V průzkumu, jehož se na přelomu května a června zúčastnilo 817 lidí, portál iDNES.cz zmapoval, jak se lidé staví k muslimům žijícím v Česku. Zda o nich mají přesné informace a jaké k nim zastávají postoje.
Sonda ukázala, že otevřený postoj má k muslimům jen třetina Čechů. Zbytek k nim chová smíšené až negativní pocity a výrazněji se kloní k omezování jejich práv téměř ve všech oblastech.
Seriál iDNES.cz  O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach. Portál iDNES.cz proto připravil seriál, jenž tuto rozmanitou minoritu alespoň trochu přibližuje. |
Osobně nějakého muslima zná a pravidelně se s ním stýká pětina lidí. Nejčastěji jsou to kolegové v práci nebo sousedé. A právě tito respondenti mají k muslimům nejvstřícnější postoj. Méně by jim například vadil partnerský vztah jejich potomka s muslimem, muslimský kolega, lékař, soused či spolužák jejich dětí.To, do jaké skupiny bude člověk patřit, silně ovlivňují dva faktory – přesnost informací, které o českých muslimech má, a také zda některého z nich zná osobně. Vztah k muslimům samozřejmě ovlivňují i věk, dosažené vzdělání či politické postoje, ale významnou roli hraje právě vlastní zkušenost.
Podobný trend, ač ne v tak velké míře, je vidět i u těch, kteří navštívili zemi, kde je islám převažující náboženství. Takových lidí byla mezi respondenty třetina a nejčastěji cestovali do Tuniska, Egypta a Turecka.
„Osobní znalost může trochu demytologizovat muslimy a vést k tomu, že si je člověk neztotožňuje jen s Araby a nedělá tolik generalizace ohledně islámského fundamentalismu. Ale není to na druhou stranu zase tak, že by osobní zkušenost vedla k úplné liberalizaci postojů,“ vysvětluje Daniel Prokop, analytik společnosti Median.
Lepší muslim kolega, spolužák či lékař než muslim soused
Průzkum ukázal, že většina Čechů by se muslimovi ve svém okolí raději vyhnula. Mnoho z nich nicméně rozlišuje, kde jsou ještě ochotni je tolerovat.
„Čechům a Češkám převážně nevadí setkávat se s muslimy na veřejných místech, v práci či ve školách. Naopak více negativně vnímají přítomnost muslimů v blízkosti místa, kde bydlí, ať již jde o čtvrť, či přímo místo bydliště,“ uvedla agentura Median.
Za souseda by muslima, muslimku nebo muslimský manželský pár s dětmi nechtěla téměř polovina lidí. Naproti tomu soused křesťan či žid by vadil jen sedmi, respektive devíti procentům dotázaných.
S tím však moc nejde dohromady skutečnost, že zároveň většina lidí upřednostňuje, aby muslimové v Česku žili ve společnosti rozptýleně mezi ostatními Čechy než izolovaně. Aby se uzavřeli ve svých komunitách, kde by žili odděleně, si totiž přeje jen 18 procent účastníků průzkumu.
Přibližně polovině lidí by také vadilo, kdyby byl muslim jejich lékařem. Nejmenší počet respondentů by měl naopak problém s tím, že by jejich dítě chodilo do stejné třídy s muslimským dítětem (35 procent) a kdyby byl muslim jejich kolegou v zaměstnání (také 35 procent).
Jen dvě pětiny respondentů by umožnily muslimům žádat o české občanství. A pokud jde alespoň o trvalý pobyt, za nejzásadnější podmínky pro jeho získání označují respondenti trestní bezúhonnost (65 procent), znalost českého jazyka (62 procent) a stálé pracovní místo (50 procent).
Kdo ví, jací jsou čeští muslimové, méně se jich obává
Z průzkumu také vyplynulo, že čím přesnější informace lidé o českých muslimech mají, tím k nim zastávají vřelejší postoj a naopak. Například mezi těmi, kdo si myslí, že většina muslimů v České republice má jen základní vzdělání, je přes osmdesát procent těch, kteří k nim chovají negativní pocity.
Podle dostupných údajů, jako bylo například sčítání lidu v roce 2011, má však polovina českých muslimů středoškolské vzdělání a 35 procent z nich dokonce vysokoškolské.
Muslimové v ČeskuHlavní zjištění průzkumu agentury Median pro iDNES.cz
|
„Lidé, kteří mají takto nepřesné představy, předpokládají, že muslimové nemají pro Česko přínos a spojují si nízké vzdělání s opozicí vůči hodnotám západní střední třídy. Naopak mezi těmi, kdo předpokládají vyšší vzdělanost muslimů v Česku, je otevřenost výrazně vyšší,“ dodává Prokop.
Opomenout samozřejmě nelze ani demografické údaje, které také hrají významný vliv. Vůči muslimům jsou výrazně uzavřenější lidé starší 45 let a lidé s nižším vzděláním, u nichž obavy z muslimů v drtivé většině převládají.
„Není to tak, že by byli nutně hloupější. Může to být důsledek vyšší konzervativnosti, ale také toho, že se tito lidé více obávají nových trendů ve společnosti a kladou důraz na pořádek spíše než na osobní práva. Jsou více autoritářští, netěží osobně z migrace a volného pohybu, méně znají muslimy osobně a mají bulvárnější zdroje,“ popisuje tuto skupinu respondentů analytik.
Naopak mezi vysokoškoláky a lidmi pod 35 let je těch, kdo jsou k muslimům v Česku nakloněni, mnohem více. V nejmladší kategorii, tedy mezi lidmi od 18 do 24 let, sympatie k muslimům dokonce převládají.
Průzkum také ukázal, že ačkoli má řada lidí na české muslimy velmi vyhraněný názor, jen málokdo se osobně setkal s nějakou jejich náboženskou či kulturní aktivitou. Takových je mezi dotázanými jen patnáct procent.
Muslimy nejčastěji odmítají voliči SPD, KSČM, ANO a ČSSD
Svou roli hrají samozřejmě i politické názory respondentů. Asi nepřekvapí, že mezi voliči SPD, tedy strany, jež se vůči migrantům nejvíce vymezuje, je 91 procent těch, kteří mají k muslimům negativní vztah. Podobné je to i v případě příznivců KSČM. Za nimi následují voliči hnutí ANO, kde sympatie k muslimům chová jen 23 procent respondentů, a voliči ČSSD, kde jim je nakloněno 32 procent dotázaných.
Nejvíce lidí, kterým muslimové nevadí, se najde mezi voliči TOP 09 (68 procent), KDU-ČSL (57 procent), Pirátů (55 procent) a STAN (50 procent). U většiny z těchto stran také nejde o žádné překvapení, snad s výjimkou lidovců, kteří bývají považováni za poměrně konzervativní stranu. „Jsou konzervativní, ale ne autoritářští a národně uzavření,“ myslí si Prokop.
Pro ty, kdo mají k muslimům výhrady, většinou nehraje roli, jestli pocházejí z arabských zemí, z dalších islámských států, z Balkánu nebo postsovětského prostoru. O něco menší, avšak stále významný počet lidí má nicméně strach z českých konvertitů, kteří přešli na islámskou víru. Podle Prokopa je za tím zřejmě obava z jejich možné radikalizace.
„Zajímavé mi přijde zjištění, že nejmenší obavy máme z lidí, kteří se narodili v muslimské rodině žijící v Česku. Na to se lze dívat i pozitivně – jako na pocit, že u druhé a třetí generace imigrantů z muslimských zemí může dojít k úspěšné integraci,“ dodává k tomu analytik.
Pětina lidí by muslimům odepřela takřka všechna práva
Fakt, že většina Čechů nemá k muslimům příznivý postoj, se projevil i v odpovědích na otázku, co by respondenti vyznavačům islámu v Česku dovolili.
Nejvíce lidí se stavělo proti tomu, aby tu muslimové mohli stavět mešity a zřizovat vlastní školy. Proti tomu se shodně ohradilo 77 procent dotázaných. Většina lidí také nechce, aby muslimové mohli v Česku dodržovat tradice spojené s jejich vyznáním a kulturou, sdružovat se v mešitách a komunitních centrech či žádat o české občanství.
Část respondentů se postavila i proti tomu, aby muslimové mohli vyznávat islámskou víru, volit, pokud získají české občanství, nebo dokonce uzavírat sňatky s Čechy.
„Opozice vůči vzniku islámských institucí a snaha o omezení kulturní koncentrace a politické moci je možná z části pochopitelná. Ale v Česku se odmítání muslimů neprojevuje jen v popírání politických ústavních práv, ale u části společnosti i v popírání některých základních lidských práv. V průzkumu jsme objevili skupinu asi dvaceti procent opravdu silných odmítačů, která by muslimovi v Česku nedala vlastně žádná práva,“ říká Prokop.
Pokud jde o tolikrát omílané zahalování muslimských žen, rozlišují respondenti konkrétní druh oděvu. Přibližně 85 procent lidí si nepřeje, aby mohly na veřejnosti nosit nikáb či burku, tedy oděv, který zahaluje celé tělo s výjimkou očí. Naproti tomu téměř polovině lidí nevadí hidžáb, který kryje jen vlasy, krk a poprsí a nikoliv obličej.
