Snad žádný kavárník, kterého se zeptáte, neřekne, že do jeho podniku děti nesmějí. Některé kavárny je přímo vítají a vytváří pro ně speciální prostory. Když se však podíváte do průvodce po zajímavých českých kavárnách nazvaného Kniha kaváren, najdete piktogram označující místo vhodné pro děti jen u 16 z 43 kaváren.
Téma iDNES.czDěti v kavárnách či restauracích |
Když některý majitel nahlas řekne, že děti do tradiční kavárny nepatří, strhne se vášnivá diskuze (více čtěte zde). „Tohle je stejné téma jako uprchlická krize, kdy proti sobě stojí dvě znepřátelené skupiny,“ říká Otakar, majitel letenské kavárny Nudný otec.
Kavárníci, kteří by děti ve svém podniku raději neviděli, uvádějí rozličné důvody: zaměřují se na jinou klientelu, nemají dost místa na dětský koutek nebo jim schází potřebné vybavení.
„Přitom je to každého věc, aby si svůj podnik postavil, jak chtěl. Na to nemůže nikdo nic říct. Kdybych tady chtěla mít medvědy, tak to může být přece každému jedno,“ nechápe vyhrocené emoce jedna z majitelek karlínské kavárny Divoké matky Zuzana Krumhanzlová.
Dětské kavárny segregují společnost, tvrdí někteří
Sama přitom nesnášenlivost vůči dětem řešit nemusí, protože její podnik se v průběhu let stal spíše centrem pro matky s dětmi. Každý, kdo sem přijde, ví, že děti se po kavárně volně pohybují, hrají si a dělají rozruch. Personál je na to proškolený a kavárna plná hraček a prolézaček připomíná spíš školku.
„Někdy personál i pomáhá. Třeba když je tu maminka sama a má malé mimčo, tak kolikrát najdu někoho za barem, jak chová, aby si maminka mohla odskočit,“ popisuje běžnou atmosféru v kavárně Zuzana.
Podobně specializované podniky podle některých kavárníků vytváří uzavřené kluby rodičů s dětmi, které vytrhávají ze společnosti. „Dětské kavárny jsou separace do komunitního systému. Model rodiny je, že patří mezi normální lid,“ komentuje situaci manažerka kavárny Muzeum Markéta Slezáčková.
I ona se s „dětským problémem“ ve své kavárně potýká. „Je to určitý problém, protože jsou tady v jednu chvíli běžní hosté a maminky, které mají plno propriet. Děti tady pobíhají v místě, kde se střetává příchod zákazníků a odnos špinavého nádobí,“ popisuje Slezáčková.
Děti nejde strkat do kouta, mají volný pohyb po kavárně
Řešení v podobě dětského koutku také nepovažuje za nejšťastnější. „Pro mě by ideálním modelem byla zvláštní místnost, která je nějak napojená na tu kavárnu a přitom dopřává soukromí a komfort maminkám,“ nastiňuje Slezáčková.
Patří děti do restaurací? |
S tím se shoduje i provozní kavárny Alchymista Patricie Ebelová. Dětský koutek má podle ní smysl, teprve když už je dostatečně velký a je pro děti něčím zajímavý. „Mívali jsme větší dětský koutek, ale pak jsme ho zredukovali. Maminky sedí různě po kavárně a pak je tam u koutku plno a nedá se projít. To je podle mě špatně. Dětský prostor by měl být flexibilní, aby se děti mohly pohybovat volně po kavárně,” vysvětluje Ebelová.
Dítě podle ní stejně nevydrží v kavárně dlouho a jde tak jen o to děti na několik desítek minut zaujmout. „Je dobré, když máte k dispozici něco, čím to dítě zabavit. My tu třeba máme kocoura nebo králíka a děti jsou z toho nadšené. Máme tu věci, ke kterým inklinují, ale vždycky je to o kooperaci s rodiči. Dítě vydrží v kavárně v klidu třicet až pětačtyřicet minut, což je tak akorát dát si kafe a dort za odměnu. Není to herna,” popisuje.
Vadí vám hlučné děti? Místo šklebení je oslovte
Problém ale často nastává právě tehdy, kdy jsou děti v kavárně dlouho, jsou znuděné nebo nehlídané. „Ono někdy, když toho máte plné zuby, tak vnitřně víte, že dělají bordel, ale protože po vás zrovna nic nechtějí, tak to necháte být. I když někdy víte, že už byste měla zakročit, tak si chcete užít těch patnáct minut svobody,“ konstatuje Zuzana, která je v kavárně s malým chlapečkem.
Běžně se tak oči rozčilených hostů upínají k obsluze, která má hlasité hosty a jejich rodiče ukáznit, a podle dotázaných kaváren to také ve většině případů funguje. „Když tady tříletý špunt pobíhá, což se může stát, a třeba sype někam cukr, polyká lžičky nebo vráží do nohou někoho, kdo nese horké nápoje, tak si koleduje o průšvih. My se snažíme, když to přesáhne mez, tak upozornit zákazníky, aby si dítě hlídali, což většinou stačí,” říká Petr Holata z kavárny Alchymista.
Patří podle vás děti do kaváren či restaurací?
„Někdy musím mezi dětmi balancovat s tácem. Děti jsou prostě živé a potřebují jen dostat mantinely. Řekne se jim, děcka tady jste v kavárně, tady se neběhá a ony na to slyší,“ souhlasí baristka Procházková z kavárny Vypálené koťátko.
Podle Zuzany z Divokých matek by ale mohli situaci někdy vyřešit hosté i sami a místo šklebení by mohli zkusit se s dítětem začít bavit. „Kdyby ten cizí člověk, kterého dítě v restauraci ruší, se snažil ho nějak zabavit nebo se ho třeba na něco zeptal, tak ty děti budou rády a budou vstřícné a mohou z toho vzniknout jiné vztahy,“ přemýšlí Zuzana.
Častější návštěva kavárny s dítětem vede podle Ebelové k tomu, že dítě ví, co může a co ne a o to méně obtěžuje ostatní hosty. „Rodiče by měli s dětmi do kavárny chodit, protože je tím naučí, jak se tam chovat. Neposlušné jsou ty děti, jejichž rodiče sami neumí v kavárně fungovat,” uzavírá.
