky...

Balkán se kvůli Ukrajině nesmí cítit odstrčený, řekl Fialovi rakouský kancléř

Český premiér Petr Fiala v úterý jednal s rakouským kancléřem Karlem Nehammerem v pražské Kramářově vile. Politici...

Týden plný cen od LOVI
Týden plný cen od LOVI

Soutěžte s námi po celý týden o krásné výherní balíčky pro svoje zlatíčka.

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Bez nebezpečných injekcí do penisu si dnes nic nevyděláte, říká pornoherec

V posledních letech se ve videích pro dospělé objevuje další nerealistický prvek – hodiny trvající erekce. Pornoherec a...

Památka na sověty. Turkmenistán hodlá jednou provždy uhasit Bránu do pekla

Sovětští důlní inženýři podnikli v šedesátých a sedmdesátých letech řadu misí. Jejich expedice do Turkmenistánu v roce...

Eurovizi vyhráli Ukrajinci s písní pro matky, čeští We Are Domi nezaujali

Na šedesátém šestém ročníku mezinárodní pěvecké soutěže Eurovize, který se letos konal v italském Turíně, zvítězil...

Nešvar z devadesátých let se vrací. Turisté na místě zjišťují, že bydlí jinde

Premium Nešvar z devadesátých let se vrací. Turisté si zaplatí zájezd v zahraničí, přijedou do hotelu a teprve na jeho recepci...