S Muratem Temirovem jsme se setkali v polovině prázdnin v době, kdy jeho rodina řešila stěhování do nového bytu a odjezd do Ruska. Rozhovoru se účastnila i jeho manželka Muma a jejich malá dcera.
Kdy jste přišel do České republiky?
V dubnu 2003. Byl jsem do České republiky pozván jako novinář.
Proč jste odešel z rodné země?
V tomto ohledu nejsem typický emigrant, v mé vlasti na Kavkaze se mi žilo dobře. Dostal jsem ale šanci pracovat pro Rádio Svobodná Evropa, které má centrálu v Praze. Takže mohu říci, že si Praha tenkrát vybrala mě. A jak by řekl Kafka, drží mě svýma houževnatýma rukama už 15 let.
Bylo těžké zvykat si na zdejší život?
Díky práci v mezinárodní společnosti byla integrace do českého prostředí hladká a postupná. Samozřejmě ale existují rozdíly mezi životem na Kavkaze a v České republice. Hlavní rozdíl je v tom, že na Kavkazu jsou lidé mnohem vřelejší a emocionálnější. Pro mě to znamená komfortnější psychologické prostředí.
Co vám na České republice přijde sympatické?
Bezpečné prostředí a dobrá infrastruktura. Klidný život pro bydlení s dětmi.
Muma: Miluji, jak lidé v metru, tramvaji vždy věnují pozornost dětem, říkají jim něco milého a hezkého. V Praze je navíc mnoho parků s dobrými dětskými hřišti. Ulice jsou zde čisté. Nevadí mi ani velký počet turistů. Líbí se mi, že zde existuje mnoho organizací, které pomáhají cizincům integrovat se do české společnosti. My jsme se například několik let účastnili projektu Rodina odvedle, měli jsme zájem se seznámit s českými rodinami, ale bohužel naše komunikace s nimi poté nepokračovala.
Seriál iDNES.cz  O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach. Portál iDNES.cz proto připravil seriál, jenž tuto rozmanitou minoritu alespoň trochu přibližuje. |
Co vám zde nejvíce chybí?
Kavkazské jídlo a moje rodina – matka, otec, sestra.
Muma: Mně kamarádi a vřelé sousedské vztahy. U nás doma máme tradici uvařit jídlo a to pak sdílet se sousedy. Ale tady cítím bariéru a obávám se, že naši sousedé by něčemu takovému nerozuměli, nechutnala by jim naše národní kuchyně nebo by nakonec jídlo vyhodili do koše kvůli nedůvěře. A druhý velký problém je, že zde nemáme rodinu – nemáme zde žádné babičky, tety, přátele, u kterých bychom mohli nechat naše dítě na hlídání. Tady můžeme počítat jen sami se sebou nebo s chůvou za peníze. A dobrou chůvu je těžké najít.
Kde v současné době pracujete?
Pracuji s různými neziskovými organizacemi na projektech pro novináře.
Plánujete se někdy vrátit zpět do Ruska?
Plánujeme se vrátit na Kavkaz, odkud pocházíme, ale nevíme kdy. Rozhodně se chci vrátit za rodinou.
Máte tři děti. Všechny se narodily v České republice?
Narodily se tu dvě nejmladší děti.
Jak se jim tady líbí?
Cítí se tady doma. O návratu zpět do Ruska s nimi nemluvíme. Ale snažíme se, aby se v obou zemích cítily dobře, znaly jazyky a respektovaly různé kultury.
Muma: Samozřejmě, že děti jsou zvyklé na život v České republice. Pokud se vrátíme do Ruska, budou si muset zvyknout na novou životní situaci.
Jsme velmi patriarchální národ
Národností se řadíte k Čerkesům. Máte nějaké zvyky, které se předávají z pokolení na pokolení a které stále dodržujete?
Určité zvyky udržujeme, hlavně co tyká respektu ke starším a chování v rodině. Čerkesové jsou navíc velmi patriarchální národ, v Česku určitě už taková společnost dávno není.
Muma: Ano, snažíme se zachovat naše čerkeské zvyky a tradice. Vždycky vstáváme, když někoho přivítáme. Nejprve podáváme jídla starším a pití mladším. Dětem na besídky do školy kupujeme speciální čerkeské kostýmy.
Jaký je život ve vaší zemi?
Stejně jako všude jinde jsou i v mé zemi sociální problémy, zejména nezaměstnanost. Kavkaz je multietnický region a občas tam jsou i problémy mezietnických vztahů.
Například?
Kavkaz je podobný Balkánu, problémy jsou u nás obdobné. Mezietnické hranice nejsou přesně určeny, a na to konto vznikají teritoriální konflikty. Navíc Kavkaz patří mezi regiony s nejhustší populací v Rusku, přichází k nám lidé z různých oblastí. Problém etnik v této oblasti se bude do budoucna zvětšovat, neboť Moskva jej v současné době neřeší.
Jste zde v kontaktu s jinými Čerkesy?
Ano. Založili jsme Čerkeskou kulturní asociace v Praze a doufáme, že navážeme kontakt s Čerkesy v sousedním Německu. Chceme naučit naše děti tančit a náš rodný jazyk, aby se naše kultura rozvíjela i zde. Chceme se účastnit českých kulturních festivalů, abychom seznámili lidi s naší kuchyní, tancem, písněmi, lidovým uměním a řemesly.
Dokážete odhadnout, kolik vás zde žije?
Kolem několika desítek našich krajanů, navíc několik studentů.
Věřící jsou všichni, i ateisté
Jak důležitá je pro vás víra?
Islám a víra jsou pro mě moc důležité, snažím se dodržovat všechny předpisy islámu. Víra pro každého člověka by měla být určujícím faktorem života. Odmítnutí víry je samo o sobě skeptickou variantou víry. Takže můžeme říci, že všichni lidé jsou věřící, ale věří různým způsobem.
Muma: Víra je podle mne způsob života. Ve skutečnosti každá víra je vlastně žít upřímně a konat dobro. V rámci naší víry se snažíme dodržovat islámské svátky.
Murat Temirov (47)
|
Ranilo by vás, kdyby vaše děti v budoucnosti islám z jakýchkoli důvodů přestaly praktikovat?
Doufám, že moje děti nebudou mít důvod, kvůli kterému by opustily svou víru. Nechtěl bych, aby moje dítě změnilo víru, nebo ji dokonce odmítlo a žilo jako ateista.
Muma: S dětmi o víkendech navštěvujeme mešitu, aby měly vztahy s jinými muslimskými dětmi, naučily se trochu arabsky a uměly modlitby. Netlačím na ně, proto si nemyslím, že budou mít důvody ustoupit od víry.
Byl jste vychováván odmalička v muslimské víře?
Samozřejmě že ne. Všichni jsme žili v Sovětském svazu, tenkrát bylo zakázáno zmiňovat někde svoji víru. A i když je teď Rusko jiná země a o víře můžeme mluvit otevřeně, mladým lidem stále hrozí nebezpečí, když někde uvedou svoji muslimskou víru. Policie je může obvinit z extremismu. Moji rodiče stále neumí dělat namáz (povinné denní modlitby, pozn. red.). Do mešity jsem poprvé vešel až tady v Česku.
Muma: Moje matka byla učitelkou na vysoké škole. Nikdy nenosila šátek, nemodlila se pětkrát denně či během ramadánu nedodržovala půst, ale v srdci se vždy považovala za muslimskou ženu. Jako malým nám četla modlitby z Koránu. Tehdy jsem si začala zapamatovávat arabská slova, ale nevěděla jsem, jaký mají význam. V 90. letech minulého století mladí lidé na Kavkaze začali objevovat islám a dodržovat pravidla náboženství. Se sestrou jsme se naučily dělat namáz, začaly dodržovat půst v ramadánu a navštěvovat mešitu v pátek nebo na islámské svátky.
Je každý Čerkes muslimem?
Někteří Čerkesové jsou křesťané. Víra a národnost jsou důležité pro komunikaci. Já osobně si ale například nevybírám kamarády podle jejich náboženství. Beru víru jako svoji osobní záležitost a to respektuji i u ostatních. Můžu říci, že pro Čerkese je víra méně důležitá než jejich vlastní identita. Já osobně to mám naopak, preferuji víru před nacionální identitou.
Co muslim, to terorista. Experti vyvrátili mýty a polopravdy o islámu |
Co si myslíte o současné náladě ve společnosti v České republice a jejím spíše negativním naladění vůči islámu?
Česká veřejnost je podle mého názoru politicky nezralá a z toho důvodu se stává předmětem manipulace podvodníků, a to i ve vztahu k postoji vůči islámu. Muslimové v České republice podle mých údajů činí jen 0,05 procenta populace, takže nemají žádný vliv na veřejný život. Bojkot, zejména pana Okamury, islámu, považuji za absurdní. Ovšem část občanů na tohle slyší. A takoví lidé pak dostávají za tyto názory politické body. To není moc fér.
Je pro mě jen divné, že nad cizinci zde někdo takto spekuluje. Česko je monoetnická země. Cizinci zde neohrožují českou kulturu a sociální systém. Ve Francii je to mnohonásobně horší.
Muma: Mně osobně se nelíbí, když jsou na ulicích plakáty „Ne islámu, ne terorismu“. Nejsou to synonyma. Občas lidé v diskusích na internetu píší, že nechtějí, aby ženy nosící hidžáb žily v jejich domě. To je velmi urážlivé. Muslimské ženy udržují dům čistý a pohostinný. V islámu je soused brán jako blízký a velmi drahý člověk. A já osobně bych nikdy nijak svému sousedu neuškodila. Češi nemají důvod se bát muslimů, tito lidé přicházejí s mírem a přátelstvím.
Myslíte si, že lidé takto reagují kvůli migrantům, kteří míří do Evropy?
Myslím, že je to důsledek hysterie v médiích a chování jednotlivých politiků. Některé politické síly využily toto téma k tomu, aby změnily stávající politické uspořádání v rámci vnitroevropské politiky. Od začátku migrační krize přišly do 740milionové Evropy méně než 2 miliony lidí z různých koutů světa a jejich účast na trestné činnosti v místech jejich koncentrace je mnohem nižší než tamní průměr.
Žádné náboženství samo o sobě není agresivní
Považujete Čechy za islamofoby?
Nemůžu mluvit za celou českou společnost. Myslím, že mezi Čechy mohou být latentní islamofobové. Agresivně se obvykle Češi nevyjadřují, necítím nějaký tlak od české společnosti. Možná má někdo strach, ale rozhodně strach Čechů v současné době neovlivňuje můj život. Nikdo zatím nechce zaútočit na mešitu, do které chodíme. Ale to je možná tím, že ta mešita sídlí vedle policie.
Muma: Otevřenou islamofobii v České republice jsem nikdy na vlastní kůži nepocítila, možná ale proto, že nevypadám jako typická muslimská žena. Když jsem se nedávno koukala na inzeráty na byt, nikde nebylo uvedeno, že by nechtěli muslimy. Zatím (smích).
Myslíte, že existuje nějaké univerzální řešení na islamofobii?
Když političtí manipulátoři přestanou využívat strach lidí pro své politické cíle, veřejnost tak zapomene na islamofobii. Je to spíše fenomén mediální a je obvykle nejvíce sdílen těmi, kteří se s islámem nikdy nesetkali. Řekl bych, že něco takového se děje právě v České republice.
Válečným zpravodajem v ČečenskuMurat Temirov působil jako zpravodaj Rádia Svobodná Evropa a dalších médií v druhé čečenské válce. „Byl jsem zasažen lhostejným postojem armády k životu civilního obyvatelstva. Armáda je připravena zničit vše živé, aby podala zprávu o úspěšném dokončení úkolu. To se týká jakékoli národní armády bez rozdílu. Humánní armády a humánní bomby neexistují,“ podotkl. |
Setkal jste se někdy s islamofobií v zahraničí?
Nejvíce v Rusku.
Jaký je váš postoj k jiným náboženstvím? Tak jako někdo má strach z islámu, nemáte například obavy z křesťanství?
Samotné náboženství nemůže být agresivním faktorem. Pokud se některé země, které jsou považovány za křesťanské nebo židovské, chovají agresivně proti islámským zemím, náboženství s tím nemá nic společného.
Muma: V náboženství osobně nevidím žádné nebezpečí, pokud se samo o sobě nestává manipulátorem k zastrašování. Mám kamarády různých náboženství, blahopřeji jim k svátkům a respektuji jejich víru.
Češi se často domnívají, že se islám týká jen arabských zemí. Nepovažují vás někdy za Araba?
Nepamatuji si takový případ, ale často mě považuji za Žida. Zejména když si nasadím klobouk a jdu na procházku do Starého Města.
Vaše žena nenosí šátek a nezakrývá si tvář. Setkal jste se někdy s tím, že by to nějakému muslimovi vadilo?
To vadí jen mně. Muslimové jsou velmi delikátní a o cizí ženě nikdo nesmí mluvit. To je proti islámu a nikdo to nikdy nedělá.
Muma: Samozřejmě si pokrývám hlavu, ruce a nohy, když jdu do mešity. Proto jsem nikdy kvůli něčemu takovému nebyla kritizována. V běžném životě se radím s manželem. Vždy si s ním vybírám oblečení tak, aby se mu líbilo, jak vypadám.
Orientalista Bronislav Ostřanský a sociolog Daniel Prokop v Rozstřelu:
