1. Islám je jen jeden a všude stejný
„... u nás začnou muslimové šikanovat obyvatelstvo, považují to totiž za správné. Z hlediska islámu je totiž správné znásilňovat nemuslimky, vraždit nemuslimky, okrádat je, či mlátit na ulicích. Islám je jen jeden a všude stejný.“ Otto Novák v diskusi iDNES.cz
Zřejmě nejzákladnějším mýtem, od kterého se do značné míry odvíjí i všechny ostatní, je ten, že je islám neměnná entita a muslimové stejnorodá masa. Podobně jako křesťanství má však i islám mnoho podob a výkladů, které se od sebe velmi liší.
Seriál iDNES.cz  O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach. Portál iDNES.cz proto připravil seriál, jenž tuto rozmanitou minoritu alespoň trochu přibližuje. |
„Do kolonky muslim tak může stejně dobře zapadnout úspěšný americký
akademik nebo podnikatel, ale také pologramotný fanatik v Afghánistánu,“ vysvětluje přední český arabista Bronislav Ostřanský z Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Házení muslimů do jednoho pytle, obzvláště v dnešní geopolitické situaci, tak podle něj působí spoustu problémů.
Podobné zjednodušení nicméně používají i někteří politici, významné osobnosti i řada novinářů, což celý problém umocňuje. Například prezident Miloš Zeman už v roce 2011 mluvil o muslimských zemích jako o „anticivilizaci táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii, v níž žije na dvě miliardy lidí a je financovaná dílem z prodeje ropy a dílem z prodeje drog“.
Jenže mezi severní Afrikou a Indonésií najdeme desítky muslimských států, které k výkladu islámu a jeho začlenění do veřejného života přistupují naprosto odlišně. Například Tunisko je i optikou západních standardů považováno za svobodnou zemi. Ženy se tam účastní veřejného života, míra sekularizace zašla pozoruhodně daleko a islám je tam spíše soukromou věcí konkrétního muslima.
Vedle zemí jako Tunisko však skutečně existují muslimské státy, které jsou západnímu vnímání společnosti na hony vzdálené. „Například Saúdská Arábie nemá ani vlastní ústavu. Víte proč? Protože jim přeci stačí Korán. A to prosím není vtip,“ poukazuje Ostřanský na obrovské rozdíly mezi zeměmi.
A nejde jen o státy, stejné je to i s jednotlivými výklady islámu, které jsou rozkročeny od těch radikálních až po liberální. Na extrémním pólu stojí salafismus. Jde o proud, který je sice menšinový, ale zato se nejrychleji rozmáhá. Mimo jiné proto, že do něj aktuálně pumpuje peníze zmíněná Saúdská Arábie.
„Salafisté jsou přesvědčeni o tom, že když muslimové někam přijdou, mají tam zavádět svá vlastní islámská pravidla. Právě s tímto proudem islámu se nejčastěji pojí zprávy v černé kronice o šaríatských zónách, šaríatských hlídkách či o třeba o tom, že muslimové odmítají v Německu posílat holčičky na tělocvik či na plavání,“ říká Ostřanský.
Zároveň ale dodává, že se k salafistům hlásí jen omezené množství muslimů. V Německu, kde žije pět milionů vyznavačů islámu, by mohlo jít řádově o tisíce lidí. A protože se v takovém počtu nemohou postavit většinové společnosti a jejímu aparátu, vytvářejí si vlastní ghetta a uzavírají se do nich. Někdy se tomu říká obrazně ghetto-islám.
Naproti tomu většina muslimů je podle oslovených odborníků, a často to zmiňují i muslimské náboženské autority, přesvědčena, že muslim má poslouchat ustanovení a zákony země, ve které žije, pokud tedy neprotiřečí jeho víře. A je jedno, jestli jde o egyptské, české, nebo německé zákony.
