Může-li si někdo činit ohledně výzkumu lidského štěstí nárok na kompetentnost, je to právě pan Blanchflower. Někdejší činitel Bank of England a dnešní profesor na Dartmouth College se onou otázkou zabývá celé roky.
Redaktor listu The Guardian Jamie Doward fascinovaně shrnul, že Blanchflower o štěstí sepsal přinejmenším dvacet prací. Ekonom v jedné studii zjistil, že sex má větší dopad na štěstí vysoce vzdělaných lidí než na ostatní. V jiné pak dává do souvztažnosti pocit štěstí, duševního zdraví a konzumaci ovoce a zeleniny, téma tedy prozkoumává skutečně z mnoha ohledů.
Podstatné je, že po celý svůj výzkum docela konzistentně tvrdí, že za peníze si štěstí nejde koupit. Jeho aktuální studie vydaná americkým Národním úřadem pro ekonomický výzkum to potvrzuje.
Od štěstí ke krizi a zase zpátky
Autor měl k ruce enormní, gigantické množství dat. Pokrývalo půl milionu lidí ze 132 zemí světa a Blanchflower pocit neštěstí poměřoval patnácti truchlivými kritérii, mezi nimiž nescházela úzkost, nespavost, únava, napětí, pocit osamělosti.
Pečlivá analýza potvrdila jeho koncept, s nímž přišel již v roce 2007 a podle něhož má štěstí trajektorii písmena U. Na začátku a konci života má vrcholy, uprostřed si sáhne na dno. A nejen to, aktuální výzkum též určil nejspodnější bod, kdy pocit neštěstí, krize středního věku vrcholí. V rozvinutých zemích přichází přesně v 47,2 roku života, v rozvíjejících se přesně o rok později.
Výzkum odhalil klíč ke štěstí a zdraví. Jsou jím vztahy s bližnímiGeny, finanční situace, inteligenční kvocient, sociální postavení, to vše je důležité. Pro to, zda prožijete šťastný život, jsou však rozhodující kvalitní vztahy. K partnerce, širší rodině, přátelům, komunitě. Studie z Harvardu to může říci se vší autoritou, je totiž založena na výzkumu, který trval 79 let. |
Ačkoli Blanchflower zdůrazňuje, že trajektorie tvaru U platí pro všechny země, ať mají mzdový medián větší, nebo menší, nezastírá, že externí faktory vývoje štěstí existují. Podle něj se na pocitu životní spokojenosti podepsala například „nezodpovědná úsporná opatření“, která na země uvalili politici po krizi v roce 2008 a která dál rušila a drtila společenská pouta mezi lidmi. Právě soudržnost, solidarita, komunitní pospolitost je podle ekonoma klíčem ke štěstí. Naopak osamělost a přehlížení je cestovním lístkem k duševní krizi.
List The Guardian tvrdí, že politici se o štěstí jako kritérium v jeho komplexnějším chápání zajímají víc než dřív, podle Blanchflowera by tomu však měla odpovídat podpora lidí ve středním věku. Nepotřebují ji však více mladí lidé, vystavení rostoucí konkurenci, diktátu zásluhovosti a sebeprezentace za každou cenu? Blanchflower si je jistý, že ne: „Mladí mají více energie a méně zodpovědnosti.“ Naopak staří čelí životu ve vší jeho složitosti a musejí se s ním prát sami. Ba co víc, kromě toho se mají starat o své stárnoucí rodiče a potomky.
Po padesátce je to lepší a lepší
Jednoznačně dobrou zprávou jeho studie je fakt, že po prosvištění hluboko dolů nás křivka v podobě U zase vyšle ke stále šťastnějšímu pocitu. Blanchflower má vysvětlení i pro to. Jakmile se dostaneme na úplné dno, staneme se realističtější a tedy šťastnější. Smíříme se s tím, že spousty někdejších ambicí, mnohdy příliš nadnesených, nedosáhneme. „Zvládneme potlačit nepřiměřené aspirace,“ říká ekonom s nadhledem filozofa pro server Market Watch. „Naučíme se přizpůsobit svým silám a slabinám.“
„Lidé získávají ve svých životech realističtější náhled,“ doplnil Blanchflower pro New York Post. „Onen velký sen, který měli o sobě samých, že nakonec napíšou velký americký román, nebo se stanou velkou popovou superstar, se rozplyne. Akceptují, že jejich životy jsou pravděpodobně tak dobré, jak jsou – a že to je v pořádku.“
Kromě toho lidé vidí život v jeho pravdivosti. „Mohou si říci: Viděl jsem umírat své někdejší spolužáky ze školy, nakonec si proto je třeba vážit požehnání, jichž se mi dostalo pro zbývající roky života,“ soudí Blanchflower.
Padesáté roky proto podle jeho výzkumu znamenají období většího štěstí a následující dekády ještě většího, shrnuje The Guardian.