Jakou radu byste lidem v současné situaci koronavirové epidemie poskytl?
Doporučoval bych držet se co nejvíce přirozeného životního rytmu, tedy nenechat se touto situací příliš vykolejit. Snažil bych se dodržovat běžný cirkadiánní (biologický) rytmus, tedy mít dostatek světla, dostatek dobré potravy, dostatek bezpečných kontaktů a mít pravidelný pohyb. Ono se říká, že vojáci v první světové válce, když dlouho čekali, čistili si boty, to tedy znamená, že je dobré mít pravidelnou činnost a naplánovat si, co budu v tom dlouhém čase dělat.
Ale nedoporučuji sednout si k televizi a sledovat od rána do večera zpravodajství. Těch informací je příliš a je nutné udržovat určitý informačně-hygienický režim, nevěnovat tomu všeprostupujícímu tématu neustálou pozornost a snažit se ji odvést jinou činností. Je dobré si třeba i planě vymýšlet, co budeme dělat v létě a věnovat se pozitivním věcem, důležitá je i fyzická aktivita.
Současný stav nikdo z nás asi nezažil. Označil byste tuto situaci za vypjatou, která může psychiku vyzkoušet? Dá se to přirovnat třeba ke stresu při autonehodě, u které se také běžně nevyskytneme?
Záleží na každém z nás, jakou máme reaktivitu na tyto zprávy a tento pocit ohrožení. Je řada lidí, kteří budou zvýšeně citliví ke každé informaci, která se týká zdraví, je to určité míry ohrožení jejich integrity. S autonehodou bych to nesrovnával, protože autonehoda jako traumatická záležitost je rychlá, spíš bych to přirovnal k povodním. Byl to dlouhodobý stres, který teď začne přicházet, protože platí, že v době akutního stresu je člověk schopen fungovat, ale nevydrží to dlouho a vede to k rozvoji dalších potíží a vyčerpání rezerv.
Epidemie koronaviru |
Jak dlouho je člověk tento chronický stres, tuto nejistotu, schopen vydržet?
Bude to individuální. Jsou lidé, kterým stres a tato situace vyhovuje. Mám opravdu řadu lidí, kteří mi píšou, že se teď cítí dobře. Paradoxně tahle situace v nich vyvolala uklidnění a teď najednou vědí, co mají dělat, pomáhají, začali být užiteční a nacházejí si v tom to svoje.
A pak jsou lidé, kteří to nesou tíživě, mají strach o sebe, o rodinu, o blízké, o práci… Každý máme Achillovu patu jinde. Ale nemyslím si, že řešením je se jen zavřít a číst zprávy, a čekat, co se stane. Je nutné udržovat psychohygienu.
Často se teď mluví o panice. Zaznamenal jste v praxi, že by lidé opravdu propadali panice či úzkosti?
Počet akutních pacientů přicházejících na kliniku se teď snížil, ale očekávám, že to vydrží jenom krátkodobě. Co nám ale roste, je počet telefonických kontaktů, ať jsou to lidé noví, ale hlavně už lidé léčení, pacienti, kteří se bojí opustit domov a dojít si pro recept, či na běžnou kontrolu.
Nárůst telefonátů je asi o dvě stě procent. U mnoha lidí může tahle situace vyvolat i to, že dojde ke znovuvzplanutí jejich onemocnění. Ale nezaznamenali jsme, že by někdo přišel s panickou poruchou. Měli jsme jednoho pacienta, který se pokusil o sebevraždu a jako důvod uváděl vztah ke koronavirové infekci.
Co lidem po telefonu radíte?
Snažíme se jim zaprvé poradit informační zdroje, aby si našli zdroje racionální, většinou odkazujeme na web ministerstva zdravotnictví a samozřejmě jim dáváme instrukce, že v případě, kdyby se necítili dobře a měli různé příznaky, kam se obrátit, koho kontaktovat.
V těchto dnech se dají u lidí pozorovat dvě nejčastější reakce na současný stav. Buď trochu panikaří, bojí se o práci, zdraví, jak zaplatí hypotéku, ale zároveň apelují na druhé a jejich odpovědnost, nebo bývají lhostejní. O čem tyto dva protipóly přístupy o nás vypovídají?
Tato stresová situace často odkryje řadu osobnostních dispozic, které člověk má, a dojde možná i k uvolnění nějakých hranic, které člověk běžně nevyjadřuje ke stavu ve společnosti nebo k okolí. Může to spustit až animální reakce, někdy se mluví i o bezradnosti, kdy člověk reaguje agresivně, když si neví rady. Hezky mluvila paní doktorka Holmerová, jak ještě daleko obtížnější to je pro lidi vyššího věku, jak se v tom vyznat, v informacích, které se valí…
Člověk, který denně dostane dvě stě e-mailů, umí s touto situací zacházet, ale tito lidé můžou mít problém. Správně jste zmínila i ty existenční věci, jako je právě splácení hypotéky. Je mnoho lidí, kteří jsou teď ohroženi, jejich podnikání nebo splácení, to nelze podceňovat, neboť je to další ze silných stresových faktorů, které na lidi působí. Ale všichni jsme na jedné lodi, nikdo neví, jak to bude dál, a pevně doufám, že stát dá garance, že se o lidi postará.
Pro většinu lidí je tato situace vytržením z rutiny. Přišli o možnost provozování koníčků, lidé jsou doma, uvrhá je to do nejistoty. Jsou to přehnané reakce nebo to má skutečně tak devastující účinky na lidskou psychiku? Někdy to vypadá, že tím, jak se máme dobře, už neumíme v krizové situaci fungovat.
Ano, bude to znít divně, ale i od toho jsou dobré krize. Říká se, že krize je moment, kdy se dají věci znovu nastavovat. Krize by měla sloužit k tomu, že se očistíme a jdeme dál a mnoho věcí si postavíme tak trochu jinak. Toto mi připadá, že je takový „wake-up call“ pro společnost, vidíme, jak jsme křehcí, zranitelní.
Uvědomujeme si, na jak chatrných nohách naše společnost stojí. To je věc, která také rezonuje na úrovni naší existence, každý to máme v sobě. Ono totiž přemýšlet nad tím, jestli budou ráno rohlíky, nebo ne, je něco docela jiného než přemýšlet nad tím, jestli pojedete na Mallorcu nebo na Maledivy. Každému současná situace brnká na existenční strunu a je pravda, že jsme velmi rozmazlená společnost.
Věříte, že by to skutečně mohlo mít na lidi a společnost pozitivní vliv? Že bychom začali rozlišovat, co je malichernost a co je podstatné? Že bychom si sáhli i tak hluboko, že bychom přemýšleli i nad tím úplným „základem“, třeba jak si obstarat potravu, jak svůj život vedeme?
No jasně že ano. Ten pojem „wake-up call“ může mít pro mnoho z nás obrovský význam. Vím, že to pro společnost nebude jednoduché, ale pro řadu lidí to může být nový impuls, lidi to trochu „srovná“. Situace má mobilizující efekt pro populaci a jde už jen o to, jak se celá věc uchopí.
Můžeme lidi strašit, nebo můžeme mluvit pozitivně, že jsme si uvědomili vlastní zranitelnost a řekneme si, co je důležité. Třeba i to, abychom byli jako jednotlivci soběstačnější. Že si uvědomíme, že naše spotřeba je obrovská. Co jsem měl možnost hovořit s přáteli, blízkými nebo svými pacienty, řada z nich si to uvědomuje.
Ještě bych se vrátila k té rutinně. Vojáci, policisté či zdravotníci mají konkrétní situace nadrilované a umějí reagovat. Co bychom se od nich mohli naučit?
To by spíš odpověděl armádní psycholog, ale myslím, že rutina a ukotvení je alfa a omega výkonu. Když to necháte takzvaně „rozpliznout“ a víte, že dnes nemusíte vstávat, úplně si rozhodíte biorytmus. Má to vliv na náladu, úzkosti. Je potřeba organismu nepřidávat stres, stačí jen to, že se za pár dní bude měnit čas a to pro populaci také bývá stresový faktor.
Nyní jsou pod extrémním tlakem zdravotníci, policisté, prodavači… Tělo dlouhodobě extrémní nápor nevydrží. Co může člověk udělat, když už je na konci svých fyzických i psychických sil? Může si i sám trochu pomoci?
Vyčerpání může mít i další dopady. Asi nejčastější problém, který chronický stres může přinést, je problém se spánkem. Jakmile toto začne, rozjede se kaskáda dalších psychických potíží, včetně poruchy nálady, úzkostí a podobně. Lidé by si měli hlídat zdravý a pravidelný spánek a pokud se jim po dobu týdne či čtrnácti dnů nespí dobře, i za cenu toho, že jim třeba praktický lékař předepíše hypnotika, aspoň si upraví spánek. To si myslím, že je velmi dobré.
Vystavení se stresu může rozvinout i myšlenky na sebevraždu. Lidé by měli vědět, že pokud se objeví takové myšlenky, měli by okamžitě kontaktovat lékaře.
Dnes jsme třeba pro všechny zaměstnance Všeobecné fakultní nemocnice připravovali konkrétní plán, kdy naše klinika poskytne servis v případě, že budou pomoc potřebovat. Přijde mi to nutné, abychom se o ně postarali. Čím déle tato situace bude trvat, tím bude lidí s potížemi přibývat.
Může tohle ovlivnit mezilidské vztahy a rodiny?
Určitě. Ono už stačí, jestli nejste zvyklí být spolu doma a najednou jste spolu zavření na jednom místě. Takže pokud v tom vztahu něco nehraje, ono se to v těchto zátěžových momentech vyvalí. U řady vztahů ale dojde k tomu, že se upevní, společně se postarají o rodinu. Pozitivní rodinné zázemí je podle mého názoru jeden z nedůležitějších kamenů našeho zdraví obecně.
Současná situace ale jistě není katastrofa. Co pozitivního pro sebe si každý jednotlivec může z této situace odnést?
Pro lidi, kteří nejsou nemocní, je to dobrý čas udělat si životní inventuru. Využít ten čas k přemýšlení, co je a není potřeba, co je dobré udělat dál. Já mám třeba teď konečně čas uspořádat si knihovnu, projít si novou literaturu, kterou jsem ještě neviděl, o víkendu se snažím být v přírodě s dětmi, dodělávám resty.
A ty resty můžou být v různých oblastech života. Máme tendenci vidět tuto situaci negativně, ale spíš bych vnímal těch 80 procent lidí, u kterých má toto nové onemocnění lehký průběh. Také se ví, že čím více budete ve stresu, tím větší je šance, že váš imunitní systém neodolá.
