Gerty Theresa Radnitzová se narodila roku 1896 v Praze. Byla nejstarší ze tří dcer židovských rodičů. Její otec byl chemik a ředitel cukrovaru. Do deseti let ji rodiče učili doma, poté začala studovat na dívčím lyceu v Praze.
Pro kariéru v medicíně se rozhodla ve svých 16 letech po vzoru svého strýce, který pracoval jako pediatr. Rok strávila intenzivním samostudiem, aby doplnila nedostatečné znalosti z lycea v matematice, fyzice, chemii a latině.
A úsilí se jí vyplatilo.
V roce 1914 nastoupila na Německou univerzitu v Praze na svůj vysněný obor. O šest let později zde získala doktorát. Během studia zároveň potkala svého partnera pro výzkum i pro život, Carla Ferdinanda Coriho.
Hned po dokončení studií musel Carlo narukovat do Velké války. Po konci války se v roce 1920 odstěhovali proti vůli rodičů do Vídně a vzali se, Gerty kvůli tomu konvertovala k římskokatolické církvi.
Přestože oba manžele táhl spíše výzkum nežli klinická praxe, Coriová nejprve pracovala jako pediatrička ve vídeňské Karolínině nemocnici. Zároveň se věnovala výzkumu štítné žlázy. Její manžel zatím pracoval jako farmakolog. Ve Vídni však nesetrvali dlouho; rostoucí antisemitismus i malá naděje na získání místa na evropských univerzitách i nabídka pracovního místa pro Carla je přiměla odjet do Spojených států.
Roku 1922 začala Gerty pracovat v buffalském Státním ústavu pro výzkum zhoubných nemocí v oddělení patologie, ze kterého se po třech letech přesunula do oddělení biochemie. Nejprve zkoumala příčiny rakoviny. Tento výzkum ji přivedl k hlavnímu zaměření budoucích prací: cyklu karbohydrátů. Vliv na to měl i její otec, jemuž byla diagnostikována cukrovka, kvůli které zemřel.
Za společnou práci nabídky jen pro Coriho
Většinu výzkumů prováděli manželé Coriovi společně. Jednalo se například o fungování cukrů u zvířat nebo výzkum hormonů insulinu a epinefrinu. Zkoumali také metabolismy sacharidů a objevili katalytickou přeměnu glykogenu, v češtině pojmenovanou nesprávně pouze jako Coriho cyklus (z toho důvodu bude v článku nadále označován jako cyklus Coriových, pozn. red.).
Cyklus popisuje, že pohyb energie začíná ve svalech. Těm tělo dává signál, že potřebuje energii. Glykogen, který je v nich přítomný, se poté začne štěpit na glukózu, kterou tělo spaluje během fyzické aktivity. Část této glukózy je využita, část zůstane ve svalech, kde se promění v kyselinu mléčnou. Ta poté putuje do jater, kde se znovu přeměňuje na glykogen, který je následně znovu odesílán do svalů. Tak se zabraňuje nárůstu laktátu, který může způsobit pálení a křeče ve svalech, nad toxickou mez.
Na základě objevu dostal Carl několik nabídek práce na univerzitách napříč Spojenými státy. Žádný institut však nechtěl zaměstnat jeho ženu.
Žena? Vědecká asistentka
Cori tak všechny nabídky odmítal, dokud místo nedostali oba, a to na Washingtonské státní univerzitě. I přes zásluhy však Gerty pracovala pouze jako vědecká asistentka, zatímco její manžel se stal představeným fakulty farmakologie.
 |
Coriová však neúnavně pokračovala ve své práci, přestože oficiálně byla jen vědecká asistentka svého manžela. Ten si její úspěchy však nikdy nepřivlastnil a vždy ji ctil jako sobě rovnou.
V roce 1936 se manželům narodil jejich jediný syn Thomas. Během těhotenství Gerty nadále pracovala a objevila sloučeninu známou jako glukóza-1-fosfát, která dále vysvětlovala mechanismus cyklu Coriových.
Jejich práce položila základy moderní léčby cukrovky.
První Nobelova cena za medicínu pro ženu
Za objev cyklu Coriových obdrželi manželé v roce 1947 Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii. „To, že cenu dostala společně se mnou i moje manželka, je pro mě hluboce uspokojivé. Naše výzkumy byly propojené a jeden bez druhého by nikdy nemohl dojít tak daleko, jako jsme došli společně,“ uvedl k tomu Carl Cori.
Gerty Coriová je tedy první ženou, která dostala Nobelovu cenu za medicínu, a třetí ženou v oboru exaktních věd s tímto prestižním oceněním vůbec. Před ní ji získaly jen Marie Curie-Sklodowská a Iréne Curieová.
Po obdržení ceny byla Coriová povýšena na profesorku biochemie, zatímco její manžel se stal vedoucím katedry.
Gerty Coriová a její manžel Carl Cori.
Coriové byla v té době diagnostikována primární myelofibróza, tedy útlum krvetvorby v kostní dřeni. Přesto dál pokračovala ve výzkumu a stále učila. Zemřela o deset let později, roku 1957.
Manželé za svůj objev získali například společnou hvězdu na chodníku slávy ve městě St. Louis. V České republice Gerty Coriovou připomíná pamětní deska odhalená v roce 2000 na jejím rodném domě či deska na budově Gymnázia v Děčíně, kde složila maturitní zkoušku, a ve vestibulu Všeobecné fakultní nemocnice.
Pamětní deska Gerty Coriové na rodném domě v Petrské ulici v Praze.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Zdroje
|
