Přesný počet muslimů v Česku je velkou neznámou. I mnoho odborníků se raději spokojí s vyjádřením typu: „Není jich mnoho“, než aby zabíhali do detailů. Oficiální zdroje jim totiž příliš nepomáhají. Například v rámci sčítání lidu v roce 2011 uvedlo 1 921 obyvatel jako svou víru islám a dalších 1 437 se přihlásilo k Ústředí muslimských obcí. Dohromady tedy 3 358 muslimů.
Jenže je tu problém, téměř polovina všech obyvatel České republiky, přes 4,6 milionu lidí, nechala tuto nepovinnou kolonku s vyznáním prázdnou. Kolik z nich bylo muslimů, nikdo netuší. O něčem vypovídá i skutečnost, že ke smyšlenému řádu rytířů Jedi z populární filmové série Star Wars se přihlásilo pětkrát více lidí než k islámu, konkrétně 15 055.
A navíc jde už o sedm let staré zprávy. „Poslední údaje jsou ty z roku 2011. Žádné jiné informace k tomuto tématu bohužel nemáme,“ říká k počtu muslimů v Česku Tomáš Chrámecký z Českého statistického úřadu (ČSÚ).
Experti na českou muslimskou populaci se tak musí spokojit s odhady a vlastní zkušeností. A většinou se shodují na tom, že v současné době zde žije přibližně 22 tisíc muslimů, kteří se do Česka přistěhovali, nebo se tu již narodili.
Seriál iDNES.cz  O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach. Portál iDNES.cz proto připravil seriál, jenž tuto rozmanitou minoritu alespoň trochu přibližuje. |
O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach. Portál iDNES.cz proto připravil seriál, jenž tuto rozmanitou minoritu alespoň trochu přibližuje.
Větší počet muslimů začal do země přicházet za minulého režimu, zejména po druhé polovině 50. let. V tu dobu se totiž Československo stalo důležitým partnerem „pokrokových arabských režimů“, které svou zahraniční politiku výrazně orientovali na Sovětský svaz. Od 60. do 80. let tak v Československu studovaly stovky studentů ze spřátelených islámských zemí (například Sýrie, Iráku nebo Palestiny), z nichž někteří zde zůstali natrvalo a založili rodiny.
Po otevření hranic v roce 1989 začalo do země proudit stále více cizinců, mezi nimi i muslimové. Mnozí získali povolení k dlouhodobému i trvalému pobytu a někteří i české občanství.
Podle sociologa Daniela Topinky z Univerzity Palackého v Olomouci, hlavního editora knihy Muslimové v Česku, z níž tento článek do značné míry čerpá, je k počtu přistěhovalých muslimů třeba přičíst také české konvertity. Tedy etnické Čechy, kteří islám přijali za svou víru. Těch jsou v Česku podle Topinky řádově stovky.
Exkluzivní průzkum: Češi muslimy neznají, v rodině ani domě by je nechtěli |
Jejich důvody ke konverzi jsou různé, upozorňuje sociolog Karel Černý z Univerzity Karlovy v Praze. Jsou mezi nimi například takzvaní knižní konvertité. „Tedy jacísi hledači v různých nezápadních filozofiích, náboženských systémech, často zároveň přitahováni exotikou Orientu, kteří se dostanou i ke Koránu a islámu a zjistí, že to je to, co hledali,“ říká Černý.
Někdy také Čechy k islámu přivede seznámení s konkrétním muslimem, dalším důvodem ke konverzi může být podle Černého rebelie. „Ostrakizovaní a odsuzovaní muslimové a odmítaný, kritizovaný islám, se mohou lidem stojícím v opozici vůči mainstreamu jevit jako ta pravá kontrakultura, jako alternativa vůči současnému řádu. Pokud by islám nebyl tak kritizován a očerňován, nepřitahoval by tolik tuto sortu lidí,“ myslí si Černý.
Není muslim jako muslim
Odhady počtu vyznavačů islámu se často liší i z toho důvodu, že je obtížné určit, koho lze za muslima vlastně označit. Mnoho z nich se o své víře veřejně nešíří a je pro ně spíše soukromou věcí. Korán předčítají a směrem k Mekce se při modlitbě sklánějí spíše v pohodlí vlastních domovů. A to ještě jen někteří.
Největší české kauzy a události spojené s muslimyPortál iDNES.cz vybral události spojené s touto komunitou, které vyvolaly největší ohlas. Kázání a střelba v brněnské mešitě
Panika na Staroměstském náměstí
První Češi obvinění z terorismu
|
„U nás je taková představa, že muslim rovná se zbožný, bigotní či fanatický. Tedy, že muslim je buď horlivý, nebo žádný. To je naprostá hloupost. Máte tady mnoho muslimů, kterým je islám úplně ukradený,“ říká Bronislav Ostřanský z Orientálního ústavu Akademie věd.
Podobně situaci vidí i Topinka. „Převážná část českých muslimů se nezapojuje do aktivit islámských organizací, ale žije více privatizovanými formami víry,“ říká. Mnoho českých muslimů podle něj ostatně žije v místech, kde nejsou žádné mešity či modlitebny.
Podle Černého jsou dobrým příkladem třeba alžírští Kabylové, kteří do Česka začali přicházet v 90. letech. Ti sice pocházejí z berbersky hovořících muslimských komunit s tradicí svatých mužů marabutú, poutí k jejich hrobům a lidového islámu, ale sami sebe chápou jako protiklad většiny arabsky hovořících a poněkud zbožnějších Alžířanů.
„Kabylové jsou totiž sekulární, se zájmem o západní životní styl a kulturu, nepraktikují, pijí pivo a dokonce bez problémů jedí i vepřové. Jejich strategie je se zde oženit, podnikat a splynout s českou majoritou. Obloukem se vyhýbají nejen ostatním muslimům, ale speciálně alžírským arabsky hovořícím krajanům,“ vysvětluje Černý, jak je v Česku obtížné poznat, kdo je muslim. „Pro ně islám není důležitý ani jako náboženství, ani jako kultura, ale přesto jsou to migranti původem z převážně muslimské země,“ dodává.
Většina muslimů se u nás podle něj nijak nesdružuje a neorganizuje. A i ta menšina, která ano, tak činí spíše na základě společné etnicity, nikoliv z náboženských důvodů. „Jsou to krajané ze stejného regionu nebo vesnice, a proto cítí vzájemnou solidaritu se sdružovat,“ říká Černý. V Česku to podle něj platí například pro Afghánce.
Scházejí se kvůli pouštění draků, jídlu, zpěvu a tanci, tedy kvůli praktikování tradiční afghánské kultury. „Kultury, kterou jim fundamentalistický Tálibán, snažící se vymazat afghánskou tradici a kvůli kterému vesměs odešli, začal zakazovat jako neislámskou,“ popisuje Černý.
Stejné rozdíly panují i v přístupu českých muslimů k pravidlům, která jim ukládá islám, ať už jde o pravidelné modlení, zákaz pití alkoholu či konzumace vepřového. „Od snahy důsledně tato pravidla dodržovat, až po odmítání pojetí islámu jako nějakého podrobného návodu na každodenní život. Přičemž takoví muslimové v něm spatřují jako hodnotné jiné věci, například obecné etické principy říkající, jak být dobrým člověkem, či osobní až intimní vztah s Bohem bez nutnosti striktně praktikovat,“ dodává Černý.
Většina českých muslimů nejsou Arabové
Ukazuje se také, že jen menšina muslimů v Česku jsou Arabové, se kterými si mnoho lidí islám ztotožňuje nejvíce a podle jejichž postojů a tradic islám posuzuje.
„V Česku pochází přibližně tři pětiny muslimů z turkického sunnitského prostředí (z Turecka, Balkánu, střední Asie či Kavkazu, pozn. red.) a méně než čtvrtina muslimů pochází z arabského sunnitského prostředí. Nejedná se tedy o dominantní skupinu, která by utvářela převažující obraz islámu v České republice,“ upřesňuje Topinka.
Podíl mužů (69,5 procenta) a žen (30,5 procenta) lze usuzovat pouze ze zmíněného sčítání lidu z roku 2011. Z něj také vyplynulo, že přibližně třetina muslimů, kteří se ke své víře přihlásili, má vysokoškolské vzdělání, téměř polovina střední a jen šestnáct procent základní nebo žádné.
Dá-li se tedy vycházet z tohoto omezeném vzorku, dosahují čeští muslimové vyššího vzdělání než většinová populace České republiky. Vzdělání ukončené maturitou a vyšší má totiž 51 procent všech obyvatel ČR, zatímco u muslimů je to 69 procent.
„Údaje ze sčítání bych bral na jednu stranu s velkou rezervou, na stranu druhou je dost pravděpodobné, že čeští muslimové mají nadprůměrně vysoké vzdělání. Něco podobného pozorujeme prokazatelně třeba i ve Spojených státech. První výraznější migrace byla z arabského světa a šlo o vysokoškolské studenty, architekty, inženýry, lékaře a důstojníky, kteří se zde začali usazovat ještě před rokem 1989,“ říká Černý.
Migrace po sametové revoluci je podle něj již více různorodá, ale přesto její velkou část stále tvoří nadprůměrně vzdělaní lidé. Do země opět přichází mnoho studentů, nejen z arabského světa, ale třeba také z Íránu, Indonésie či Malajsie, dále také bohatí obchodníci či zaměstnanci nadnárodních korporací.
O něco hůře na tom muslimové byli v otázce nezaměstnanosti. V březnu 2011, kdy se sčítání lidu uskutečnilo, bylo bez práce 10,3 procenta muslimů, kteří se ke své víře přihlásili. Celková nezaměstnanost v České republice v té době dosahovala jen 9,2 procenta.
Česko nemá problém s radikálním islámem, tvrdí úřady
Islámský radikalismus sice patří k hlavním bezpečnostním rizikům, kterým Evropa na počátku třetího tisíciletí čelí, v Česku je však jeho hrozba podle předloňského vládního Auditu národní bezpečnosti velmi malá. Mezinárodní teroristické organizace zde podle dokumentu mají jen minimální zázemí pro svou činnost.
Mešity a modlitebny v Česku
|
„Málo početná a dobře integrovaná muslimská komunita v ČR nevykazuje četnější známky radikalizace. V zemi nedochází k vytváření takových sociálně vyloučených lokalit či paralelních společenských struktur, které by fungovaly jako zázemí pro teroristické aktivity,“ upřesňují autoři.
Podobnou rétoriku sdílí i ministerstvo vnitra. „V České republice nepůsobí salafistické sítě jako v jiných evropských zemích, ani zatím nelze předpokládat, že by zde radikální výklady islámu našly širší odezvu v rámci muslimských komunit,“ uvedl resort v červnu v nejnovější zprávě o extremismu.
Pro připomenutí, salafismus je radikální proud výkladu islámu, v němž panuje přesvědčení, že když muslimové někam přijdou, mají se tam snažit zavádět svá islámská pravidla. „Právě s tímto proudem islámu se nejčastěji pojí zprávy v černé kronice o šáriatských zónách, šáriatských hlídkách či třeba o tom, že muslimové odmítají posílat holčičky v Německu na tělocvik či na plavání,“ vysvětluje Ostřanský.
Podle mluvčího BIS Ladislava Štichy však mezi českými muslimy podobné tendence nejsou. „Jako celek se muslimové v České republice chovají korektně a umírněně a existují i náznaky jistých ‚samočistících‘ mechanismů, kdy drtivá většina členů této komunity odolává ojedinělým radikálům, kteří se pokoušejí pro svojí ideologii u nich získat podporu. O takové výjimečné jedince se pochopitelně BIS zajímá,“ říká mluvčí.
Zatím podle něj tito radikalizovaní jedinci zůstali zcela osamocení a ve svých pokusech neúspěšní. „BIS je samozřejmě bdělá a naši lidé dělají maximum, abychom měli přehled o všem, co by byť jen naznačovalo nějakou potenciální hrozbu pro bezpečnost České republiky,“ dodává Šticha.
„Největší šanci na zničení vztahů s muslimy mají islamofobové“
S hodnocením bezpečnostních složek souhlasí i Černý. Nicméně dodává, že problematický je v tomto ohledu nárůst islamofobie české společnosti po roce 2015 a konfrontační přístup českého státu, který mohou muslimové chápat jako nepřátelský.
Ať už jde o slovní útoky prezidenta Miloše Zemana vůči muslimům, neudělení registrace druhého stupně muslimské náboženské obci či podle Černého „nepochopitelný a spektakulární policejní zásah v mešitě na Černém Mostě“ v roce 2014 kvůli vydání překladu knihy Základy tauhídu (viz box).
„Problém je zde ten, že se dosud dobře integrovaní nebo dokonce asimilovaní čeští muslimové mohou v reakci na rostoucí konfrontaci a nedůvěru vůči majoritě i státu začít stahovat do izolace, do bezpečí svých etnických nebo náboženských komunit,“ říká Černý. Hrozí tak podle něj, že někteří zpřetrhají své dosavadní kontakty s lidmi z většinové společnosti, protože od nich stále častěji slyší různé narážky na islám a přestávají se cítit bezpečně ve veřejném prostoru, například v dopravě.
Rostoucí nevraživost vůči muslimům by tak paradoxně mohla české společnosti zadělat na konflikty s touto menšinou, ačkoliv v současnosti Česká republika platí za zemi, kde muslimové žijí s ostatními v souladu a bez obtíží.
„Kvůli ní bychom mohli mít problém i s větší radikalizací – ale vlastní výroby. Islamofobové ve veřejnosti i státních institucích by to spíše vydávali za důkaz toho, že měli odpočátku pravdu, nicméně jejich proroctví by se vyplnilo až zpětně v reakci na to, že bylo vůbec vyslovováno a že podle něj tolik lidí a institucí začalo jednat,“ dodává Černý.
